Jaroslavovi, lounskému gymnazistovi, je teprve 18 let, už je ale obávaným kanonýrem Lovosic. V nejvyšší soutěži debutoval před dvěma lety, v současné době patří do juniorské reprezentace, dostal ale už i pozvánku do reprezentace seniorské. To vše díky svým výborným výkonům. Stínem sezony je zranění, vinou kterého přišel o její část. 

„Moje forma v extralize byla dobrá. Měl jsem dobrou pozici v týmu. Díky řadě zranění v našem týmu jsem byl první levá spojka, takže jsem hrál v klidu a to mi hodně pomohlo k tomu, aby se mi dařilo. Bohužel pak přišlo zranění, které přišlo v tu nejmíň vhodnou dobu, kdy jsem dostal pozvánku do seniorské reprezentace. Ale na druhou stranu pak přišel koronavirus, takže se to nakonec nesešlo úplně špatně a já jsem nakonec přišel jen o čtyři ligové zápasy,“ říkal culíkatý Jaroslav Trkovský, který se mezi házenkářskou elitou už pořádně otrkal. 

Talenty sezóny volí mezi talentovanými mládežníky členové reprezentačních komisí Českého svazu házené.

Trkovský začínal s házenou v Lounech 6 letech. Poprvé ji ale vyzkoušel už v pěti, tehdy ho však nechytla. "Dal jsem si rok pauzu. Mamka řekla, že házenou hrát budu, protože jsem syn házenkáře" usmívá se Jaroslav při vzpomínce na své začátky. 

Trkovského tatínek byl brankář, on ale hraje v poli. "Ze začátku jsem chtěl také být brankář, protože jako každý syn, i já jsem chtěl být jako táta. Ale hned od začátku jsem trénoval jako hráč v poli. Tím, že mě to tam chytlo, tak jsem potom o postu brankáře už ani nepřemýšlel. Víceméně už od malička jsem byl na křídle, postupem času a získáním zkušeností jsem se přesunul na post spojky. Myslím si o sobě, že jsem takový univerzál, takže dokážu hrát i na křídle, ale spojka je můj hlavní post. Hrál jsem také fotbal a tenis, ale nestíhal jsem to s házenou."

Házenkářský talent přešel z Loun na hostování do Mostu, poté i do Lovosic. V dresu Lovců dal při svém debutu v 16 letech na zimáku Dukle Praha tři branky. Debut jako hrom! "Myslím si, že zápas na zimáku budu mít navždy v paměti. Byl to obrovský zážitek, hrát před naplněným stadionem a vstoupit do tak velkého zápasu. Jsem rád, že mi trenéři dali důvěru a možnost přispět třemi brankami. Ze začátku jsem byl nervózní, ale když jsem vstoupil na hřiště, tak ze mě vše spadlo a hrál jsem tak, jak jsem zvyklý, bez stresu."

Lounského odchovance poznáte na první pohled, jeho vlasy totiž rozhodně nejsou krátké. "Vlastně ani nevím důvod, proč mě napadlo si nechat narůst dlouhý vlasy. Chtěl jsem to jen zkusit a zalíbilo se mi to. Líbí se mi, že jsem něčím originální," usmívá se milovník sportu všeho druhu. 

Ondřej Holl