Odešel Karel Loprais. Dakarského hrdinu obdivoval svět, stal se legendou

Byl to on, jehož výsledky většina dnešních českých dobrodruhů v mládí hltala a ovlivnila je natolik, že se vydávají do nejnehostinějších koutů planety závodit a riskovat životy.

Karel Loprais byl typický Valach a nikdy toho moc nenamluvil. Na besedách nebo tiskovkách po návratu z pouštních rallye vypravěčsky excelovali mechanik Radek Stachura, navigátor Josef Kalina nebo pilot druhé tatry Bedřich Sklenovský.

Příliš toho nenamluvil ani v kabině

Zatímco zmíněná trojice sypala z rukávu historky a přítomní se smáli zážitkům o blahodárných účincích valašského penicilinu, Karel se culil a jen občas něco prohodil. Příliš toho nenamluvil ani v kabině, na což vzpomínal Kalina.

Zemřel Karel Loprais, legendární závodník Monsieur Dakar. Pohřeb bude v lednu

„Dvě stě metrů a pak zatoč doprava,“ hlásil řidiči. Ten však jakoby neslyšel a jel rovnou k lesíku, a tak navigátor musel zvýšit hlas. „Kurva doprava, copak mě neslyšíš?“

Když náklaďák konečně zastavil v mezeře mezi stromy, Karel řadil zpátečku a s úsměvem povídal: „Klid,Pepíčku, já bych rád zatočil, ale ono nám to už vůbec nebrzdí.“

Díky nenápadnému vystupování a plachému úsměvu získal úctu, respekt a srdce několika generací svých kolegů, soupeřů, fanoušků motoristického sportu i široké veřejnosti.

Jméno Karla Lopraise bude navždy spojeno s úspěchy kamionů Tatra. Na slavné pouštní soutěži debutoval v roce 1986 a o dva roky později slavil první z šesti triumfů. S africkou soutěží se rozloučil v roce 2006. Během dvou dekád absolvoval šestnáct dakarských ročníků, při nichž se jedenáctkrát probojoval na stupně vítězů.

Nebyly to ale jen triumfy. Smůla potkala tatrováky v roce 1991, kdy si Loprais v poslední etapě kolem Růžového jezera jel pro vítězství. Jenže motor tehdy vypověděl poslušnost a skončili na čtvrtém místě.

V roce 2003 mu šlo ale v Libyi o život. Jednalo se o dramatickou událost, kdy po skoku na jedné z pouštních dun ulomil pravé přední kolo a tatrovka se katapultovala do čtyř kotrmelců. Zatímco Kalina a mechanik Hamerla vyvázli bez vážnější újmy, Karel si zlomil páteř.

Poslední rozhovor s Karlem Lopraisem: O čerpání vody z afrických studní i oslavě

Z převráceného vozu se nemohli dostat ven. „Tož, hoši, tady nám něco chybí,“ reagoval svým typickým způsobem na zablokované dveře.

Nakonec Petr Hamerla vylezl oknem a dveře vyrval. Od toho okamžiku trvalo šedesát hodin než se Karel dostal k ošetření v ostravské nemocnici. Dva měsíce strávil v krunýři, ale s Dakarem se rozloučil až o tři roky později.

Získal řadu ocenění

Svérázný muž, jemuž právem patřila přezdívka Monsieur Dakar, získal řadu ocenění. Stal se trojnásobným držitelem Zlatý volantu, v roce 2017 obdržel i státní vyznamenání. Spolu s motocyklovou legendou Františkem Šťastným se v anketě Autoklubu stal českým závodníkem dvacátého století.

Na jedno setkání Karel později rád vzpomínal. „V roce 1994 jsme přijeli s tatrami na Pražský hrad a najednou za námi nečekaně a neoficiálně přišel prezident Havel a chvíli si s námi povídal. Líbila se mi jeho bezprostřednost.“

OBRAZEM: Podívejte se, jak jezdil legendární závodník Karel Loprais

Karel Loprais vždycky mluvil opatrně, zvláště o ambicích. „Závodí se od první etapy, ale není rozhodující první etapu vyhrát. Spíš je důležité ji ve zdraví přežít a pak vyhrát celý Dakar,“ říkal s lišáckým úsměvem.

A této poučky se držel.

R.I.P. Monsieur Dakar.