Nezaměstnaných lidí se zdravotním postižením či změněnou pracovní schopností stále ubývá.

Alespoň v okrese Louny se tak nenaplňují obavy, že by reforma veřejných financí vedla k propouštění takových pracovníků z jejich současných zaměstnání.

Původní obavy z dopadu reformy veřejných financí na zaměstnávání zdravotně postižených se nenaplňují. Tak současnou situaci vidí Petr Záhořík, ředitel Úřadu práce v Lounech. „Zdravotně postižených a lidí se změněnou pracovní schopností v naší evidenci ubývá. V souvislosti se zmiňovanou reformou jsme nezaznamenali žádnou změnu a rozhodně ne krizi,“ odpověděl na dotaz Deníku.

Čísla hovoří o poklesu počtu žadatelů

Statistická čísla v tomto ohledu utěšeně klesají v řádu desítek měsíčně. „Na konci letošního února jsme evidovali 963 žadatelů o práci se zdravotním postižením, na konci loňského roku to bylo víc – 996,“ uvedla již dříve Marie Schmalzová, která má na Úřadu práce v Lounech na starosti trh práce. Příznivý trend ještě více dokládá například stav v polovině loňského roku, kdy byla těchto lidí na úřadu přihlášena více než tisícovka.

V některých kruzích reforma zapříčinila velké obavy. Omezila totiž výši příspěvku pro zaměstnavatele, zejména pro ty, jež zaměstnávají osoby s těžkým zdravotním postižením. Příspěvek zaměstnavatele zvýhodňoval a motivoval. Při náročnosti na vytvoření vyhovujícího pracovního místa pro zdravotně postiženého člověka a nyní i bez části zvýhodnění by mohli zaměstnavatelé taková místa rušit a zaměstnance posílat na úřady práce. To se ale evidentně neděje.

Společnosti musí postiženým dát práci

Firmy mají navíc povinnost zaměstnávat určitý počet postižených spoluobčanů. „Malé podniky do pětadvaceti zaměstnanců jsou od tohoto osvobozeny, pro ty větší platí kvóta čtyř procent z celkového počtu zaměstnanců. To znamená, že má–li firma třeba sto pracovníků, alespoň čtyři pozice musí být obsazeny právě lidmi s postižením,“ vysvětlil Petr Záhořík.

Je ale pravdou, že této povinnosti se mohou zákonně zbavit i společnosti, které by ji za normálních okolností musely plnit. Jde například o prokázání, že v jejich specifickém provozu postižení pracovat prostě nemohou, či jasně stanovená finanční kompenzace, jakou umožňuje zákonná úprava.

I přes příznivý vývoj, o kterém hovoří statistiky úřadu práce, zůstává pravdou, že postižení lidé to s hledáním zaměstnání nemají vůbec jednoduché. Hlavním zdrojem pracovních příležitostí jsou v tomto ohledu chráněné dílny. V loňském roce přispíval lounský úřad práce na činnost patnácti takovým zařízením. Spolupráce a podpora ze strany úřadu trvá i letos.

K největším zaměstnavatelům se v tomto ohledu řadí například firmy Zahradníček, Agroslužby a Dipra v Lounech nebo Minoret v Žatci. Několik pracovních příležitostí nabízí také chráněné dílny v Podbořanech. Řada menších firem v okrese nabízí třeba jen jedno, dvě či tři místa. Velké továrny se naopak tímto problémem příliš nezabývají.