Bláto, bláto, bláto. Neoblíbené tréninkové podmínky a hlavně počasí netypické pro psí spřežení nyní panují jak na Podbořansku, tak v Krušných horách, kde se aktuálně připravuje Roman Habásko se svými čtyřnohými svěřenci. Přesto špičkový musher, neboli řidič psího spřežení, nedávno získal další titul evropského šampiona a už vyhlíží nový závod na dalekém severu.

Loni se svými sibiřskými husky úspěšně pokořil 567 kilometrů dlouhý Finnmarkslopet, nejnáročnější závod psích spřežení v Evropě. Rok předtím se radoval v cíli dalšího extrémního klání - Femundlopet. A letos? Roman Habásko zamíří do Švédska. „Hlavním cílem sezony je závod Polardistance. Pojedu s osmi psy trať dlouhou 300 kilometrů,“ dává si cíl.

Nekonečné sněhové pláně, nespoutaná příroda, zamrzlá jezera a řeky, divoké hory. Klání ve Švédsku bude velmi obtížné. Přesto podle Habáska patří Polardistance k těm lehčím dálkovým extrémním závodům. „Je to samozřejmě hodně těžký závod, ale ne tolik jako například Finnmarkslopet, který jsme jeli loni. Tedy pokud se nezkazí počasí,“ směje se Habásko.

A proč letos zvolil „lehčí“ variantu? „Letos tam nejedu s velkými ambicemi, chci hlavně dojet. Někteří psi mi zestárli, někteří jsou zase dost mladí. Začínám vychovávat novou závodní generaci, tak tomu musím přizpůsobit výběr závodu,“ líčí.

Podbořanský musher Roman Habásko se svými sibiřskými husky dojel závod Finnmarkslopet - 567 km.

Podbořanský musher Roman Habásko se svými sibiřskými husky dojel závod Finnmarkslopet - 567 km.  Archivní foto: Pavel Slezák

I když nový závodní „tým“ teprve staví, před nedávnem slavil další medaili evropské zlato na dlouhých tratích. Mistrovství se přitom jelo „doma“ v Abertamech v Krušných horách, kde podbořanský závodník velmi často trénuje. „Předtím jsem byl ještě ve Švédsku na mistrovství Evropy ve sprintu bez sněhu. Dojeli jsme tam těsně čtvrtí, na medaili nám chybělo šest vteřin,“ vypráví Roman Habásko.

Chystá se také na „přípravné“ závody do Německa a Rakouska. Poté, pokud nebude bílo u nás, vyrazí za sněhem do zahraničí, rád by na něm trénoval alespoň šest týdnů. A vydá se také na Šediváčkův long, nejznámější závod v Čechách, který loni vyhrál na trati 330 km. A pak znovu na sever, to už ale začne finální příprava na Polardistance.

Aktuálně trénuje na Podbořansku a občas i v Krušných horách. Na blátě. „Bohužel, sníh není. Podmínky jsou špatné,“ krčí rameny. Na bláto už je v našich podmínkách zvyklý, nemá ho ale vůbec rád. „Jsme po každém tréninku jako čuňata. Než očistím a usuším psy, než udělám údržbu, trvá to dlouho. Nic příjemného,“ říká.

Při tréninku však bláto není zase taková komplikace. Možná naopak. „Později, před závody, už je příprava na sněhu nutná. Ale teď to tolik nevadí. Alespoň je trénink těžký,“ vysvětluje.