„Po porodu syna Fanouška se mi posunula páteř a měla jsem velké potíže stát a chodit. Kvůli tomu jsem si ani tak neužila mého malého novorozence. Zato rodina si užívala velmi, starali se o nás oba. Když jsem si asi rok a půl po operaci páteře říkala, že se vše vrací do normálu, přišla rakovina prsu. To bylo něco, co si člověk neumí představit ani v nejhorším snu. Ze začátku jsem si říkala, že už jsme si užili dost. Pak, v pokročilé fázi chemoterapie, to bylo horší,“ vzpomíná paní Klára. Nad vodou ji drželo, že měla kolem sebe lidi, na které se mohla spolehnout a kteří jí pomáhali. Plusem bylo, že vše mohla probírat s manželem i s lékařem.

"To bylo něco, co si člověk neumí představit ani v nejhorším snu. Ze začátku jsem si říkala, že už jsme si užili dost."
Paní KláraPaní KláraZdroj: Archiv paní Kláry

Hodně těžké pro ni bylo, když jí jednoho den během krátké chvíle slezly vlasy. Zamkla se v koupelně a přemýšlela, co dál. „Nikdy na to nezapomenu. Otřela jsem slzy a vyšla z koupelny bez vlasů, které zůstaly v umyvadle. Můj syn Fanoušek koukl na holou hlavu, poznal, že jsem plakala, a povídá: ‚Maminko, neboj, bílé krvinky teď musí bojovat s bacily a nemají čas zalévat vlásky. Až se uzdravíš, tak to poznáme tak, že zase porostou.‘ To mě samozřejmě dojalo k pláči, ale spadl mi kámen ze srdce, že nemusím příliš vysvětlovat,“ prozrazuje Klára.

Momentálně je už po velice úspěšné chemoterapii, operaci i radioterapii. Čekají ji rehabilitace a případná rekonstrukce prsu. Vše poněkud komplikuje její stav po operaci páteře, který se během onkologické léčby ještě zhoršil. „Chemoterapie mi mimo jiné vyvolala řadu potravinových alergií, které jsem ani neznala. Musím si dávat velký pozor na to, co jím. Také nesmím na běžnou masáž či rehabilitaci zad, je proto složitější cvičit pohybový aparát a brát přitom ohledy na porušený lymfatický systém. To se stále učím,“ přiznává mladá žena.

„Nikdy na to nezapomenu. Otřela jsem slzy a vyšla z koupelny bez vlasů, které zůstaly v umyvadle."
Paní KláraPaní KláraZdroj: Archiv paní Kláry

Nemoc ji přivedla k neziskové organizaci Mamma HELP, kterou vyhledala hned po oznámení diagnózy. Jejich terapeutka ji vyslechla a paní Klára se po jejích slovech uklidnila, že se to dá přežít. „Od konce léčby jsem s nimi byla v kontaktu, a když mi nabídli místo terapeutky a edukátorky, byla jsem potěšena. Od listopadu působím v plzeňské centrále jako terapeutka, jsem tedy nyní na opačné straně. Ženy, které potkala rakovina prsu, za mnou mohou přijít a já s nimi proberu jejich obavy, předám potřebné informace či kontakty na sociální poradnu, případně psychologickou pomoc, nebo je jen vyslechnu. Jako edukátorka provádím školení o prevenci. Žádají si nás ve školách pro studentky či ve firmách pro zaměstnankyně. Dnes už řada firem dbá na zdraví svých zaměstnanců,“ pochvaluje si žena z Plzeňska.

České ženy se podle jejích zkušeností snaží být za každé situace silné. I ona byla taková, vydržela to asi půl roku. Snažila se i trochu pracovat, aby tolik nezatěžovala rodinu. Dodávalo jí to ale i psychickou podporu a pocit užitečnosti. „Loni o Vánocích, ke konci chemoterapie, jsem ale fyzicky odpadla a psychicky jsem na tom byla také špatně. Snažila jsem se udělat rodině hezké vánoční svátky, aby bylo na co vzpomínat, kdyby to náhodou nedopadlo dobře. Jednou jsem jela na nákupy. Z auta jsem doslova dolezla na lavičku v nákupním centru, vydýchala se, sebrala síly, došla zpět do vozu a jela domů. Nic jsem nekoupila, zrušila veškerou práci a doslova rezignovala na snahu být dokonalá a nezatěžovat okolí. Paradoxně to ale byly jedny z mých nejhezčích Vánoc,“ přiznává. „Dříve jsem chtěla, aby vše bylo dokonalé. Nyní jsem ráda, když je Fanoušek zdráv a rodina v uspokojivém zdravotním stavu. Neřeším pestrost kabelek, ale kvalitu a pohodlnost zdravotních bot. Také běžný nepořádek v domácnosti mě nechává chladnou, občasná nedochvilnost mi přijde jako drobnost. Říkám si, že na světě jsou horší věci. Užíváme si každý den a děláme více věcí společně jako rodina. Kvůli mým zdravotním komplikacím přehodnotil své zájmy i Fanoušek. Zdravotní tématiku u něj potkáte snad na každé hračce. Místo autíček maluje lidské srdce, kostru člověka, ale i maminku ležící na ozařovně mezi přístroji. Věřím, že pokud mu zájem vydrží, zachrání v budoucnu jako lékař hodně životů,“ věří stejně jako každá matka v budoucnost svého potomka.

„Loni o Vánocích, ke konci chemoterapie, jsem ale fyzicky odpadla a psychicky jsem na tom byla také špatně."
Paní KláraPaní KláraZdroj: Archiv paní Kláry

Jako obchodnice, pracující na živnostenský list, poznala, jak negativní dopad může mít vážná nemoc na finanční situaci rodiny. „Když je člověk zdravý, tak mu přijde rezerva několik platů v pořádku. Netýká se to ale dlouhodobé nemoci. Jako živnostník na mateřské jsem zjistila, že nemocenská vlastně neexistuje. Pravidelné náklady, jako je nájem kanceláře, silniční daň, energie a další zálohy či poplatky stále běží. Dokonce jsem chtěla přestat podnikat, ale k mému nemilému zjištění je to složitější, než jsem čekala. Byla i doba, kdy manželova výplata nepokryla zdaleka vše. Zjistila jsem, z jak mála člověk dokáže žít, a co k životu vůbec nepotřebuje,“ popisuje paní Klára. Dodává, že prodala nepotřebné věci po miminku, které si schovávala na druhé dítě, a hledala všechny možné i nemožné prostředky. Půjčka na podnikání rodině však spolu s hypotékou a pravidelnými náklady komplikovala život. Naštěstí pomohla nadace Dobrý anděl. „Kdyby nám nepomáhali, tak by Fanoušek nemohl chodit na kroužek, na který se vždy moc těší, a určitě bych nekupovala ovoce, které nejen do dětského jídelníčku patří. Na doporučení lékařů beru i několik doplňků stravy, které mi při léčbě prokazatelně vyrovnaly jaterní i krevní výsledky a nyní mi pomáhají pomalu regenerovat tělo. Zlepšila se mi neuropatie v nohách, potíže s lymfou i časté migrény. Bez Dobrých andělů bych náročnou léčbu zcela určitě zvládala o dost hůře. Chci jim moc poděkovat nejen za finanční pomoc, ale i za psychickou podporu, díky nim na to nejsme sami,“ uzavírá.