V 1. a 2. lize jste podle svazového webu dal bezmála 750 branek. Jaká konečná meta je podle vás reálná?
Tohle číslo vidím poprvé a nikdy jsem o něm nepřemýšlel. V tuhle chvíli je pro mě počet asi konečný. Pokud by hráč nebyl zdravotně omezen a byl by schopen pokračovat například do věku 35 let, věřím, že počet 1 000 branek je reálný.
Vás právě zdravotní problémy při hře limitují. Co vás trápí?
V roce 2010 jsem měl autonehodu, ze které jsem si odnesl rozdrcený levý loket a přelomené předloktí. Absolvoval jsem dohromady 5 operací a vynechal skoro dvě sezony. V minulých letech jsem bez omezení hrál. Ruka mě neomezovala v běžném životě, ale už minulou sezonu jsem dohrával na hranici únosnosti. V prvních zápasech tohoto ročníku se mi potvrdilo, že musí přijít změna. V loketním kloubu mám artrózu prvního stupně a stále doufám, že po delší pauze se to zlepší. Mám absolvovat další vyšetření, nicméně sám cítím, že pokud budu chtít v životě normálně fungovat, tak budu muset házenou omezit na minimum.
Jak to vše vnitřně prožíváte?
To rozhodnutí nebylo jednoduché, ale nebylo to nic unáhleného. Přemýšlel jsem nad tím celé minulé jaro, to jsem se tím poměrně trápil. Nejhorší to bylo před oznámením spoluhráčům, pak už jsem s tím byl smířený. Další krize přišla v dalších zápasech, kdy se vyloženě nedařilo, stále jsem se musel přesvědčovat, že jsem se rozhodl správně. Tím, že stále chodím na tréninky a na zápasy, je ten můj obětovaný čas stejný. A jak to prožívám uvnitř? Házenou hraji od 6 let. Když je sezona, tak se můj program upravuje podle zápasů. Jinak mojí životní náplní je nadále především rodina, práce a realizuji se také pod naším zapsaným spolkem „Občasné sdružení z.s.“, pod kterým s přáteli organizujeme sportovní a kulturní akce v našem městě.
Je právě to, že ofenziva Žatce i vinou vaší absence nebyla na takové výši, příčinou nulového podzimního zisku?
To je otázka, na kterou je asi více odpovědí. Zřejmě je znát, že jsem vypadl ze sestavy, nicméně kluci v útoku se v průběhu podzimní části znovu rozstříleli.
Chybí zkušenosti?
O zkušenostech by to nemělo být. V sestavě, v níž nastupujeme, hrajeme již několik let. Každý z hráčů hrál první ligu i před lety, když jsme do ní poprvé postoupili. Druhou ligu jsme hráli také převážně ve stejné sestavě. Na druhou stranu v zápasech, ve kterých jsme letos mohli bodovat, jsme v důležitých chvílích neudrželi chladnou hlavu.
Jaký je výhled na jaro?
Výhled na jarní část není moc optimistický, jsme bez jediného bodu, soutěž se bude jen těžce zachraňovat. Nyní je na místě vymyslet nějaké řešení. Posily téměř jistě žádné nepřijdou. Hráči z Plzeňska to k nám mají daleko a z Mostecka, kde je také potenciál, k nám hráči nechtějí.
Jak vlastně vypadá v národní házené zimní příprava?
U nás herní příprava vypadá většinou tak, že po konci podzimu je pauza v podobě venkovních fotbálků. Od začátku ledna se scházíme v hale a začínáme nabíráním fyzické kondice, především dynamiky. Postupem času zapojujeme herní prvky a míč.
Drží tým pospolu jako parta?
Tým drží pospolu. Jsme parta, která si navzájem vypomůže i v běžném životě. Neskrývám, že na podzim po sérii prohraných zápasů to bylo obtížnější, ale jsem strašně rád, že si dokážeme po zápase věci v šatně vyříkat a dál fungovat normálně, to v ostatních týmech není úplně běžné, zvlášť, když se nedaří. Po zápase většinou posedíme u piva, grilujeme a užíváme zbytku víkendu. Přijdeme domu pozdě a naše polovičky jsou naštvané, pokud nesedí s námi, takže se to snažíme udržet v rovnováze.
Jak je to s úrovní soutěží a také s úrovní žateckého klubu?
Je to jen můj osobní názor, ale podle mě se úroveň druhé i první ligy postupně snižuje. A klub? Opět můžu říct jen svůj názor. Myslím si, že se úroveň postupně snižuje, ostatně tak jako úroveň klubů v celé ČR. Není to vyloženě chyba trenérů a lidí, kteří všechen svůj volný čas stráví na hřišti. Je to také o přístupu dětí a rodičů. Jen malá část z nich se tím sportem baví. Přijde mi, že to berou jako povinnost a rodiče jim dovolí ústupky, aby nemusely na trénink nebo na zápas. Celková fyzická vyspělost a motorika dětí je až na výjimky nesrovnatelná s našim ročníkem a ročníky před námi. Anebo si děti vyberou jiný, perspektivnější sport.
(oh)