Hned čtyři zástupce má severočeský hokejbal na mistrovství světa v Plzni.

Z Ústí nad Labem je na seznamu vyvolených Růžička a Oliverius, z Mostu pak Kypet a žatecký Švancar. Právě Michala Oliveriuse a Slavomíra Švancara jsme vyzpovídali, když měli chvilku volna a chystali se na důležitý zápas se Slovenskem.

Světový šampionát se u nás koná po jedenácti letech. Jak je na domácím mistrovství?

Michal Oliverius (M.O.): Zatím dobře. Samá vítězství, nálada je dobrá, v týmu je pohoda. Daří se nám plnit postupná očekávání.

Slavomír Švancar (S.Š.): Souhlasím s Olim (Michal Oliverius – pozn. red.). Navíc je tu i výborná parta, takže i volné chvíle docela zvládáme. Doufáme, že nepřijde ponorka nebo něco podobného. Ale i pokud ano, musíme to zvládnout. Daří se, jdeme krok po kroku, sice to s Indií bylo s odřenýma ušima, ale všichni už asi pochopili, že neporazili Slováky náhodou. Hokejbal se ve světové špičce ohromně vyrovnává. Navíc tyto týmy, které sice hrají pod hlavičkou některé exotické destinace, jsou všechno hráči kanadské ligy. Nejsou to žádní nazdárci a myslím, že zrovna Indové se ještě na šampionátu ukáží.

Máte za sebou zatím samá vítězství, ale se Švýcarskem jen dorážky, s Indií reprezentaci zachránil gól v posledních vteřinách zápasu. I trenér Rak si stěžoval na střeleckou produktivitu.

S.Š.: Podle mě jediný důvod je, že někdy zbytečně moc tlačíme na pilu. Máme pak střeleckou křeč. Každý moc chce, ale pomohla by asi spíše chladná hlava. To je podle mého také jeden z důvodů, proč jsme tady právě my. Zatím jsme se sice neprosadili, ale věřím, že se to zlepší. Navíc, ono vyhrávat zápasy 9:0 je paráda, ale vyhrát takový zápas 3:2 je úplně stejně důležité. Možná důležitější. Vyhrávat, když se daří, to umí každý, ale vyhrát duel, kde to střelecky nejde, to je umění a ty body se počítají nejvíc.

M.O.: Určitě souhlasím. Hrajeme doma, každý maká na sto deset procent a někdy nám chybí klid v zakončení, při zakládání akce. Hrajeme někdy trochu zbrkle. Věřím, že to přijde, a že se budeme prosazovat i z pohledných akcí, a často.

Není v tomto proti vám paradoxně plné hlediště? Přeci jen, na hokejbalových utkáních to není běžné, aby chodilo téměř pět tisíc lidí. Nesvazuje vám to ruce?

S.Š.: Můžu mluvit jen za sebe, ostatním do hlavy nevidím. Myslím si ale, že trenéři tento tým vybírali už s ohledem na to, že domácí prostředí bude bouřlivé. Za sebe musím říci, že mě to vůbec neovlivňuje negativně, právě naopak. Nemyslím si, že by to bylo z nervozity před publikem, prostě každý moc chce, chce dokázat, že je v reprezentaci oprávněně a někdy se nemusí všechno podařit. Ale jak říkám, do hlavy nikomu nevidím.

M.O.: S fanoušky problém nemám. Z hokeje jsem na to připravený. Spíše si myslím, že nás to vybičuje k lepším výkonům.

Oba jste ze severu Čech. Do Plzně dojíždí lidé z Ústí, Mostu, Žatce i Loun. Cítíte jejich podporu?

S.Š.: Určitě, je obrovská. Chodí mi SMS zprávy, volají mi lidé, s kterými se normálně příliš často nevídám. Je to příjemné.

M.O.: Pár kluků už jsem tu osobně viděl. Píší mi hlavně kluci z hokeje, fandí mi.

Slávo, ty jsi byl před šesti lety i na mistrovství světa ve Švýcarsku, kde si získal stříbro. Jaké je srovnání obou turnajů?

S.Š.: Hokejbal udělal za tu dobu určitě obrovský skok dopředu. Zdá se mi, že dříve to bylo méně náročné, ale možná to je tím, že jsem o šest let starší (směje se). Ale říkají to i hráči, kteří jsou na tom fyzicky výborně. Dříve to bylo o dvou až třech týmech, které si to rozdávaly mezi sebou. Dnes je špička daleko širší, každý může porazit každého. Týmy se vyrovnávají. Obě mistrovství byla dobře připravená, myslím si ale, že Plzeň bude číslo jedna. Ve všech ohledech. Samozřejmě pokud se nám podaří nějaký výsledkový bonus, bude to jenom dobře.

Během osmi dní odehrajete šest zápasů. To je hodně náročný program. Jak vypadá váš zápasový den v Plzni?

M.O.: Začátek je ráno, kolem půl osmé je snídaně. Končí v půl deváté, jak se kdo courá. Pak, kolem desáté, je půlhodinová rozcvička, výklus, strečink, nějaké báčko nebo něco s balonem. Před obědem ještě trenéři řeknou sestavu a něco málo k zápasu. Před obědem a po něm máme volno. Od půl třetí nás čeká taktická porada, máme i promítání. Pak už jedeme autobusem do haly. Tam opět rozcvičení, příprava hokejek a jde se na věc.

Veřejnost očekává, že stejně jako když se před jedenácti lety hrálo mistrovství světa v Litoměřicích, že získáte zlato…

S.Š.: Já jsem do Plzně jednoznačně přijel pro zlato. Dneska tvrdím, že se stříbrem bych byl nespokojený. Přijeli jsme vyhrát.

M.O.: Snad se probudíme a přispějeme nějakým gólem nebo asistencí, ale když budu mít statistiky nula plus nula, ale budu vědět, že mužstvu jsem nějak pomohl a budeme co nejvýše, budu spokojený.

S.Š.: V mých letech už mě nějaká individuální ocenění nezajímají. Už jsem nějaké získal a musím říct, že je to absolutně nic proti týmovému úspěchu. Můžu pomoci zákroky v obraně, na střídačce. Chci prostě pomoci ke zlatu.

Děkuji za rozhovor a hodně štěstí.

Vše o mistrovství světa v hokejbalu se dočtete ZDE