Byl olympijským vítězem, bronzovým z mistrovství Evropy, válel v zahraničí a hlavně v Dukle Praha.

Svými fotbalovými kousky bavil a stále ještě baví Ladislav Vízek diváky všude.

Mezi lety 1974 a 1975 se na Vízka chodilo také v Žatci. Pozdější olympijský vítěz ve městě chmele a piva vojákoval.

Od vašeho zlata v Moskvě uplynulo už třicet let. Jak na tuto olympiádu vzpomínáte?
Když získáte zlatou, tak vždy jen v nejlepším. Byl to super zážitek.

Byla ale trochu poznamenána politickou situací, část sportovců nedorazila.
Ano, bojkot tam byl, ale fotbalu se to moc netýkalo. Pro nás to bylo plnohodnotné.

Takže na rok 1980 nádherné vzpomínky a nezapomenutelné zážitky.
Určitě. Měli jsem tenkrát těžkou kvalifikaci, olympijský turnaj jsme si pak pořádně užívali. Nadám na zlato dopustit.

Co s vámi dělá zimní olympiáda. Sledujete?
Samozřejmě, koukám v televizi a vzpomínám. Je to určitě lepší, než sledovat politiku (směje se). Je to svátek pro všechny sportovce, všichni se tam chtějí dostat na maximální výkony. Koukám vlastně úplně na všechno kromě bobů.

Rok jste vojákoval v Žatci. Pojďme na to zavzpomínat. Jak jste se tam dostal a je vůbec možné, že tak šikovného fotbalistu přehlédli na Julisce?
Stal jsem se fotbalistou vlastně dost pozdě. Tehdy jsem neměl žádné jméno, proto jsem byl rád, že můžu i na vojně hrát fotbal alespoň v Žatci. A právě proto je pro mě Žatec zamilované město, moc rád na něj vzpomínám. Rozjel jsem se tam neskutečně. Byl jsem kluk z malé vesnice, malého fotbalu, a až v Žatci na vojně jsem dostal příležitost a nadechl se ke své pozdější úspěšné kariéře.

Jak vám šly komínky a pochodování?
No, moc ne (směje se). Nejsem moc pořádný. Hráli jsme ale výborně a kdo hrál v základu, měl úlevy. Rajóny jsme ale dělat museli. Takže komínky jsme dělali, ale byly s tím problémy. Docela nás vojna zocelila.

Za dobré výkony jste tehdy měli opušťáky. Jak často jste byl z kasáren doma?
Naštěstí docela často. Za tři body byl opušťák (tehdy ještě platil dvoubodový systém – pozn. red.). Takže když jsme vyhráli doma, už jsme volali, ať jsou připravení. Museli jsme udělat bod, abychom jeli domů, byla to pro nás obrovská motivace. Museli jsme se o ten bod a cestu domů poprat.

Na úplném startu, když jste přišel do Dukly, neměl nikdo v základu místo jisté. Musel jste si ho vybojovat v zápase staří proti mladým, to bylo dost tvrdé.
To ano. Bylo tam tehdy hodně kluků z Teplic a Jablonce. Ale vybojoval jsem si ho, na škváře jsem vyrostl a v Žatci, na Flóře, mi to šlo. Byl to ohromný rozjezd, pak následovala Dukla, reprezentace. Paráda.

Žatec tehdy hrál třetí ligu a vůbec ne špatně. Soupeře strašil útok Vízek – Fišer – Tupec. Jak na něj vzpomínáte?
Vidím to jako dnes. Byli jsme výborně sehraní a šlo nám to. Tehdy jsme všichni chtěli jít po vojně do Jablonce, ale nakonec to nevyšlo, já šel do Dukly Praha. Do Jablonce tenkrát šel snad jen Tupec. Hrálo se nám výborně a vzpomínám na něj stejně rád jako na útok Vízek – Nehoda – Gajdůšek.

Co kdyby útok žateckých vojáků nastupoval dnes?
Nebál bych se toho, snad by to byl stejně dobrý útok. V lize by podle mého šanci měl. S žateckou Duklou jste tehdy vyrazil i do Afriky na turnaj spřátelených armád. Ano, bylo to za odměnu. Dukla Praha tehdy nemohla, nám se dařilo, tak nás poslali. Byl to neskutečný zájezd, hrál se fantastický fotbal. Ostudu jsme určitě neudělali, byla to super zkušenost. Byla to moje první cesta za hranice a hned do Afriky.

Ladislav Vízek

Fotbalista, který je ověnčen mnoha tituly. Ze Žatce si ho vytáhla Dukla Praha v níž dalších mnoho let úspěšně působil, dařilo se i v evropských pohárech. V reprezentaci odehrál 55 utkání, vstřelil 13 branek. Účastník MS 1982, bronzový z ME 1980 a zlatý z olympijských her v roce 1980 v Moskvě. Několikrát byl vyhlášen Fotbalistou roku. Dodnes fotbal hraje v krajských soutěžích.


Žatec v sezoně 74/75 nakonec skončil v třetí lize na třetím místě. Kousek od postupu, ale hrál se tehdy v Žatci asi pohledný fotbal. Chodilo 500 a někdy i 1000 fandů.

Hrál se výborný fotbal (říká s hrdostí v hlase). Na Flóře, na valech kolem, bylo plno. Byla výborná kulisa, bojovalo se o druhou ligu.

V Žatci vás také zastihla radostná událost. Narodila se vám dcera. Na oslavu musí ještě teď asi ve městě vzpomínat.
To ano. To je další důvod, proč mám Žatec rád, všechno mi tam vycházelo. Normálně jsme chodili do hospody na Baterku, ale tenkrát jsme šli někam k náměstí. Tehdy jsem od kluků dostal Duklu na povel a šli jsme pochodem přes kašnu. Všichni kluci za mnou. Do kasáren jsme přišli úplně zmáčení (směje se).

Co pivo a vy? Měl jste ho rád už když jste pobýval v jeho hlavním městě?
V Žatci jsem pivo ještě nepil. Neměl jsem ho moc rád. Byl jsem spíš na limonádu, kofolu a tatranku. To až později (znovu se usmívá).

Vracel jste se někdy? Ať už fotbalově nebo soukromě?
Bohužel, moc ne. Párkrát jsem ve městě ještě byl, ale málo. Trochu to Žatci dlužím, chtěl bych něco podniknout. Sejít se s klukama. Když bude příležitost, určitě rád přijedu.

Děkuji za rozhovor.

Jak vychází olympijský seriál Deníku


– středa 17. února – Jaké mají vyhlídky mladí sportovci
– čtvrtek 18. února – Rozhovor s Jiřím Vlkem, trenérem olympijského vítěze ve střelbě M. Vargy
– pátek 19. února – Rozhovor s Ladislavem Vízkem, fotbalistou, který získal zlato v roce 1980 v Moskvě a v Žatci vojákoval
– sobota 20. února – Rozhovor s žateckým rodákem Miroslavem Vargou