Rok 2009 byl pro žateckého sjezdaře na divoké vodě Vladimíra Slaninu zatím nejúspěšnějším.

I když je teprve prvním rokem mezi juniory, hned se dostal do reprezentace a z mistrovství světa přivezl bronz. Na domácím šampionátu kraloval. Letos by rád na úspěchy navázal třeba na mistrovství Evropy, které se pojede v Bosně a Hercegovině.

„Určitě si chci zajistit nominaci na Evropu. Pojede se v létě v Bosně a Hercegovině. Také bych rád obhájil medaile z mistrovství republiky, ale vím, že to bude těžké,“ zahajuje naše povídání jasným vytyčením cílů pro rok 2010 Vladimír Slanina.

První závody ho letos čekají poslední týden v březnu, už teď je ale v plném tréninku. V prosinci byl na soustředění na běžkách na Šumavě, v těchto dnech vyráží čtyřikrát týdně buď jen do posilovny, nebo si v jeden den „střihne“ posilovnu i vodu. Pádluje i v mrazivých dnech, které přinášejí teploty pod bodem mrazu. „Už jsme v plném zápřahu. Denní dávky na vodě jsou v rozmezí čtyř až pěti kilometrů. Když to počasí dovolí, trénujeme trasu z Nechranické přehrady do Žatce do loděnice. Je to po vodě asi deset kilometrů, takže zhruba pětačtyřicet nebo padesát minut rychlého pádlování,“ vypočítává svůj současný program reprezentant.

S reprezentací přitom loni Vladimír Slanina příliš nepočítal. „Nominace na juniorské mistrovství světa pro mne byla loni asi největším překvapením,“ přiznává.

Závodil totiž v juniorské kategorii teprve prvním rokem, jeho soupeři tak byli i o tři roky starší. Přesto měl Vladimír Slanina co slavit.

„Největším úspěchem byla jednoznačně bronzová medaile z dlouhého sjezdu z mistrovství světa ze závodu tříčlenných hlídek,“ připomíná žatecký sportovec.

K dalšímu cennému kovu nebylo daleko. „O čtyři setiny sekundy nám utekla bronzová medaile ze sprintu družstev, skončili jsme nakonec čtvrtí za Němci,“ pokračoval ve vyprávění Slanina. V obou individuálních závodech byl na světovém šampionátu patnáctý. Na mistrovství republiky pak dominoval. Ve své kategorii C1 – singl kanoe mezi mladšími juniory v obou distancích vybojoval zlatou medaili. Navíc přidal ještě stříbro z krátkého závodu dvojic a bronz z dlouhého sjezdu na debl kanoi, ve které nastoupil s Karlem Habichem z Tábora.

Mrzne, všude je sníh, na vodu se přesto jde

Břehy Ohře pokrývá sníh, který připadal v minulých dnech v míře na Žatec téměř nevídané, vzduch má pět stupňů, ale mínus. Voda sice plus, ale jen asi čtyři stupně. Nechce se mi ani ven.

Přesto vyrážím na domluvenou schůzku, téměř pochybuji, že budu úspěšný. Na řece Ohři prý i v tomto počasí trénuje juniorský reprezentant ve sjezdu na divoké vodě Vladimír Slanina.

„Trénovat jde v zimě v podstatě do mínus pěti stupňů, pak už přimrzá voda na pádle a nejde pádlovat,“ přivítá mě člen loni bronzové hlídky na mistrovství světa.

A opravdu on tam vlezl. V neoprenu, s rukavicemi, čepicí na hlavě. Přesto bych do té mrazivé vody spadnout nechtěl. „Naštěstí se mi to moc často nestává,“ směje se mladík, který to s lodí umí.

I když je sjezd na vodě letní sport, začínat s tréninkem se musí už v zimě. „Na první závody musím být fyzicky, ale hlavně technicky už připravený. Proto začínáme tak brzo,“ vysvětluje Vladimír Slanina.

I v současném mrazivém počasí vyráží na vodu téměř každý den. Ujede okolo pěti kilometrů. Když se počasí zlepší, dá si to na své kanoi i z Nechranické přehrady až do Žatce.