Umíte plavat? Já také. Alespoň jsem si to myslel až do chvíle, kdy jsem si dal na tréninku závod s juniorským i seniorským mistrem republiky v plavání Tomášem Plevkem.

To on umí opravdu plavat, výtečně a vítězně.

„Jasně, proč ne. Můžeme to zkusit. A mám plavat naplno?“ vyhověl s úsměvem na rtech Tomáš Plevko mému odvážnému nápadu, poměřit s ním síly. A v duchu už se možná těšil, jak mi to natře. A těšil se oprávněně. „Jasně, plav naplno, jak jinak,“ odbyl jsem jeho otázku a doufal přitom, že si neudělám příliš velkou ostudu.

On závodní plavec, já také aktivní sportovec, ale v úplně jiném druhu sportu a ještě navíc na jiné úrovni. Tomáš Plevko je ve svém oboru mistr. A to opravdový. Letos pět zlatých z mistrovství republiky, tři z juniorů a dvě z klání dospělých. Já jsem na své straně ale měl také několik trumfů. Jen poslouchejte.

Jsem starší a tím snad zkušenější.

Měl jsem možnost vybrat si délku tratě. Zvolil jsem sprinterskou padesátku (i přesto, že je Tomáš právě sprinter, ale určitě by mě porazil i na delších tratích a odstup by byl ještě větší a hrozivější).

A nakonec jsem vybíral i styl. Zvolil jsem prsa, svou nejsilnější disciplínu a Tomášovu nejslabší. „Zrovna dneska jsem prsa trochu potrénoval,“ uzemnil mě ale těsně před startem můj soupeř.

Nadějný začátek

Jsme na startu. Tam to ještě pro mne vypadá dobře, jsme na stejno. Hned po startovním hvizdu ale kus ztrácím. Zatímco Tomáš se ohromným skokem dostává ladně vpřed, já skočím svou upachtěnou šipku kousek od břehu.

Statečně ale bojuji (podle hodnocení kolegů jsem plaval opravdu rychle, oproti rekreačním plavcům ve vedlejších drahách jako blesk), na obrátce ztrácím jen několik metrů, na první pětadvacítce ještě mám plno energie.

Jasný závěr

Pak ale přichází můj nejkritičtější okamžik. Zatímco Tomáš Plevko na obrátce neztrácí a zvládá ji na jedničku, já se téměř postavím a než se znovu odrazím, je má ztráta hned o něco větší. Tady jsem asi ztratil moc.

Druhá pětadvacítka je už zcela v režii Tomáše, který dohmátl za 37 vteřin. Následuje mezera a po deseti vteřinách dohmatávám já. Výsledný čas 47 vteřin. „Dobrý, nebylo to tak špatný,“ chlácholí mě už vydýchaný mistr republiky.

Tak takový je rozdíl mezi závodním a „normálním“ plavcem. No co, potrénuji, a příští rok dáme odvetu. A Tomáši, hodně štěstí na mistrovství republiky. Ať můžu říkat, že jsem dohmátl druhý za třeba letos sedminásobným mistrem republiky.