Téhož roku, tedy léta Páně 1891, byl založený první klub velocipedistů, o rok později se na trati Louny – Raná a zpět konal první závod. Prvními známými závodníky, kteří se mohli pochlubit úspěchy, byli ve 20. letech minulého století pánové Beneš, Tichý a Ernest. Činnost klubu ale záhy opadla, vzkřísili ji až v roce 1939 Černý, Tužil, Zichert, Viktora a Líma. Lounský Český klub velocipedistů měl během války až 1100 členů a 50 závodníků. Skvělé výsledky měli Kebrle, Klobása, Kovanda a Veselý. Později se k nim přidali Josef Holubec a Filip. Klub byl velmi dobře organizovaný, ale po druhé světové válce zájem o cyklistiku upadal, hovořilo se i o generačním problému. Do popředí zájmu se znovu dostal díky Jiřímu Maškovi, k němuž se přidali Jiří Holubec, Siegl, Nims a Seeman. Mašek byl úspěšný už jako dorostenec, dařilo se mu na silnici, později se ale rozhodl pro dráhu.

Milníkem pro lounský klub byl nový velodrom. O jeho výstavbě se uvažovalo už během války, dělníci měli začít pracovat v opuštěné cihelně v prostorách dnešního Tyršova náměstí. Stavět se ale začalo až v roce 1954, otcem myšlenky byl Josef Klobása. Získal pro ni spoustu nadšenců, dobrá věc se tak podařila. Nový cyklistický stadion vyrostl na bývalém hřišti SK Louny, první závod se na něm jel v roce 1956. Původní hliněná dráha ale byla brzy nahrazená dráhou betonovou. 10. května 1958 na novém povrchu proběhly první závody. O Memoriálu ing. Jiřího Maška referoval i populární časopis Stadion.

Není bez zajímavosti, že hliněná dráha byla v porovnání s jinými československými velodromy, a nebylo jich mnoho, velmi rychlá. 

Lounská cyklistika poté zaznamenala mnoho úspěchů, a to nejen na dráze, ale i na silnici a v cyklokrosu. Už dlouhou dobu ale cyklistický stadion, chcete-li Velodrom, notně chátrá. Lounští cyklisté na něm trénují, dokonce se v jeho areálu jezdí cyklokrosové závody, na svou někdejší slávu už ale pouze vzpomíná. 

Ondřej Holl