Většinou je to více o tisíc až o tisíc pět set korun. Třeba úředníci ústeckého krajského úřadu berou měsíčně v průměru 23 186 korun, což je o několik tisíc korun více, než v kraji činí průměrná hrubá mzda. Neplatí to ale u všech. Průměrnou výši platu ve státní správě zvedají lidé, kteří jsou placeni podle služebního zákona. „Tedy armáda, policisté a hasiči,“ říká Josef Glaser, ředitel ústecké pobočky Českého statistického úřadu.

Například policista, pracující u policie deset let, pobírá měsíčně 23 290 korun. Placen je podle páté tarifní třídy – jeho kolega, který je placen podle deváté tarifní třídy, pak bere 36 600 korun. „Plat policisty se skládá z tarifního platu plus dalších složek mzdy, například rizikového příplatku, osobního příplatku a příplatku za vedení,“ říká severočeská policejní mluvčí Jarmila Hrubešová s tím, že kriminalista pobírá příplatek až 4000 korun.

Povolání v soukromém sektoru je víc nejisté

V soukromém sektoru je sice možné vydělat si více, ale podle ředitele Liberálního institutu Miroslava Ševčíka je to také povolání více nejisté. „Je to s určitou mírou rizika, že soukromník bude peníze určené na mzdy potřebovat na něco jiného,“ říká s tím, že u soukromníků vyšší mzdu pobírají většinou pouze lidé pracující ve vedoucích funkcích.

Na otázku, zda je lepší pracovat ve státním nebo soukromém sektoru, podle Ševčíka neexistuje jasná odpověď. „V devadesátých letech bylo jednoznačně lepší pracovat pro soukromý sektor, pak se situace postupně vyrovnala,“ tvrdí Josef Glaser.

Čísla ale mluví jasně: v současné době je ve státním sektoru vyšší průměrná měsíční hrubá mzda než v podnikatelském. Jenže kvůli nedostatku pracovních sil na trhu práce začínají soukromé firmy zaměstnance přeplácet, aby si je udržely, nebo aby je přetáhly na svou stranu. Odvětví, která mají vyšší průměrnou mzdu než státní správa, existuje hned několik. Více si vydělají lidé pracující například v energetice či plynárenství, při těžbě nerostných surovin či ve finančním zprostředkování, tedy v bankovnictví.

Naopak téměř o 5 tisíc méně mají třeba zemědělci. Lidé pracující pro stát by ale mohli brát ještě více. Jenže by jich podle Ševčíka muselo být podstatně méně. „Je třeba si uvědomit, že stát z vybraných daní vyplácí více než milion lidí,“ upozorňuje. Zároveň ale říká, že ne všichni z onoho milionu jsou státní zaměstnanci; patří sem například i lidé pracující ve zdravotnictví. I tak je podle něj státní správa značně přebujelá a zatížená zbytečnými úkoly.