Třináct světových rekordů, několik titulů mistra světa získaných a potvrzených u různých federací silových sportů – to je vizitka Václava Mareše, urostlého silného chlapa z Loun. Měří 180 cm, váží 112 kg. Letos mu bylo 47 let.

Vypadá jako drsný muž s rukama jako lopaty, ale smysl pro humor mu také nechybí. Při rozhovoru se několikrát zasměje, zvláště když vzpomíná na nějaké veselé příhody z minulosti. Při focení pro článek jen tak mezi řečí si hodí na rameno stokilovou betonovou kouli. K tréninku používá hned dvě. Před jeho kanceláří na trávníku leží i pneumatika od traktoru o váze 400 kilogramů, kterou lounský silák, kdykoli na to má chuť, si v rámci tréninku párkrát za den převrátí.

„Dětství jsem strávil jako kluk v Jesenici u Rakovníka. Když mi bylo 14 let, naše rodina se přestěhovala do Loun. A zhruba v té době jsem začal také chodit do posilovny. Bylo to v roce 1982. Chodili jsme do legendární posilovny na letním cvičišti. Předtím jsem dělal i mnoho dalších sportů, například fotbal či basket. Všechny mi šly, ale posilování a kulturistika mě prostě chytly nejvíc. Ve čtrnácti jsem se cvičením začal a v šestnácti už jsem byl na takové úrovni, že jsem mohl jezdit na závody," vzpomíná Václav Mareš.

V kulturistice v raném mládí získal například druhé místo v tehdejším Severočeském kraji, bodoval i na celostátních soutěžích. „V Lounech tehdy byli moc dobří závodníci. Třeba Míla Vitmayer nebo Jarda Novák. To byli kluci pohybující se kolem 5., 6. místa v republice, tehdejším Československu. S nimi jsem cvičil, odkoukával jejich postupy, poslouchal rady, jak se zlepšovat. Byla to pěkná doba, rád na ni vzpomínám. Člověk byl mladý, nadšený do sportu, scházeli jsme se v posilovně na letním cvičišti, kde byla později půjčovna lyží, bylo to jen pár tenkých zdí. V zimě tam šla pára od pusy, v létě jsme se dusili v šíleném vedru. Všichni jsme tenkrát milovali kulturistiku a tehdejší idol tohoto sportu – Arnolda Schwarzeneggera," usmívá se Václav Mareš.

Slibnou kariéru přerušila nehoda na motorce

Lounský silák závodil v kulturistice od 16 do 21 let. Jeho slibnou kariéru ovšem narušila vážná nehoda na motorce, při níž si zlomil pánev. „Lékaři se báli, že možná nebudu chodit, pak zase říkali, že sportovat už nebudu moci. Naštěstí to po delším léčení dopadlo se mnou dobře, musím poděkovat osudu. Následky zranění ovšem pociťuji dodnes a při sportu mě limitují, hlavně při dřepech, ale jsem samozřejmě moc rád, že jsem se z úrazu dostal," říká.

Závodní kariéru přerušil ve 21 letech, ale na sport nezanevřel a tréninkům se pořád věnoval. Cítil, že jeho tělo se potřebuje hýbat a že sportování prostě patří k jeho životu. „Místo kulturistiky, která je spíš estetickou záležitostí a kde výsledek podobně jako třeba v krasobruslení určují rozhodčí podle svých subjektivních dojmů, jsem se ale začal věnovat více silovým sportům, kde rozhodují faktické měřitelné výkony. Chtěl jsem pak dělat sport pro opravdové tvrdé chlapy, kteří dokáží, že mají pořádnou sílu," směje se.

Několik let jen intenzivně trénoval, ale pak už mu k pouhým stále se opakujícím tréninkům chyběla chuť a motivace a chtěl něco víc. Řekl si tedy, že se zase zkusí pustit do závodů. „To bylo někdy už docela nedávno – po čtyřicítce. Samotné trénování pořád dokola mě už nebavilo, a tak jsem se rozhodl, že zase zkusím nějaké závody," vypráví Václav Mareš.
Od té doby dokázal nasbírat třináct světových rekordů i pár titulů mistra ČR a mistra světa.

Oblíbenou Lounskou mrtvolu pořádá i sám na ní závodí

Závodí v silovém trojboji, anebo jen v jednotlivých disciplínách; záleží, jak je který závod organizován. Například i v Lounech na koupališti on sám pořádá dnes už tradiční letní závod Lounská mrtvola, což je soutěž v mrtvém tahu. Václav Mareš je hlavní pořadatel a i jeden ze závodníků.

Silový trojboj tvoří dřepy s činkou, dále bench press (to je tlak činky vleže z hrudníku nahoru) a tzv. mrtvý tah (to je zvednutí činky z podlahy s rukama dole až do vztyčení celé postavy). Nejsilnější chlapi v těchhle disciplínách uzvednou 200 – 300 kilo.

Lounský silák nyní trénuje zhruba dvakrát až třikrát za týden. Nevěnuje se jen sobě, ale jako trenér vede i dalšího závodníka – Bohumila Elsnice. „Bohouš dřív dělal cyklokros, a to je jeden z nejtvrdších sportů. Teď přešel ke mně a díky cyklokrosu má skvělou mentální přípravu a nový sport se mu výborně daří," říká Václav Mareš, který se věnuje dění v oblasti rekreačního sportu i ve svém zaměstnání. Pracuje totiž jako vedoucí plavecké haly a městského koupaliště v Lounech. Je ženatý a někdy si rekreačně zasportuje i s manželkou, například spolu jezdí na kole.

Správný trénink v jeho oboru podle něj musí být dřina. „Cvičíme pořád tvrdě. Pro mě ani neexistuje pojem lehký trénink. Něco, co mě nebolí, to prostě pro mě není trénink. Cvičit jen s malým závažím, to mě ani nebaví. Ostatně vždyť jsme si vybrali sport pro silné chlapy, ne pro slečny," směje se lounský borec a už se těší na příští závody.

NEJLEPŠÍ VÝKONY VÁCLAVA MAREŠE

• bench press: 200 kg (bez dresu) a 250 kg (ve speciálním dresu)

• dřepy s činkou: 270 kg (bez dresu) a 350 kg (ve speciálním dresu)

• mrtvý tah: 300 kg     (dres drží závodníkům pohromadě tělo a páteř a zabraňuje zraněním, pozn. red.)