Před několika dny se Jan Tuček vrátil z USA. V Miami tam startoval na mistrovství světa organizace WKC a do České republiky přivezl titul mistra světa v kategorii +78 kg.

Deník si s ním popovídal o zážitku z cesty za oceán, i o dalších plánech.

Podle toho, co jsem slyšel, bylo vaše vítězství celkem jednoznačné. Je to možné na mistrovství světa?
Je to tak. Neznali mě tam, já je také ne, a nakonec to pro mě byla velká výhoda. Obvykle totiž závodím ve federaci WKF, se závodníky v konkurenční organizaci jsem se viděl poprvé.

Podcenili vás?
Ano, možná ano. Udělali velkou chybu, díky podcenění jsem měl vše jednodušší. Když závodím ve WKF, dáváme se soupeři vzájemně na sebe větší pozor. Jsou to dvě konkurenční organizace, obě hodně kvalitní, ale vítězství teď bylo jednodušší.

Jak jste bojoval o titul mistra světa?
V prvním kole s Američanem 6:0, ve druhém se Srbem 6:1. V semifinále jsem narazil na obhájce titulu z Itálie, toho jsem porazil 5:1 a ve finále opět na Srba, kterého jsem přejel 4:1.

Na mistrovství světa WKF, vaší domovské organizace, jste byl loni pátý. Plánujete zaútočit na titul i tam, a kdy?
Pokud to půjde, tak určitě. Mistrovství světa WKF je ale až příští rok, obě organizace se po roce střídají.

Co vás tedy ještě letos čeká?
Přijal jsem nabídku jet na další mistrovství světa, bude v září v Mexiku. Tentokrát to ale bude v jediném stylu, v shotokanu. Obě velké organizace sdružují všechny styly, tentokrát zkusím jen jeden.

Už máte ve sbírce titul mistra světa, mistra Evropy, jste také několikanásobný mistr republiky. Co dál, jaké další výzvy jsou před vámi?
Chci si ještě chvilku zazávodit, hlavně si karate užívat, baví mě to.

Motivaci máte?
Najít motivaci je a bude stále těžší. Nějaké výzvy, že bych chtěl ještě něco vyhrát, to už ne. To už mě netrápí.

Vrátil jste se teď z USA. Jak jsou tam závody organizované? Je tam karate populární?
Celkově je tam pohled na karate úplně jiný než u nás. Vše tam hodně funguje na komerční bázi. Když chcete dělat karate, musíte si tam trénink zaplatit. Trenéři se tam tím živí. Trenér vás jen učí, je pak na vás, jak to využijete, nikdo nikoho nenutí. Jednotlivé školy mezi sebou soutěží, která bude populárnější a vítězství na závodech jsou pro ně vlastně reklamou. Kdo vyhrává soutěže, je v televizi, populárnější a má více plno. Druhá věc je, že vítězové těch soutěží z té školy třeba vůbec nemusí být. Majitelé škol si najímají závodníky, třeba i z Evropy, a ti pak soutěží pod jejich vlajkou. U nás jsou tréninky daleko více organizované, velkou váhu u nás mají sportovní výsledky.

Děkuji za rozhovor.