Kliknutím zvětšíteBylo pro vás prioritou vychovat dcery bez pozornosti médií?
Ano, zhruba tak do dvanácti let věku mé první dcery jsem holky držela zcela mimo pozornost médií. Ve chvíli, kdy samy začaly používat sociální sítě, takže po třináctém roku, už to nemělo žádný smysl. Nechala jsem to zcela na nich. K tomu často mluvíme o rizicích i různých možnostech, jak a k čemu sítě používat, co všechno obnáší „být vidět“, takže i co se týká médií. Navíc některá média velmi často a ráda používají fotky z našich sociálních sítí a lidé pak mohou získat dojem, že je to naše přání. Tak to ale vůbec není.
Vy sama máte řadu vlastních zkušeností s médii, co konkrétního na toto téma jste svým dcerám poradila?
S Natálkou, ale i s Karolínkou hodně mluvíme o tom, co jsou média, jak fungují a jaké mají plusy i mínusy. V čem dokážou pomoci a v čem ublížit. Myslím si, že mediální gramotnost je v dnešní době pro děti nesmírně důležitá, a navíc to mám vystudované. Takže když se někdy dostáváme do bodu, že to holky vědí líp, vytáhnu vysokoškolský titul. (smích) Ale stejně to moc nezabere. Dělám si trochu legraci, myslím, že mám štěstí, že mě v tomto moje děti docela respektují. Přece jen sledují moji práci a prostředí, ve kterém se pohybuji velmi dlouho. A také se asi inspirují tím, když mluvím s médii já. Často jim třeba říkám, že méně je někdy více.
Pomalu, ale jistě se blíží čas, kdy vaše dcery vylétnou z hnízda. Umíte si teď představit, že za několik let budou mít svůj vlastní život?
Začínám si to uvědomovat čím dál tím víc. Víte, vždy jsem se snažila v nějakém třeba pětiletém intervalu přehodnotit svůj přístup k nim. Děti nám rostou a procházejí velkými vývojovými skoky, ale my máme někdy tendenci se k nim pořád chovat stejně a to taky není dobře. Takže ano, je mi jasné, že za chvilku vyletí z hnízda, ale myslím si, že když se rodič v tu chvíli dokáže trochu víc přetransformovat z výchovného módu na ten kamarádský, tak může být třeba i tato fáze pro všechny fajn, je to přechod vašich dětí do dospělosti.
Máte se svými dcerami úzký vztah?
Ano, máme velmi úzký vztah. Základem všeho je podle mě komunikace, o všem. Je samozřejmě důležité brát ohledy na povahu a nastavení vašeho dítěte, ale komunikovat se musí, i když je jim to třeba někdy nepříjemné. Nevzdávat se. To, že se mohou na mě vždy s důvěrou obrátit, jim nejen dávám najevo, ale také jim to často říkám a ony to zatím dělají.
Jak jste jako maminka přijala Natálčinu první vážnou známost Adama Mišíka?
Natálce bylo prvního listopadu osmnáct. Adam není její první láska. Už se s láskou potkala, i když ne úplně šťastnou. Myslím, že tím jsme si prošli všichni. Mladé studentské lásky, kdo z nás to nezažil. Každopádně ať je to jakkoli, Natálce přeji, aby byla šťastná, ať si vybere kohokoli.
Z pozice maminky byste jejich vztah zhodnotila jak? Rozumíte si s Adamem, vybrala si dcera dobře?
Určitě nebudu hodnotit jejich vztah. Je to jejich věc a já to respektuji. Jsem si jistá, že oba jsou to lidé, kteří by v tom vztahu nebyli, kdyby nebyli šťastní. Adam umí být okouzlující a velmi zábavný, přijali jsme ho jako kluka naší dcery, a dokud budou šťastní, budeme i my.
Vaše dcery jsou už na mediální pozornost zvyklé. Neměla jste ale obavy, že první vztah dcery Natálky bude pod dohledem médií?
Ano. Víte, kdykoli se mé dcery objevily na veřejnosti na nějaké akci nebo přehlídce, vždy to bylo proto, že si to přál někdo, kdo akci pořádal, a ony s tím souhlasily a chtěly tam být. Opravdu jim nikdy neříkám, jak by bylo super, aby někde byly. To není můj styl. Ony si zvolí svoji cestu a já to budu respektovat. Ale na druhou stranu, jsou to moje dcery a tak to bude vždy a já je kvůli tomu nebudu někde zavírat a ani ony se kvůli tomu nebudou někde schovávat, takže bylo jasné, že vztah Natálky a Adama neujde mediální pozornosti. Myslím ale, že všechny překvapilo, jak moc velká ta pozornost byla.
Při vyslovení vašeho jména si lidé, dle mého, vybaví ženu na úrovni, eleganci, noblesu… Trvalo dlouho, než jste našla styl, který vám sedl?
Děkuji. Nevím, jestli to člověk nějak hledá a pak najde, nebo nehledá a najde. V mém případě je to spíš tím, že dělám to i se oblékám tak, jak cítím, a nemám strach z toho, co na to kdo řekne. Někdy právě strach, že uděláme chybu, je nejvíc svazující.
V čem se cítíte „jako ryba ve vodě“? Je to spíš volnočasové oblečení, nebo velká večerní?
Nejlépe je mi v oblečení, které odpovídá situaci, ve které se nacházím. To je nejdůležitější. Umím si užít to i to.
Patříte k ženám, které rády „vymetají obchody“ a nakupují, co jim padne do oka, nebo máte své oblíbené značky?
Ráda i projdu obchody a kouknu, kde co mají, rády chodíme nakupovat i s mými dcerami. V poslední době je mou srdeční záležitostí značka s.Oliver, tam jsem jako ryba ve vodě. Mají vše ze skvělých materiálů a střihy perfektně sedí. Navíc jejich číslování je akorát, takže když je to 38, tak je to opravdu 38. A mají i krásné pánské věci. Nedávno jsem tam oblékla partnera, a to nemá právě konfekční velikost. (smích)
Jdete s dobou? Nakupujete i na e-shopu, nebo máte potřebu zajít do obchodu a vše si vyzkoušet?
Dnes už je to opravdu jedno. Ráda si zajdu do obchodu, ale když něco potřebuji rychle nebo nemám náladu nikam chodit, využiju e-shop.
Trendy velí, že by móda neměla být „jednorázová“, ale ideálně nadčasová, aby v šatníku dlouho vydržela. S tím souzníte? Nebo sem tam podlehnete i módním trendům?
Nadčasové věci v šatníku jsou základ a pak většinou pořizuji věci podle nálady. Ano, nálada nejvíc ovlivňuje to, co si vezmu na sebe nebo co si pořizuji nového. Ale jsem vlastně ráda, že pokaždé přijdou nové trendy, že se móda vyvíjí, jinak by to byla nuda. V tomhle je s.Oliver taky skvělý, mají každý měsíc něco nového.
Vy díky neskutečně štíhlé postavě doma asi nemáte s recyklací problém. Využívají dcery vaši skříň jako půjčovnu oděvů?
Ano, v posledním roce se naše skříně výrazně slévají. Jediné, z čeho jsem venku, jsou boty. Mám totiž menší nohu než ony… Zaplať pánbůh.
Zmínila jsem vaši postavu, díky které se nebojíte ani odvážnějších kousků. Ve vašem podání se ale vždy jedná o vkusné fotky, díky kterým některé ženy možná i motivujete.
Mám vždy radost, když mi ženy píšou, že jsem pro ně vzor, ale zároveň to neberu smrtelně vážně. Jsem obyčejná ženská, která dělá ráda svou práci a snaží se na sobě neustále pracovat. Ale jsem i ženská, která si ráda polenoší. Když se jí nechce, tak se na nějaký cvičení vykašle, dá si s radostí dortík a nebo něco jiného. Jediné, co si snažím permanentně udržovat, je nadhled. Ten když ztratíme, všechno ztěžkne.
Pokud se budete za patnáct let pyšnit stále tak svělou figurou, můžeme se těšit na fotky v plavkách?
Pokud se budu v šedesáti pyšnit stále tak skvělou figurou, jako mám teď, bude to divný. (smích)
16
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
