Ještě jako juniorka a žena do 23 let vozila Lucie Záleská každý rok z ME či MS medaile. Někdy i několik. Loni třeba tři bronzové. Zrovna v roce, kdy přestupovala mezi ženy elite ji ale postihl velmi vážný pád, uvažovala i o konci kariéry. Ale zabojovala a je zpět. Už opět prohání nejlepší na vrcholných světových akcích, soustředí se na dráhařský víceboj, omnium je totiž zařazen do programu olympiády, která je jejím snem.

Zatím výsledky nejsou úplně podle představ, Záleská přiznává, že trochu bojuje sama se sebou. Ale bojuje!

Na světovém poháru ve Velké Británii před pár dny jste nakonec dojela čtrnáctá. Je to váš návrat na vrcholné akce a solidní umístění. Po prvním dnu jste ale figurovala na deváté příčce. Co se přihodilo? Došly síly?
Máte pravdu, po prvním dnu jsem byla devátá. O síly ani nejde. Druhý den jsou dvě sprinterské disciplíny ve kterých ještě bojuji a nemůžu se zatím do toho zpátky, po tom všem, pořádně dostat.

Máte na mysli vaše vážné zranění v loňském roce a dlouhý zdravotní výpadek?
Ano, není to ještě ani rok, co jsem se vrátila na kolo a tak dlouhý výpadek je na této úrovni hodně znát. Musím se do toho všeho zase dostat. Je to těžké.

S konečným čtrnáctým místem v obrovské konkurenci na světovém poháru v Anglii tedy nakonec spokojenost nebo byla představa jiná?
Je to solidní výsledek, ale mohlo by to být určitě lepší. Mám teď období, že nejsem spokojená s ničím. Chci víc, lepší umístění, ale zatím to nejde. Trochu teď bojuji sama se sebou. Snad se to zlepší.

První světový pohár se jel v Mexiku. Jak jste tam dojela?
Byla jsem devatenáctá.

V lednu se světový dráhařský peloton přesune na pohárový závod do Kolumbie. Zatím se stále zlepšujete, nejprve devatenácté místo, teď čtrnácté. S jakým cílem pojedete do Kolumbie?
Super by bylo umístění do dvanáctého místa.

Světové poháry jsou v dost exotických a hlavně vzdálených zemích…
Ano, a to je pro mě další velký problém. Pro mě je to strašná nevýhoda, je to na druhé straně světa a já mám vždy problémy s aklimatizací. To teď v Londýně nebylo a hned to bylo lepší. Aklimatizace mě hodně trápí.

Co s tím?
Problémem jsou finance. Moc jich není, a tak jezdíme jen čtyři dny před závodem a já to těžce nesu. Řešením by bylo být tam déle, ale na to zase nejsou prostředky.

Než poletíte v lednu do Kolumbie, jaký máte program? Budete ladit na trénincích nebo spíše na závodech?
Je teď v plánu více závodů. na trénink není moc čas. Teď bude v omniu republikový šampionát v Praze v Motole, ale zatím nevím, jestli pojedu. Za čtrnáct dní jedeme do Portugalska, na začátku ledna v Rotterdamu, pak už je světový pohár v kolumbijském Cali, následuje závod v Berlíně. Je toho dost.

To asi nebude moc času na slavení Vánoc?
Přes Vánoce nebo Silvestra asi odjedu na Mallorcu trochu potrénovat, počasí u nás moc nepřeje.

Na jaře pak je vrcholem světový šampionát.
Mým cílem je se tam hlavně kvalifikovat. Uvidíme co Cali.

Máte za sebou první sezonu po velmi vážném zranění. Návrat byl těžký, ale jste zpět. Jak první rok hodnotíte?
Celý rok byl takový divný. Nejsem úplně spokojená. Dávám se znovu do kupy, hlava dělá hodně, zatím se nedaří podle představ, ale bojujeme a pracujeme na zlepšení.

Jaké jsou cíle a plány Lucie Záleské na sezonu příští?
Jelikož je olympijská kvalifikace dvouletá, tak se musíme zúčastňovat každého světového poháru, na těch se vyjíždějí body. Takže i příští rok se budu soustředit na světové poháry a pokud se to povede, tak i na mistrovství světa. A po šampionátu, pokud se tam dostanu, bych si chtěla chvilku odpočinout. Na podzim mají být poháry v Austrálii a na Novém Zélandu, tam bych se také ráda podívala.

Hlavním cílem stále zůstává olympiáda v Riu v roce 2016. Kvalifikace tam je ale ohromně těžká, z Evropy tam omnium pojede snad jen osm závodnic.
Ano, Rio je velký sen. Ale bude to hodně těžké, uvidíme, jak se to vyvrbí. Chtěla bych se tam podívat, zkusím zabojovat.

Děkuji za rozhovor.