Říká se, že dcery hledají partnera podle otce. Jak to bylo ve vašem případě? Hledala jste u mužů nějaké tatínkovy vlastnosti?
Nehledala. Co se týká vztahů, byla jsem dlouho nezralá. Sice jsem na fakultě byla zamilovaná do jednoho spolužáka, ale šlo o chvilkovou záležitost. A zůstalo to jen v platonické jednostranné rovině, protože on si mě nevšímal. Ačkoliv o několik let později mi tvrdil, že do mě byl jeden den zamilovaný… Zkrátka herce jsem si nevzala. Svého muže jsem poznala v nadmořské výšce tisíc metrů na chalupě ve Slovenském rudohoří. Bylo mi třicet let, na tehdejší poměry jsem byla stará panna za zenitem. Svatba pak přišla o dva roky později. Nijak mě to netrápilo, do té doby jsem na manželství zralá ani nebyla.

Čím si vás váš muž, matematik, získal?
Obrovským smyslem pro humor. A taky je to pěkný chlap, který navíc nosí brýle. Pro ty já mám slabost. Kluci s brýlemi se mi líbili už jako holčičce, myslela jsem si, že je to znak moudrosti, což se v případě mého manžela naštěstí potvrdilo. Herečka Naďa Hejná, naše rodinná kamarádka, mi vždycky říkala: „Dítě moje, zapamatuj si, že největším neštěstím je hloupý muž.“ Mimochodem, její syn Milan je profesor na Univerzitě Karlově a vymyslel takzvanou Hejného metodu, což je netradiční způsob výuky matematiky, který se zavádí na vašich školách.

Jestli počítám správně, s manželem jste spolu šestatřicet let. Je to hodně, nebo málo?
Kdybyste se zeptala jeho, řekl by vám, že jsem spolu minimálně půl století. Já naopak tvrdím, že jsem stále ještě novomanželka…. No, je to už nějaký ten pátek. Je fakt, že na dnešní dobu jsme dost nemoderní, prý se rozvádí každé druhé manželství. Nerada bych se pouštěla do nějaké analýzy, to nám hercům nepřísluší, byť to po nás novináři často chtějí, ale jako žena si myslím, že někteří mladí mají málo trpělivosti. Rozcházejí se při prvním konfliktu, což je škoda. A je tragédie, když jsou tam děti.

Celý rozhovor se slovenskou herečkou, kterou teď můžete vídat pravidelně i na českých divadelních prknech, najdete v aktuálním vydání časopisu Vlasta, který zakoupíte na vašich stáncích.

Dále si ve Vlastě přečtete:

Státní jesle byly před několika lety redukovány a rušeny a jejich roli přebrala soukromá zařízení – s podporou státu a EU vznikly tzv. dětské skupiny. Jakkoliv se to zdá jako námět absurdní frašky, z dětských skupin budou během následujících čtyř let opět jesle. Nejde ale jen o změnu názvu. Nový zákon současné provozovatele institucí, které pečují o děti od jednoho roku, staví před řadu nepříjemných problémů. Jak finančních, tak personálních.

Letní šátkovaná.
V horkém počasí s občasnou bouřkovou sprchou účes jen stěží vydrží celý den. Šátek nebo čelenka mohou mnohé zachránit. Umíte je nosit?

Vidíte svět moc černě?
A chtěli byste to změnit? Dá se to natrénovat. Dokonce na to máme návod. Je třeba hledat a podporovat ty veselejší a hezčí stránky života, radovat se z věcí, které vám připadají samozřejmé, a vnímat a vědomě prožívat pozitivní emoce.

Své letní hity z domácích kuchyní
představuje redakce Vlasty. Zkuste kedlubnovou polévku nebo špízy s estragonem a s mangovou salsou.