Na návrat mezi elitu proto nemůže být v Žatci zatím pomyšlení, což si někdejší výborný hráč naplno uvědomuje. "Kvalitou teď patříme do druhé ligy, říká upřímně. 

Jak bylo náročné přepnout z hráče na trenéra? 
Ještě když jsem hrál, tak jsme vlastně trénovali sami bez trenéra. Mělo to své nevýhody, ale bylo to prostě tak. Chvíli mi trvalo než jsem se srovnal s tím, že už hrát nemůžu. Myslel jsem, že mě trénování bavit nebude. Po několika prvních zápasech sezony, kdy jsme nepředváděli špatné výkony, mě to začalo bavit. Konec podzimu už tak dobrý nebyl. Ten přechod nebyl úplně lehký, ale pak jsme si všichni zvykli. Ještě pomáhám trénovat bratru Pavlovi starší žáky. Slíbil jsem mu pomoc, když to nebude časově stíhat. Má v týmu celkem solidní počet šikovných hráčů, kterým má smysl se věnovat.

Jaro jste ale zahájit kvůli novému typu koronaviru a následné pandemii zahájit nemohli, nedávno pak byla sezona zrušana. Jak jste přijal, že se hrát nemůže? 
Popravdě, já osobně jsem to uvítal. Máme teď v životě mimo házenou poměrně rušné období, takže jsem byl rád, že je o starost méně.

A co pauza znamenala pro žatecký tým? 
Pro nás to znamená, že zůstávame pro příští sezónu ve druhé lize. Nikdo nesestupuje ani nepostupuje. Hráli jsme ve spodních příčkách tabulky a pokud by se nám jaro vyloženě nepovedlo, tak bychom byli ohroženi sestupem. Na podzim byla z týmu cítit mírná nechuť ke hře, takže nám dlouhá pauza snad pomůže.

Daniel Nociar střílí na branku soupeře
Žatecký Daniel Nociar: Házenou musím omezit
 Mládež oddílu národní házené TJ Žatec
Také národní házená končí sezonu. Žateckým ženám se rozplynul sen o postupu