V Kadani jste v úterý nad Francouzi vyhráli, v Teplicích ale přišla porážka 0:8. V čem byl zápase jiný?
Asi jsme byli unavení, navíc Francouzi v Kadani neukázali vše. Po prohře se nahecovali, chtěli nám to vrátit. Výsledek hovoří za vše. Sice tam byly nějaké změny, ale tohle se nesmí stát, musíme do toho dát vždy vše, takhle to nejde.

Co vám nešlo?
V prvním poločase určitě přihrávky, pohyb. Pak jsme odešli psychicky, do toho se přidala ta únava.

Na druhou stranu - zahrát si dva zápasy proti Francii, to je zkušenost k nezaplacení.
To určitě. Myslím, že jedna výhra, jedna prohra, to není špatné. My s ní ještě nehráli, měli jsme jen nějaká očekávání. Po prvním utkání jsme byli favorit, ale nevyšlo to, bylo to na hovno.

Když to trošku odlehčím, tak jste si aspoň v Teplicích pěkně zazpívali, když pořadatelům nešly pustit hymny před výkopem.
Nejdřív zpívali Francouzi, tak jsme se tím vyhecovali a řekli jsme si, že tu naši musíme taky zazpívat. Ale moc nám to nešlo. Možná to bylo tím, že ta jejich hymna je energická, lépe se zpívá. Ta naše je hezká, ale těžká.

Co říkáte na výkon kluků zpěváků?
Já myslím, že by mohli jít do Superstar jako Dalibor Slepčík, náš bývalý spoluhráč, který se byl na nás v Teplicích podívat a který už v Superstar byl. (úsměv)

Mezistátní futsal U19 České republika - Francie. Hráči Francie zpívají hymnu
Ostuda v Teplicích! Futsaloví reprezentanti si museli hymny zazpívat sami

Před utkáním v Kani jste dostal ocenění od svazu, stal jste se nováčkem roku. Co na to říkáte?
Vůbec jsem to nečekal. Když se cena vyhlašovala, tak jsem myslel, že ji dostane Jirka, vyhrával vše. Byl jsem mile překvapený, že jsem ji dostal já. Mile mě to potěšilo a před zápasem jsem se cítil sebevědoměji.

Jaký máte se svým dvojčetem Jirkou vztah? Je to takové to klasické bratrské hecování?
Hecujeme se, ale i si pomáháme. Neříkáme si, kdo je lepší. Prostě si na hřišti pomůžeme a pak z toho někdo vyjde s gólem, nahrávkou a v ten moment je třeba lepší.

Hrajete spolu v jedné čtyřce v Rapidu i v reprezentaci. Co víc si přát, že?
Je to sen každého dvojčete. My spolu vyrůstali od malička, všude jsme byli spolu, v každém týmu. Hráli jsme za Armu, Teplice, byli jsme v akademii.

Fotbal ale prý už nehrajete.
Vychází nám to ve futsale, tak jsme fotbalu nechali. Vidíme větší perspektivu ve futsale. Chtěli jsme se do reprezentace dostat, zahrát si kvalifikaci o mistrovství Evropy.

Jaké máte další sny?
Třeba jít do zahraničí, dostat se na to Euro.

Ale ven byste šli asi jen spolu, co?
Asi ano. (úsměv)

Jste si podobní, nebo jste rozdílní?
Myslím, že jsme stejní, jen Jirka je víc agresivnější, já víc klidnější. Střídá se to. Na hřišti i mimo něj.

Když se na vás oba koukám, tak ale ještě potřebujete trošku přibrat, že?
Určitě ještě potřebujeme víc síly. Ale za poslední dva roky jsme vyrostli, zesílili. Teď budeme posilovat, a ono to přijde!

Fyzicky jste si hodně podobní, možná jste až nerozeznatelní. Nepletou si vás holky?
Brácha má přítelkyni. Na začátku si nás pletla. Ale už jsou spolu rok, tak teď už ne. (úsměv)

V lize jde Rapidu o záchranu. Bude to těžké?
Bude. Nečekali jsme, že prohrajeme s Českou Lípou. Teď budou našimi soupeři silné týmy. Hned první bude asi ten nejtěžší. Hrajeme v neděli v Lovosicích (od 19 hodin - poznámka autora) se Svarogem, má tam hodně kvalitní hráče.