Dlouho snil o čtvrté olympiádě. Doufal, že se probojuje do Londýna a naváže tak na zlato ze Soulu, jedenatřicáté místo z Barcelony a devětadvacáté z Pekingu. Jenže, ač výkony má pořád skvělé, předloni nastřílel absolutní nástřel a loni se stal mistrem republiky, přednost dostal mladší Haman, který nakonec skončil jedenačtyřicátý.

Letos dvaapadesátiletý Miroslav Varga, žatecký rodák, tak musel malorážku vleže na šedesát ran, jeho zlatou disciplínu, sledovat na dálku. „Smířil jsem se s tím, škoda, ale nedá se nic dělat," říká. Po výhře „dalšího mladíka" Martynova, kterému je čtyřiačtyřicet, dostal další impuls pokračovat. „Budu pokračovat, trénuji, pořád mě to baví, uvidíme, kam se ještě prostřílím," usmívá se Miroslav Varga.

Jak jste sledoval finále malorážky vleže na šedesát ran, vaší zlaté disciplíny? Fandil jste, byl jste v klidu nebo jste mačkal spoušť?

Byl jsem v klidu, znám Martynova a vím, že jej jen tak něco nerozhází. Jeho výkon byl famozní a troufám si říci, že zůstane dlouho nepřekonán. Sergej Martynov patří mnoho let k nejlepším střelcům světa. Prostě to umí…

Přitom také není žádný mladík, je mu čtyřiačtyřicet a nemá žádné supermoderní vybavení.

Ano, žádný mladík to opravdu není. A třetí v Londýně a můj kamarád ze Slovinska Rajmond Debevec je ještě starší. Ani on, ani Martynov nekončí, proč taky, když jim to tak jde. Velké soutěže většinou vyhrávají starší střelci, mají potřebné zkušenosti. A jeho vybavení? Je dobré, i když to na první pohled nevypadá. Supermoderní vybavení je k ničemu, když ho neumíte ovládat. K čemu je naleštěná kára, která má špatného řidiče?

Co v Londýně sledujete?

Samozřejmě střelbu. Hodně koukám ale také na atletiku, plavání a vlastně vše, co je v Londýně ke koukání.

Dlouho jste o účast v Londýně bojoval, proč to nakonec nevyšlo?

Je u nás špatný systém nominací. Mně a dalším starším střelcům byla zamítnuta možnost jet reprezentovat do zahraničí. Dokonce v roce 2011, kdy se rozhodovalo o účasti na hrách, mi zamítli účast na světovém poháru v USA, kam jsem chtěl jet za svoje peníze. Prý jen mimo soutěž a to nemělo cenu. Tak jsem vrátil dekret reprezentanta, staří prostě nejsou v módě.

Mrzí vás to hodně? O Londýnu jste mluvil jako o velké výzvě.

Smířil sem se s tím, je to škoda. Už mě to nemrzí. Nestojí mi za to, abych se pro něco, co neovlivním, trápil. Už mě to přešlo, ale každopádně by to chtělo změnu v systému nominací.

Přitom i loni jste zaznamenal skvělé výkony, v roce 2010 absolutní nástřel.

Ano, měl jsem vysoké výkony u nás, i v zahraničí. Ale samozřejmě i méně úspěšné, ale tak to ve střelbě chodí.

A co Rio 2016? Pořád máte skvělé výkony a zdá se, že mládnete.

Uvidíme. Jestli mládnu, to nemohu posoudit. Ale v roce 2011 jsem za účasti celé tuzemské špičky vyhrál mistrovství republiky, to mě hodně povzbudilo. Na kontrolních reprezentačních závodech jsem skončil druhý.

Takže pokračujete?

Budu pokračovat dále a trénuji už na další období. Střílím pravidelně doma i v zahraničí. V září mě čeká republikové mistrovství, a také kvalitní mistrovství Slovenska.

Máte tři starty pod pěti kruhy, jaký byl Soul 1988, kde jste vyhrál zlato?

Nejlepší moje olympiáda. Když se daří, vše ostatní vypadá v lepším světle.

Jak tehdy vypadal samotný olympijský závod?

Rychlý, svižný a přesný. Bez jakéhokoli respektu před soupeři a s obrovskou vírou, že to umím. Slečna, co za mnou seděla u dalekohledu a mé zásahy do desítky tiskla razítkem na ceduli, ani na jiné razítko nesáhla. Pamatuji si, že měla úplně modré prsty, jak tlačila razítkem s označením deset na polštářek s inkoustem (usmívá se).

Tehdy jste v kvalifikaci trefil absolutní nástřel 600 bodů.

Ty desítky naskakovaly opravdu rychle. Seběhla se tam skupina trenérů a diváků podívat se, co se děje.

Jak je vaším zvykem, střílel jste hodně rychle. Ostatní teprve ulehávali a vy už jste balil zbraň. Je to forma nějakého nátlaku na soupeře?

Po základní části jsem se schoval do šatny a pustil si do uší muziku Spadla ze mě nervozita, říkal jsem si, že už jsem ve finále, tak co se mi může stát. Sen už se mi přece splnil, byl jsem ve finále olympiády. A ano, střílím vždycky rychle (smích).

Takže takové příjemné uvolnění v olympijském finále...

Pocit, že můžu být nejhůře osmý, mě posílil. Začal jsem plánovat taktiku, jak znejistět soupeře. Rozhodují maličkosti. Dnes si střelci ostatních moc nevšímají, ale tehdy bylo finále nové, nikdo neměl taktiku, jak se chovat. Nervozní byl hlavně domácí střelec z Jižní Koreje, který mě dotahoval každou ranou, můj náskok dvou bodů se zmenšoval. Tak jsem využil svou rychlou střelbu.

Jak?

Jak odpočítávali 5, 4, 3, 2, 1 pal, tak na to pal jsem vždycky okamžitě vystřelil a prudce otočil hlavu na soupeře po pravé straně a rentgenoval ho očima a sledoval, co trefí on. V duchu jsem si říkal, tak se ukaž, jsem zvědavý, co dáš (směje se). Bylo to ale v rámci slušnosti a pravidel. Korejec to zaregistroval a už nebyl tak koncentrovaný a začal dělat malé, ale důležité chyby. S odstupem času si uvědomuji, že to byla strašně riskantní taktika, ale vyšlo to, moje rány šly do středu a vyhrál jsem. Bylo to fantastické.

Děkuji za rozhovor.

MIROSLAV VARGA

První úspěchy zaznamenal už v roce 1975, kdy se stal přeborníkem kraje a okresu. Je několikanásobným mistrem ČSSR a ČR. Účastník tří olympijských her. V roce 1988 v Soulu byl první, v Barceloně byl 31., v Pekingu v roce 2008 devětadvacátý. Dokázal vystřílet olympijský rekord a třikrát rekord světový. Je mistrem Evropy z roku 2007, doma má přes 50 medailí ze zahraničních soutěží. I v téměř dvaapadesáti letech vyhrává prestižní závody, pořád patří ke světové špičce. V roce 2010 dokázal opět nastřílet na závodech absolutní nástřel 600 bodů. V roce 2011 vyhrál již po několikáté mistrovství republiky. V soukromí úspěšně podniká.