Po osmnácti letech odchází z postu ředitele Úřadu práce v Lounech Petr Záhořík. V roce 1990 stál u jeho zrodu a proto jsme se zajímali, jak na své působení v úřadu vzpomíná a jak se za tu dobu změnil trh práce.

Jak vypadal začátek Úřadu práce v Lounech?

Do funkce ředitele jsem byl jmenován 9. listopadu 1990, zároveň mi byla předána zakládací listina úřadu a začal jsem s jeho budováním. Jako dnes se pamatuji na podzimní den, kdy jsem otevřel prázdnou a zaprášenou kancelář v budově C bývalého okresního úřadu, usedl za stůl a začal uvažovat, čím začít. Nemám IČO, účty v bance, budovu, peníze, lidi, nábytek, prostě nic, tak tedy vypadal začátek Úřadu práce v Lounech.

Jak vysoká byla tehdy nezaměstnanost?

Při privatizaci a restrukturalizaci zemědělství zaniklo více než 7 000 stálých pracovních míst. V důsledku útlumu těžby hnědého uhlí přišlo o práci asi 1000 obyvatel našeho okresu, kteří na šachty dojížděli. Průmyslové podniky pod ekonomickým tlakem snižovaly zaměstnanost. Svoji činnost ukončilo asi 15 firem z potravinářského, textilního, papírenského průmyslu a strojírenství. Nezaměstnanost trvale stoupala a vrcholila v roce 2003, kdy přesáhla 19 procent a počet nezaměstnaných překročil osm tisíc osob. Poptávka po zaměstnancích byla velmi nízká a počet nezaměstnaných přesahoval i 60 osob na jedno volné pracovní místo. Lounský okres byl v celostátním žebříčku na druhém místě za okresem Most ještě v roce 2002. Vysoká nezaměstnanost působila růst kriminality a sociálně negativních jevů. Řadu lidí bylo možno zaměstnat pouze s použitím nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti.

Míra nezaměstnanosti v několika posledních letech v lounském okrese klesá. Čím si to vysvětlujete?

K příznivým změnám došlo na konci 90. let minulého století, kdy začaly vznikat příměstské průmyslové zóny Podbořany – Alpka , Louny – jihovýchod a Žatec - sever, které se začaly zaplňovat novými závody zahraničních investorů. Rozmach výstavby zahraničních investic doprovázelo i oživení domácí ekonomiky a poptávka tuzemských investorů po nových pracovnících. Vyvrcholením tohoto vývoje je průmyslová zóna Triangle s trvalou poptávkou po nových pracovnících. Za uplynulých 18 let se podařila na úseku služeb zaměstnanosti řada vynikajících věcí, např. systém aktivní politiky zaměstnanosti, který často obdivovali kolegové z jiných států EU. Lounský okres přestal být zaostávající problémovou oblastí, ale stal se dynamickým, rychle se rozvíjejícím průmyslovým okresem. Málokdo si uvědomí, když vidí třeba ve Španělsku nebo v Norsku chladničku Candy, že je vyrobena v Podbořanech, anebo že na svém osobním automobilu má reflektory z Koita v Žatci, nebo že kontejnerový vlak, který vidí ve Švýcarsku , má vagony z lounského Lostru. Skončila jedna etapa a je třeba štafetový kolík předat dalšímu běžci. A to po 18 letech tímto činím

Jaké vlastnosti po svých budoucích zaměstnancích firmy požadují? Má šanci najít práci třeba člověk, který nemá kvalifikaci daného oboru?

S příchodem zahraničních investorů došlo i ke změnám v personální práci. Dříve používaný přístup, kdy firmy požadovaly hlavně vzdělání a praxi, skončil. Současní zahraniční zaměstnavatelé kladou daleko větší důraz na osobní a morální vlastnosti zaměstnance, mezi ně patří spolehlivost, loajalita, schopnost učit se nové věci atd., s tím, že odborné věci ho naučí na pracovišti. Šanci tak dostávají i nekvalifikovaní, ale pracovití lidé.

Kteří lidé v evidenci úřadu práce zůstávají nejdéle?

Se zvýšenou poptávkou po nových zaměstnancích zmizeli z evidence lidé, kterým k návratu na trh chybělo právě vhodné pracovní uplatnění. Zůstali tak v evidenci pouze ti, kteří z objektivních důvodů pracovat nemohou nebo sami nechtějí. Situace ÚP je tak mnohem obtížnější než v uplynulých letech a je třeba sáhnout k represím při černé práci nebo zpřísněním poskytování sociálních dávek.

Zprostředkováváním práce se zabývá stále větší množství personálních agentur. Není v této souvislosti ÚP přežitkem?

Pracovní agentury a ÚP by si nekonkurovaly, pokud by agentury zprostředkovávaly zaměstnání občanům ČR a EU. Horší je, že zaměstnavatelé řeší přechodný nedostatek tuzemských pracovníků dovozem zahraniční pracovní síly. V našem případě z Ukrajiny, Vietnamu a Mongolska. Pracovníci z Ukrajiny díky geografické blízkosti a příbuznosti snadno splynou s okolím, ale u pracovníků z Asie to může být problém. Jejich zaměstnávání přináší ekonomický efekt zaměstnavateli, ale po odeznění ekonomické konjunktury, pokud se nebudou chtít vrátit do vlasti, náklady a důsledky jejich dalšího pobytu (sociální dávky, kriminalita, drogy) ponese celá společnost. Varováním nám může být turecká menšina v sousedním Německu. Úřady práce byly budovány k řešení důsledků vysoké strukturální nezaměstnanosti a v této úloze se plně osvědčily. V současné době stojí na konci této etapy a hledají novou identitu. Z mého pohledu identitu spíše ztrácejí a stávají se duplicitním sociálním úřadem. Úřady práce by se v daleko větší míře měly věnovat výběru a přípravě pracovních sil pro rozvoj ekonomiky. Rozvoji ekonomiky by prospělo i prognózování budoucího vývoje techniky a technologií , tak aby na tento vývoj byli včas připraveni kvalifikovaní pracovníci jako v Irsku. Svému nástupci přeji , aby se setkával s pochopením a spoluprací u zástupců veřejné správy a vedení společností v regionu tak, jako jsem měl možnost se setkávat já.

Děkuji za rozhovor.