Nyní už se může ve skupinách trénovat, pomalu se rozvolňuje, ale jak jste prožívali dobu, kdy to příliš nešlo?
Atmosféra v klubu odpovídala a odpovídá atmosféře ve společnosti. Pandemická doba je už velice dlouhá, to se odráží i na členech našeho klubu. Od konce září se trénovalo individuálně ve skupinách po dvou sportovcích a jen ve venkovních prostorech. Takto jsme odtrénovali celou zimní sezónu. Starší sportovci mají zažité návyky a vědí, že pokud chtějí v budoucnu uspět, je potřeba i přes ztížené podmínky pravidelně trénovat. U dětí do 12 let však tyto návyky ještě nejsou zafixované. Pokud nemají podporu rodiny v pohybových aktivitách, je to s trénováním špatné. Pavel Kolář, známý český fyzioterapeut, to řekl jasně – nesportující děti a mládež si nevytvoří potřebné návyky a nevznikne u nich potřeba pravidelného pohybu. To může být v budoucnosti velký problém. Tato generace může být obézní, trpící množstvím dalších civilizačních chorob a v budoucnu nebude mít potřebu zdravého pohybu.
 
Věříte, že se dlouhá pauza nepromítne negativně na restartu?
Ano, problém to určitě bude. Ale vše bude velmi záležet na rodičích dětí. I nyní bylo na dětech znát, které jsou rodiči vedené. Děti jsou od přírody soutěživé a pokud v nich tuto vlastnost pomohou rozvíjet nejen jejich trenéři, ale i jejich rodiče, úspěch je zaručen. Na druhou stranu si myslím, že dlouhá doba v úzkém kolektivu rodiny bude naopak motorem pro všechny druhy volnočasových aktivit dětí. Děti budou chtít zažít něco nového opět v partě a kolektivu. To by mohlo pomoc rozběhnout opět sportovní kluby a nastartovat i pohybové aktivity.
 
Udržovaly jste děti v kondici online či individuálními plány?
Naše děti a mládež měly především individuální plány. Snažili jsme se s nimi komunikovat po facebooku. Ty, které to se sportem myslí vážně, nám sdělovaly informace, kolik během týdne odtrénovaly a co vše z tréninkových plánů splnily. Vedou si i tréninkové deníky. U těch druhých je to samozřejmě horší, ale věříme, že jsme je pro sport již dostatečně nadchli a sami mají potřebu se aspoň občas proběhnout či mít jinou pohybovou aktivitu. Ale to nikdy nenahradí plnohodnotný trénink s trenérem na hřišti.
 
Vše trvá rok. Co za ten rok váš klub prožil, jak se s nastalou situací vypořádal?
Přes tuto skutečnost se nám podařilo v srpnu minulého roku udělat v Lounech tradiční Velkou cenu ČEZ v atletice, v září jsme se úspěšně zúčastnili MČR v atletice do 22 let a MČR žactva, odkud jsme přivezli pěkná umístění do 8. místa i medaile. V prosinci jsme zrušili naší tradiční Vánoční laťku, začátkem března byl v plánu Jarní přespolní běh – Memoriál Lucky Náprstkové, i ten jsme zrušili a vyhlásili jej jen on line. Nejnověji jsme byli nuceni zrušit i plánovaný Memoriál Karla Raise – silniční běh a závod vozíčkářů z Počerad do Loun, který byl připravován na začátek května. To vše negativně působí na sportovce, ale i na naše dobrovolníky.

Jaký byl zájem o online Jarní běh?
Bohužel do toho zasáhlo rozhodnutí vlády o nemožnosti sportovat mimo katastr své obce, tak i tato snaha se nám moc nevydařila. Oficiálně bylo těch co nám poslali své výkony jen cca 20 závodníků.
 
Sleduji, že některé atletky nyní vykazují úspěchy, mám tím na mysli  Petru Helebrantovou a Zuzanu Porubčanovou. Co k nim lze říci? Prosazují se čím dál více i na republikové úrovni. Nepřerostly už váš klub? Je o ní zájem jinde?
Děkuji za optání, právě tyto dvě závodnice dokazují, že i v malém městě se dá dělat atletika na úrovni. Naší snahou je vytvořit dobré podmínky pro výkonnostní atletiku mládeže. Ve věku mezi 14 a 16 lety je největší úmrtnost ve sportu všeobecně. V této době se mnoho věcí u mladých lidí mění a někdy je toho na mladého člověka moc a nezvládne to. Změna školy, režim učení, někdy i dojíždění a někdy i odloučení od rodiny, to je hrozně změn. Proto pokud je u sportovce těch změn méně, je tu i větší šance, že u sportu vydrží. Mnoho našich sportovců studuje na Lounském gymnáziu. Škola vytváří dobré podmínky nejen ke studiu, ale i pro přípravu sportovců. To je případ i Zuzky a Petry. Škola jim vychází vstříc a naši závodníci to vrací v podobě dobrých studijních výsledků. Zuzka s Petrou tvoří výbornou tréninkovou skupinu a i díky tomuto jejich výkonnost stále roste. Důležité je i to, aby byly obě zdravé. To se trenérovy Pavlu Duffkovy taky daří. V loňské halové sezóně se výrazně prosadila dorostenka Petra Helebrantová, která přivezla zlatou a stříbrnou medaili z MČR na 3000 a 1500m. V letní sezóně k tomu přidala stříbro a bronz na stejných tratích. Zuzka pak v kategorii juniorek vybojovala krásné 5. místo na MČR v běhu na 1500m a na MČR do 22 let pak výborné 7.místo. V klubu ale máme další vycházející hvězdičku Marii Novákovou, která na MČR žactva na dráze vybojovala bronzovou medaili v běhu na 150m. K nim je potřeba přiřadit i 21 letého Pepu Papa, který na MČR do 22 let vybojoval 7.místo ve vrhu koulí. Tento mladý muž je zářným příkladem toho, že je třeba se věnovat všem bez rozdílu, nikdy nevíte co se z mladého člověka může v průběhu let stát za borce. To je, ale na samostatné povídání.
 
Jaké vůbec můžete nabídnout atletům v Lounech podmínky? Jaké má váš klub?
Někde jsem četl, že v Lounech nejsou podmínky pro atletiku dobré. Nevím z čeho tak někdo může soudit. Město Louny mělo jako druhé v Ústeckém kraji atletickou dráhu s umělým povrchem, trasy pro běhání v Lounech a okolí jsou velice slušné a les nad Kocandou je přímo oáza klidu, kde si vyberete, jaké terény potřebujete. Jak už jsem říkal, lounské gymnázium je velice vstřícné ke svým studentům, proto jde i velmi dobře skloubit školu se sportem. My využíváme dráhu na ZŠ Přemyslovců. Sice se jedná o 300 m ovál, ale zázemí je pro naše tréninky velice příjemné a mnozí atleti z okolí nám jej závidí. Stadion je v centru města, v letních měsících je vnitřní plocha zavlažována automatickými závlahami. V zimních měsících pak využíváme zdejší tělocvičnu, která má opravenou palubovku, takže i toto trénování je velice příjemné pro pohybový aparát dětí. Pokud by se nám do budoucna podařil naplnit náš velký sen, přístavbu běžeckého tunelu vedle tělocvičny, byli bychom naprosto spokojení.

V Lounech působí ještě jeden atletický klub – jaké s ním máte vztahy a neprospělo by sloučení? Vytvořit jeden silný atletický klub. A když porovnáme oba kluby, jak jsou na tom se základnou, podmínkami?
Klub při ZŠ P. Holého vznikl odchodem jednoho trenéra z našeho klubu. Měl jiné představy, jak dělat atletiku. Takový je život. Ze začátku odešlo s ním i několik závodníků, nyní naopak někteří přicházejí z tohoto klubu k nám. Náš klub, od jeho založení v roce 1983, se vždy zaměřoval především na děti a mládež, proto máme v soutěžích družstev především žákovská družstva. Závodníkům dorosteneckých nebo juniorských kategorií umožňujeme start v družstvech mužů a žen v krajském přeboru, které je mohou posunout výkonnostně výš. Ti, kteří pak mají výkonnost na úrovni MČR mohou startovat v družstvech ve vyšších soutěžích na základě hostování. Vše směřujeme především pro rozvoj jedince a jeho výkonnosti, tak, aby dosahoval především úspěchy v individuálních soutěžích. V současnosti máme cca asi 80 – 90 členů v kategorii od 18 let. Významnými podporovateli klubu byla od začátku Elektrártna Počerady a město Louny. Podmínky, které město vytvořilo pro atletiku v areálu ZŠ Přemyslovců, nám závidí mnoho jiných klubů. My si toho nesmírně vážíme. Máme to štěstí, že atletika není až tak náročný sport a jsme schopni i za současných podmínek dobře fungovat.

Proč si vlastně váš klub drží historický název ELNA Počerady? Stále za ním stojí elektrárna? A jaké další sponzory a partnery klub má?
Víte, klub byl založen v roce 1983 zaměstnanci Elektrárny Počerady. Bez její podpory by rozhodně nebylo tolik úspěchů, kolik jich náš klub dosáhl. A díky těmto úspěchům jsme si v atletické rodině vybudovali poměrně dobré jméno. Elektrárna Počerady potažmo Nadace ČEZ stále podporuje Memoriál Karla Raise i Jarní přespolní běh – Memoriál Lucky Náprstkové. Velká cena ČEZ si též za 25 let vybudovala dobré jméno, a i zde je stálá podpora skupiny ČEZ patrná. Samozřejmě, že hlavně při našich velkých akcích je zde mnoho dalších větších i menších partnerů, kteří nám fandí a podporují nás. Bez dotace z MŠMT a NSA by též fungování našeho klubu nebylo v dnešní době možné. To je však otázka finanční. Neméně důležitá je ale i pomoc našich dobrovolníků. Bez této skupiny lidí by náš klub nedokázal uspořádat víc jak 30. ročníků Memoriálu Karla Raise, 18.ročníků European Handbike Circuit či 54.ročníků Jarního přespolního běhu, nevychoval by tolik výkonnostních i vrcholových atletů a následně zpět tolik obětavých trenérů a dobrovolníků. A to je největší náš úspěch za skoro 40 let činnosti.

Jakou máte vizi, cíle do budoucna?
Vize do budoucnosti – přivést další mladé lidi k lásce ke sportu a vychovat z nich slušné lidi. Jestli z nich vyrostou talentovaní závodníci, či nikoliv, to bude z větší části záležet především na nich. Pokud z nich v budoucnu budou reprezentanti naší země či „jen“ dobrovolníci, kteří nám budou pomáhat pořádat závody pro druhé nebo budou následovat nás zakladatele tohoto klubu, jako trenéři, funkcionáři či budou jen přátelé počeradské atletiky, na tom už přece tolik nezáleží. Hlavně že budou mít vztah ke sportu a podle toho se v životě jednou budou snad i chovat.

Ondřej Holl