Na nedávném cyklokrosařském světovém šampionátu v Táboře se s přebohatou kariérou loučil Zdeněk Štybar. Byl jste u toho. Jak jste to prožíval? Radil vám během mistrovství? Jaká byla rozlučka?
Rozlučka myslím parádní, před skvělým domácím publikem. Byla to velmi emotivní událost, když končí taková legenda, jako je on. Absolvoval s námi celé reprezentační soustředění a pár zkušeností nám určitě předal. Bylo to fajn.

Jak by jste jedním slovem zhodnotil vaše účinkování na šampionátu?
Katastrofa.

Před mistrovstvím se přitom mluvilo o desítce nebo patnáctce. Vaše naděje ale zhasly hodně rychle. Pár chvil po startu přišel hromadný pár a vy v něm. Co se tam stalo? A když to vidíte zpětně, nešlo se vyhnout?
Nešlo. Bylo to celé tak rychlé, že jsem byl z ničeho nic na zemi.

Dokonce jste tam hledal i kolo.
Postupně všichni padali na hromadu a moje kolo nějakým způsobem zůstalo úplně dole.

Po pádu jste byl předposlední s obrovskou ztrátou na desítku, patnáctku, kam jste mířil. Co jste si v tu chvíli říkal?
V tu chvíli se mi trochu zhroutil svět, dlouho jsem se na tenhle konkrétní závod soustředil a během vteřiny bylo vše ztracené. Řekl jsem si ale, že je to mistrovství světa a musím bojovat dál, i když bez naděje na dobrý výsledek.

Zahájil jste stíhací jízdu, posouval se dost dopředu. Po dvou kolech se to ale zlomilo a začal jste zase klesat. Před mistrovstvím jsme se bavili, že forma je výborná, trať sedí. V den závodu byla ale extrémně bahnitá, hodně těžká. Co se stalo? Docházely síly?
Poslední dny před závodem jsem začínal pociťovat, že sezona už je dlouhá a přestává to být ono. Do toho mě začaly trápit záda, což můj výkon taky hodně ovlivnilo. A upřímně musím přiznat, že v půlce závodu jsem se docela zlomil i psychicky.

Nakonec z toho bylo padesáté místo. S tím jste určitě nemohl být spokojený. Takhle s odstupem, jak to vidíte? Nakoplo vás to třeba i do další sezony?
Spokojenost? To vůbec ne. Mám z toho závodu a celé sezony pár ponaučení a cílů do té následující. Určitě musím být lépe připravený už do začátku sezony, abych sbíral UCI body a nestál pak na světových pohárech a mistrovství světa vzadu v šesté řadě, to je potom docela komplikace a někdy to dopadá i tak, jako teď v Táboře.

Osobní výsledek bohužel nevyšel, i když jste měl skvělou formu, na republice jste zářil, ale přesto. Atmosféra v Táboře byla skvělá, desítky tisíc domácích fanoušků. Jak jste si to užíval?
Atmosféra byla skvělá, to určitě ano. Vnímal jsem to, ale celkově jsem se celým závodem protrápil, bohužel.

V Táboře jste ale měl i vlastní fanoušky, že? Dorazili za vámi.
Ano, přijelo se na mě podívat spousta lidí. Moc jim děkuji. O to víc mě mrzí, jak to dopadlo.

Jak vypadal odpočinek po mistrovství světa?
Dva týdny jsem měl volno a pak se začal pomalu připravovat.

V létě budete mít určitě hodně silničních závodů. Uvidí vás fanoušci někde blízko v regionu?
Celý plán ještě nevím. Ale bohužel si myslím, že spíše ne.

A co příští sezona v terénu? Letos to bylo čtvrté místo na republikovém šampionátu, nejlepší třiadvacítkář. Takže příští rok medaile v elite?
Příští sezonu budu posledním rokem patřit do kategorie U23. Určitě bych chtěl ještě vylepšit minulou, troufnu si říci povedenou sezonu, zejména na mistrovství světa, kde se mi nikdy moc nedařilo.

Pavel Jindřich
Český reprezentant v cyklokrosu jezdí aktuálně za ČEZ Cykloteam Tábor. Dvacetiletý mladík je původem z Teplic, dlouhá léta úspěšně jezdil a cyklokros se učil v dresu Stadionu Louny. Letos jel své třetí mistrovství světa, v kategorii U23 ale po hromadném pádu v úvodu ztratil šance na dobrý výsledek velmi brzy, cílem projel na 50. pozici. V juniorech byl v roce 2020 na 43. místě, loni v kategorii U23 na 31. pozici. Je českým juniorským šampionem z roku 2020, navíc má bronz z kadetů. Letos byl čtvrtý na MČR, první z kategorie U23. Vyhrál jeden závod národního poháru, ve světovém poháru byl v sezoně nejlépe na 19. pozici.