O Vánocích, nové desce i této době jsme se bavili s frontmany kapely Čechomor Františkem Černým a Karlem Holasem.

Jak se těšíte na zpívání koled s Deníkem?
KH: Samozřejmě se těšíme. Jen letos to bude zcela jiné. My vás neuvidíme, ale vy nás ano.

FČ: Budeme stát před kamerou a zpívat pro vás. Pro nás to bude zcela jiný zážitek, stejně jako pro vás. Věřím, že i tak si to užijeme.

A jak se těšíte na Vánoce?
KH: Každý rok se těšíme. Letos to vypadá na úplný poklid. V podstatě se kvůli nařízením za ničím nehoníme. Ani v muzice, ani doma.

FČ: Je to klidnější, nejsou koncerty. Ale aspoň, že se uvidíme on-line.

Vaše mládí a koledy - jaké to bylo?
KH: Táta uměl zahrát skoro na všechno, měl kapelu, byl to doslova lidový hudebník. V šesti jsem začal chodit do hudebky a naučil se držet housle, a hrál jsem s tátou. Naše rodinná kapela hrávala často, koledy v tom hrály velkou roli.

FČ: Tatínek byl divadelník, a tak se u nás zpívalo od malička, naučil mě všechny lidovky, které jsme v začátcích hráli.

Co vám přinesl Ježíšek nezapomenutelného?
KH: Moje vysněné hračky byly pásový traktor na baterku a autodráha. To mi splnil.

FČ: Drnkací fotbal, to vím zcela přesně.

KH: Jo, fotbal, ten mě taky bavil.

FČ: Jo a pamatuji se, že na Vánoce jsme měli mít s manželkou postele, stoly a židle a nakonec byla kytara a my jsme spali na zemi ve spacáku. Místo nějakých hovadin jsme si koupili kytaru. Kytara byla vlastně naše kuchyň, trsátka obývák, struny ložnice.

Jak vypadal Ježíšek podle vašich dětských představ?
FČ: Tak nějak jako já.

KH: Měl dlouhý bílý vousy a trošku ho ten Západ doplnil o červenou barvu. Možná jsem si tehdy myslel, že tak trochu jako Franta by mohl vypadat.

FČ: Ze vzpomínek na Ježíška snad to, že Ježíšek byl nějakej jinej, ale jakej, to nevím. Ale ty fousy měl.

KH: Ale určitě měl saně. A zvonil, protože zvoneček byl vždycky signál, že tam byl.

FČ: Pro mě byl Ježíšek prostě neviditelnej.

Jaké vánoční písničky a koledy máte nejraději?
KH: Narodil se Kristus Pán.

FČ: Všechny, hlavně ty naše.

Když se řekne koronavirus, co vás napadne?
KH: Já jsem říkal, že nevíme, co to je, protože jediný, co víme, že bylo volno.

FČ: Vy to v podstatě nikdo nevíte, ale jde o součást scénáře k našemu novému filmu, který režírujeme my dva. Protože pořád o nás někdo něco točí, furt nás někdo zpovídá, tak jsme se s Karlem rozhodli, že natočíme film o těchhle lidech, který nás furt točej a zpovídaj.

A ten film se jmenuje Koronavirus?
FČ: To ne, to s tím nemá nic společnýho, jen nás to v tu dobu napadlo. Takovej virus nás napadl.

KH: Ale protože nikdo nebyl ochotnej svěřit nám nějakou pěknou kameru, tak jsme se rozhodli, že projekt odložíme a raději vlezeme do studia a uděláme novou desku. Takže jsme během volna začali prostě točit písničky, který nás napadaly. Během té doby jsme jich udělali asi šest, že? Sáhli jsme i do šuplíku, protože máme písničky, které tady s námi dvacet nebo třicet let žijou, a nikdy se na desku nedostaly, protože tam pro ně ještě nebylo místo. No a teď jsme je všechny natočili.

Deska byl váš hlavní letošní počin?
FČ: Hlavní počin byl ten koronavirus a nicnedělání. Ale jasně, deska kraluje.

KH: Jmenuje se Radosti života, do světa jsme ji pustili 6. listopadu a 29. listopadu k tomu přidáváme vinyl. Zatím jsme ji, samozřejmě, nekřtili, ale určitě to, až to půjde, uděláme.

Deska vychází opět z Moravy? Z lidových textů a nápěvů?
KH: Samozřejmě, nějakých šest nebo sedm písniček jsme si složili sami na lidové texty a Franta našel takovou dobrou knihu dalších…

FČ: …my jsme se prostě rozhodli, že zabrousíme do poezie. A aby to nebylo jednostranný, tak Karel přišel s krásnou úpravou Františka Gellnera. Z knížky, kterou jsem našel, jsme pak vybrali další, něco jako středověké pijácké písně, takové ty jak se dříve sedělo v hospodě, v krčmě, a nadávalo se na krále, malinko se pilo a myslím, že tam u toho byly i nějaký markytánky…

Deska Radosti života se narodila v covidové době, kdy lidem do zpěvu příliš není. Co vy?
FČ: Nám je do zpěvu pořád, protože jsme muzikanti a baví nás to. Když víc zpíváte než se stresujete, najednou není tak zle.

Už ve středověku lékaři doporučovali po dobu morových epidemií, aby lidé nemysleli tolik na nemoce, ale dbali na duševní zdraví. Třeba zpěvem, básněmi, hraním šachů, oblečením se do slavnostních šatů anebo třeba pitím vína. Co je blízké vám?
FČ: Úplně všechno vyjmenované, trochu zanedbáváme ty slavnostní šaty, ale kompenzujeme si to pitím toho vína a přidáváme k tomu procházky přírodou s domácím zvířectvem.

KH: Na zdraví!

Lze dlouhodobě neklesat na mysli? Umíte to?
FČ: Jasně, ze umíme! Podívejte se na obal naší poslední desky a pak si ji poslechněte. Hudba léčí a my se snažíme dodat národu zase chuť do života.

Album vzniklo tak, že jste pouze vyprazdňovali šuplíky?
KH: Když jsme začali nahrávat, nápady nám začaly chodit samy, takže polovina písní na albu vznikla během nahrávání a druhá polovina jsou starší písničky.

Na desku Radosti života jste měli vzhledem k situaci dost času. Máte pocit, že jste si s písničkami takzvaně vyhráli?
KH: Radosti života vznikly spontánně. Na začátku jsme si řekli, že budeme nahrávat naše písničky co nejjednodušeji tak, jak vzniknou při prvním nápadu, což znamená co nejvíc písničkově. Také se k nám po nemoci vrátil náš harmonikář Radek Pobořil, takže deska dostala se zvukem harmoniky kabát, se kterým Čechomor kdysi začínal. A to se nám líbí.

Na album se dostala i středověká poetika. Jak jste k ní přišli?
FČ: Jednou jsem našel při úklidu garáže knihu Středověké písně cechu žákovského a zjistil, že se poetika středověkých studentů a pankáčů té doby podobá písním, které jsme do té doby hledali v lidových zpěvnících. A protože se nám ta poezie zalíbila, některé básně jsme zhudebnili.

S deskou jste spokojeni?
KH: Ano. Byla to nejrychleji natočená deska v historii našeho bytí. Když v březnu přišla korona, zavřeli jsme se do studia a řekli si, že když něco vypadne…

FČ: …a ono vypadlo.

Co vás čeká příští rok, když bude svět normální? Alespoň trochu.
KH: Je jedno, zda bude normální, i když si to přejeme. Ale abychom se všichni měli rádi a byli zdraví.

FČ: To je to hlavní. A těšíme se, že si zase zahrajeme před diváky.

Co na závěr?
KH: Neklesejme na mysli. Doba je nějaká a my, když chceme žít tak nějak v pohodě, musíme být pozitivní. A my se o to snažíme a snažíme se tu pozitivní energii posílat do světa pořád.

FČ: A tak to zůstane.

KH: Ale tohle není závěr. To je začátek. Jen se podívejte na obal naší desky. Z něho je cítit poselství, které cítíme: V tom obrazu Jindry Čapka je vše. Před námi je pustá krajina a sníh a za námi s písničkou vše rozkvétá. Prostě radosti života…