„Ta myšlenka vdechnout život do absolutního šrotu mě pohltila. Je to náš veterán z kopřiv. Veteráni a stařičká auta se mi už od malička líbí, ta auta mají prostě duši,“ má jasno rodačka Děčína.

Rallye Dakar 2022 doslova klepe na dveře. Jak jste na tom s přípravami?
Odletíme 27. prosince ve čtyři ráno. Makali jsme s trenérem a trenérkou po celý rok. Povedlo se mi vyhrát Evropský pohár Spartan Race CEU série v mé věkové kategorii, ale taky tuzemský seriál závodů OCR Ligy z dílny Gladiátor Race. Rovněž v mé věkové kategorii. Dá se říct, že jsem připravená na maximum. V době kdy jsem odpovídala na rozhovor, jsem byla v domácí karanténě. Musela jsem eliminovat možnost chycení Covidu. Ten by mě bohužel mohl vyřadit ze závodu. 

Vy si Dakar vyzkoušíte opět s jiným dopravním prostředkem. Jak se těšíte?
Jsem strašně nervozní, ta směsice emocí se špatně popisuje. Ale co, jak říkal můj tatínek – Kdo se bojí nesmí do lesa! Bojovat budu do poslední kapky krve, s naším stařičkým Samíkem to bude rozhodně hodně pestré.

Proč jste se vůbec rozhodla předělávat staré auto na takové, které by vás mělo provést náročným závodem?
Ta myšlenka vdechnout život do absolutního šrotu mě prostě pohltila. Je to náš veterán z kopřiv. Veteráni a stařičká auta se mi už od malička líbí, ta auta mají prostě duši. Právě to na těch starých autech miluju!

Jak probíhala oprava auta?
Tady bych všechny fanoušky odkázala na naše webové stránky www.rouckova.cz. Tam je celý příběh zaznamenaný a popsaný od prvního šroubku.

Bylo těžké sehnat finance na lednový Dakar?
Pro mě osobně je vždy nejtěžší sehnat finance tak, abychom se mohli postavit na startovní rampu. I letos to byl velký boj, ale nakonec se nám povedlo vše sehnat. Hlavně díky našemu hlavnímu partnerovi Palma Pure. A my tak můžeme stát na startovní rampě už potřetí. A to bez dluhů nebo půjček. Což pro mě je a vždy bude prioritou.

Dáváte si nějaké konkrétní cíle?
Jediný cíl je dojet. A taky se zároveň pokusit zároveň o co nejlepší výsledek. Bylo by hezké ukázat naší českou vlajku na nejvyšších metách.

Kolik tréninků jste s autem stihla absolvovat?
Pracovali jsme na autě do poslední chvíle před naložením techniky v Marseille. Trénovali jsme, jak jen to šlo. Ale i tak bych si přála víc tréninkových jednotek. 

Bude výhoda, že máte za sebou už dva ročníky Dakaru? Jistě jste nabrala hodně zkušeností…
Rozhodně. Budu čerpat z toho, co jsem prožila. Dá se říct, že budu ve větším klidu a nebudu vyklepaná jako absolutní nováček. Nyní vím, jak to na Dakaru chodí a to je velká devíza. Na druhou stranu kategorie Classic je absolutně nová, bude pro nás nová skoro ve všem – navigace, trasy, časy. Z toho jsem trochu nervozní. Vteřinové závody jsem sledovala jen v televizi, na vlastní kůži je zažité nemám. Bude to boj navigátora s mou horkou hlavou, já budu chtít jet co nejrychleji, on zase precizně. To je oak alfa a omega vteřinových závodů. Tak uvidíme.

Na co se v rámci Dakaru těšíte a čeho se obáváte?
Netěším se na tamní kuchyni, mě jehněčí prostě moc nechutná. Naopak se těším na setkání s přáteli po několika letech. Ale i na terény. Čeká nás skoro sedm tisíc kilometrů. Těším se na každičký kilometr.

Jak jste trávila Vánoce a konec roku?
Vánoce jsme s rodinou přesunuli, budeme je slavit až po Dakaru. Byla jsem v karanténě, úplně mimo rodinu. To pro mě bylo absolutně šílený. Nikdy jsem si nemyslela, že Vánoce, které miluji ze všech svátků nejvíc, budu trávit sama. Naštěstí existují sociální sítě, tak jsme byli ve spojení alespoň po internetu. A Silvestr? Na 31. prosince máme v rámci Dakaru naplánovaný sedmiset kilometrový přesun po silnici. Takže to vypadá že nový rok oslavíme s celým týmem za volantem někde na silnici v Saudské Arábii.