Kliknutím zvětšíteStačilo několik večerů a vypuklo šílenství srovnatelné s kultem amerického seriálu Dallas. 22. listopadu uplyne 40 let od vysílání druhé sedmičky dílů, které si diváci už rok po první třináctce vyžádali.
Magie bílých plášťů
Nemocnice na kraji města se stala jedním z našich nejúspěšnějších seriálů (později ji trumfla Ordinace v Růžové zahradě), dočkala se celkem 46 dílů a na několik dekád opanovala televizní obrazovku. Na dotočených sedm dílů z roku 1981 se dívaly téměř dva miliony diváků.
Seriál byl prodán do řady evropských zemí, největší úspěch slavil v Německu, kde běžel pod názvem Das Krankenhaus am Rande der Stadt. V půli 80. let ho sledovalo čtyřicet procent diváků, což byl na tehdejší dobu rekord srovnatelný jen se špičkovými sportovními přenosy. Eliška Balzerová tu dokonce dostala za svou Čeňkovou prestižní cenu Bambi za nejlepší ženskou roli.
Pojí se k tomu nicméně jedna perlička. Hamburská televize vypustila – k pobavení Jaroslava Dietla – při vysílání ze seriálu scénu se svazáckou schůzí a další podobné výstupy.
Právě z německé strany přišel díky diváckému ohlasu popud i finance k dotočení zmíněných sedmi dílů. V USA zase promítali seriál na ambasádě lidem, kteří chtěli jet pracovat do Československa.
Rozveďte se s Blažejem!
Seriálové postavy vládly českým domácnostem, na ulicích radili lidé Haně Maciuchové, ať se rozvede s nevěrným Blažejem, chtěli být operováni Ladislavem Chudíkem a fandili Miloši Kopeckému při jeho střetech s některými kolegy. Mělo to i své kladné stránky – diváci vyráželi hojně na své seriálové herce do divadel, kam by za jiných okolností mnozí z nich nejspíš nepřišli.
Sledovanost pokračování z roku 2003 Nemocnice na kraji města po dvaceti letech v režii Hynka Bočana přebilo i soukromé stanice. První díl viděly čtyři miliony lidí. Třetí sérii Nemocnice na kraji města – nové osudy podle scénáře Lucie Konášové a v režii Viktora Polesného sledovalo průměrně už jen 1, 5 milionu diváků, obliba seriálu ale nemizí.
„Lékařské prostředí bude pro běžného smrtelníka vždycky nesmírně zajímavé. Doktoři jsou pro nás tak trochu šamani, k nimž s úctou a nadějí vzhlížíme. Od Dietla to byl famózní nápad. Navíc si to nevycucal z prstu, sám ortopedií několikrát jako pacient prošel, ležel v nemocnici. Když přičtete výborně napsané dialogy a postavy od Sovy přes Cvacha a Čeňkovou až po Štrosmajera i parádní hereckou sestavu, ten seriál nemohl neuspět,“ shrnuje popularitu Nemocnice Hynek Bočan.
Realita přebila fikci
Pandemická doba přinesla úplně jiné záběry a problémy bílých plášťů. Tam nesahala ani fantazie ostřílených autorů, jako byl právě Jaroslav Dietl. Necelé dva roky s covidem nám ukázaly nemocnice, lékaře a sestry z takové blízkosti a v takových krizích, v jakých jsme je možná ani vidět nechtěli. Úcta stoupla, ke slovu přišli dokumentaristé, kteří jsou vždy aktuálnější (časosběrný projekt Velké nic točí například Vít Klusák).
Na Dietlovu Nemocnici se budeme od této doby možná dívat trochu jinak. A kdo ví, třeba její tvůrci neřekli ještě poslední slovo. Až domluví dokumenty a získáme větší odstup, přijde možná čas na nové příběhy ze špitálů. „To, co teď lékaři zažívají, nemá obdoby,“ potvrzuje Hynek Bočan.
„Švagr mi umřel na covid, nějaký čas jsme ve špitálu strávili. Viděl jsem, co doktoři i sestry ve fakultní nemocnici dokážou. Navrch ty speciální obleky, ve kterých tráví osm i víc hodin… To jsou někdy nadlidské výkony, které penězi nezaplatíte. Ti lidé chtějí druhým pomáhat – což je něco, co se v dnešní společnosti už moc nenosí. Vážím si jich po tom všem zase o notný kus víc!“
Nestálo by tedy za to televizní „Nemocnici“ posunout dál, inspirovat se tím, co zažíváme? „To je dobrý nápad, jen by to musel někdo pořádně napsat,“ míní režisér. „Zdá se mi, že teď nevzniká mnoho dobrých filmů ze současnosti. Domácí film prochází autorskou krizí, těch pár dobrých scenáristů bych spočítal na jedné ruce. Ale třeba Zdeněk Svěrák by to možná dal, uměl by k tomu připojit potřebný humor.“
62
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
