Bohužel kvůli onemocnění musela zrušit narozeninový koncert v pražské Lucerně, postcovidový syndrom ji totiž zasáhl na tom nejcitlivějším místě – zhoršil její krevní onemocnění, s nímž bojuje už více než pět desítek let. Fanoušky se tedy rozhodla obdarovat alespoň novou knihou a setem šesti cédéček, na nichž se pokusila zmapovat svou dosavadní hudební cestu.

Dluhy Hany Zagorové

Zpěvačka se nikdy netajila tím, že miluje práci v televizi, s níž od svých začátků pravidelně spolupracuje. Dokonce měla i své vlastní pořady – a ať už to byly Písničky pro Hanku, Dluhy Hany Zagorové, Výtah v hotelu Sen, Když nemůžu spát, Hogo Fogo či nejrůznější jednorázové recitály.

Vždy si dávala záležet na tom, aby šlo o vkusnou zábavu. Nejvíce se jí dařilo v pořadu Dluhy Hany Zagorové, k nimž si psala také scénáře. Když se jí zeptáte, na který z osmi dílů nejraději vzpomíná, má jasno.

„Nejpříjemněji nám bylo při natáčení dílu Světlo a stín. Točili jsme tehdy v prostředí Doks a Máchova jezera. Na Dluzích pracoval stabilní štáb lidí v čele s režisérem Sedlářem a kameramanem Čepickým, což bylo báječné.

Velkou satisfakcí pro mě bylo, když se zúčastnění ptali, kdy se bude natáčet další díl. Říkali, abychom na ně určitě nezapomněli, že si rádi vezmou i volno, aby mohli být natáčení přítomni. Osvětlovači si dokonce kvůli tomu měnili služby. Byl to totiž jeden z prvních klipových pořadů a všichni jsme se pak těšili na výsledek,“ vzpomíná.

V roli moderátorky

Na začátku devadesátých let moderovala živý kontaktní pořad České televize Když nemůžu spát, jejž režíroval František Filip. Zvala do něj lékaře z různých medicínských oborů, kteří radili lidem s jejich problémy. Z původního dvouměsíčníku se stal posléze díky zájmu diváků měsíčník, nakonec se na obrazovkách udržel více než pět let a dočkal se devětatřiceti dílů.

Největší divácký úspěch ovšem zaznamenal zábavný pořad Hogo Fogo, který o pár let později uváděla na Nově spolu s manželem Štefanem Margitou.

„Bylo to moc fajn, protože jeho součástí byly nachytávky na lidi, kteří se pohybují v showbyznysu. I to bylo příjemné a myslím, že všechny ty nastražené situace byly jemné a měly v sobě humor, který nikoho neurážel. Nikdy jsme nezašli za únosnou hranici,“ míní zpěvačka, která v roce 1980 hrála hlavní roli učitelky Elišky ve filmu Trhák.

Popularita a její druhá tvář

Také ona poznala, že popularita nepřináší vždycky jen příjemné zážitky. „V době, kdy jsem byla opravdu hodně populární, mě ve vlastním bytě přepadl nějaký mladík. Vetřel se ke mně s tím, že jde odečítat plyn. Byla to příšerná zkušenost, naštěstí jsem zachovala chladnou hlavu. Snad i proto to dopadlo tak dobře.

Násilníka jsem totiž přiměla k tomu, abychom si v klidu sedli a popovídali si. Pak odešel,“ přiznává s tím, že se jí dostalo privilegia, že v době velké slávy nedostávala moc anonymů, tedy kromě těch, které jí psali soudruzi po jejím podpisu Několika vět, za což si v červnu 1989 vysloužila zákaz činnosti.

Trval jen do listopadu téhož roku, kdy se stala jednou z tváří Sametové revoluce. A jak se k dopisům bez podpisu staví? „Anonymů jsem opravdu dostávala minimálně. Naštěstí, protože by mě asi dost trýznily. Mám na ně ale jeden recept, který může aplikovat každý. Nečíst je! Jsem zastáncem názoru, že člověk by neměl načichnout zlem, které je v dopise zakleto. Se zlobou bychom se myslím neměli vůbec konfrontovat,“ vysvětluje.

I to je možná jeden z důvodů, proč se prozpívala k srdcím tolika posluchačů, kteří jí a jejímu zpěvu zůstávají věrní takovou spoustu let. Při každoročním pohledu do sálu Lucerny je navíc zřejmé, že má co říci i mladému publiku, jež si v třítisícovém přeplněném sále zpívá songy spolu s ní…

Odloženého narozeninového koncertu se snad dočkáme v polovině prosince.