Taťána Gregor Brzobohatá: Můj život je pestrý a zajímavý, nenudím se

Většina slavných osobností má svůj mediální profil. Co se nejčastěji píše o vás a jak se to liší od skutečnosti?
Nemám čas sledovat, co se o mně píše, takže většinou se mi to donese zprostředkovaně přes kamarády či známé. Zaměřuji se na věci, které mohu ovlivnit, což jsou rozhovory nebo spolupráce s novináři, kteří jsou se riózní a kde je komunikace objektivní a na úrovni. Ráda také komunikuji se svými fanoušky skrz své oficiál ní sociální sítě, kde vídám pozitivní ohlasy a milé komentáře. Zároveň vidím, jak na mě lidé reagují při akcích a eventech, to je nabíjející a dělá mi to radost. Z principu se zaměřuji na pozitivní věci. Bulvár nesleduji a nedávám mu ani váhu, nemám na takové hlouposti čas. Každý má možnost se anonymně jakkoli vyjádřit, to je úskalí sociálních sítí nebo komentářů pod články, tím se ale nezabývám.

Hvězda Osady našla zalíbení v dokumentech. Je to zodpovědnost, říká Nesvačilová

Nikdy jste nečetla bulvární články, nebo jste k tomu dospěla až časem?
Na začátku kariéry, když jsem byla osmnáctiletá začínající Misska, jsem si sem tam něco přečetla, ale bylo mi jasné, že je zbytečné se zabývat mindráky jiných lidí, kteří mají možnost se vyjádřit anonymně k čemukoli a komukoli. Neřeším to, protože komentář neurčuje, jak je člověk vnímaný. Nejvíc za vás mluví vaše práce. Za platnou minci beru to, jak na mě lidé reagují při setkání.

Pochybujete někdy o sobě a o tom, co děláte?
Určité pochybnosti k životu patří. Myslím, že to ukazuje jistou míru pokory, kterou v sobě člověk má. I já si to čas od času prožiji a člověka to podle mého šlechtí, když je to zdravá sebereflexe. Díky tomu neusne na vavřínech. Necítím to tedy tak, že by pochyby škodily, samozřejmě pokud jsou v určité míře.

Co vám pomáhá v krizových situacích?
Pomáhá mi zaměřit se na sebe a dát si čas. Spousta věcí se nemusí rozhodnout okamžitě, byť máme občas pocit, že ano. Dovolit si situaci pozorovat, mít nadhled a třeba i odstup po určitou dobu, pokud je nezbytný.

Jste velmi tvůrčí a kreativní. Ať jde o psaní, navrhování oblečení… Skoro to vypadá, že co rok, to nějaký projekt. Zažila jste už tvůrčí krizi?
Určitě jsou momenty, kdy je člověk přepracovaný, unavený nebo docházejí nápady. Ale že bych měla vyloženě tvůrčí krizi, to jsem zaplať pánbůh nezažila.

Když něco vytváříte, vždy berete inspiraci jen ve svém životě, nebo i jinde?
Jak kdy a jak pro co. Strašně záleží na tom, v rámci jakého je to projektu, čeho se to týká. Měla jsem možnost si například vyzkoušet různé způsoby navrhování. Teď se k mému patnáctému výročí v Miss World třeba vyrábějí hodinky Prim, kde je spousta artefaktů pojících se s tímto výročím, takže je to mojí cestou hodně inspirované. I do navrhování oblečení se samozřejmě promítají věci, které mám ráda a nosím je. Zároveň ale ráda čerpám inspiraci i u jiných, sleduji různé hvězdy, trendy, například co se týká životního stylu, zdravého způsobu života, cvičení… V tom se nechávám inspirovat a nasávám vše jako houba. Sleduji ostatní lidi, jejich životy, příběhy…

Ledeckému se synek podařil. V rodině k sobě máme respekt, říká slavný muzikant

Nemáte občas strach, že z vlastního života odhalíte víc, než byste chtěla? Někdy je těžké nepřekročit tu hranici.
Tohle jsem zatím nikdy neřešila. Zdravou míru mám sama pro sebe nastavenou tak, abych se cítila dobře.

Čím jsou lidé starší, tím se u nich víc projevuje výchova rodičů. Přistihnete se občas, že se chováte jako vaše máma či váš táta?
Jak postupně člověk zraje, získává vůči rodičům větší shovívavost a pochopení, protože se učíme skrz chyby. Občas vidím určité tendence, ale jen v drobnostech, jinak si myslím, že si dost razím cestu sama po své vlastní ose. V mnoha směrech pro mě byly velkou inspirací mamka nebo babička, a to zejména pro projekty, které dělám v rámci nadace. Vidím i povahové rysy svého biologického táty. Určitý vliv tam je, ať už dobrý, nebo špatný, ale myslím, že každý máme svou originální výjimečnou a jedinečnou cestu, a to je silnější.

Co se vám jako první vybaví při slově dětství?
Toho je strašně moc. Určitě dětství u prarodičů, východní Čechy, odkud pocházím, vůně, chutě, mámina náruč, babiččino pohlazení, prázdniny v Jílovicích… Tam mám dodneška své srdce.

Chtěla byste se do dětství zase na chvilku vrátit?
Ráda na něj vzpomínám. Měla jsem ho nádherné u mých prarodičů, kteří pro mě byli v životě zásadní. Vzpomínám i na své sourozence, se kterými jsem vyrůstala, zažili jsme spoustu vtipných a hezkých momentů a jsem ráda, že je mám. Občas se mi o dětství nebo o vzpomínkách i zdá a ve snech se do něj vracím. Je to někdy až dojemné. Když se třeba blíží Vánoce, vzpomínám na oslavy mých narozenin u babičky, to byly krásné momenty. Rády se díváme se ségrama na záznamy z dětství, co se natáčely starou kamerou: narozeniny, nedělní obědy, svátky, hody… Vždy jsme se scházeli u babičky a slavili v kruhu rodinném. Scházíme se samozřejmě i teď, pořád se to snažíme dodržovat. Dáváme si štafetu, u koho se sejdeme. (smích) Už to není tak časté, ale vídáme se rádi.

Sama ještě děti nemáte, přesto, víte, jak byste je chtěla vychovávat? Liberálně, domluvou a bez pohlavků, nebo trocha přísnosti musí být?
Nedávno jsem četla skvělý rozhovor s panem profesorem Honzákem. Říkal, že hodně liberální výchova, kdy rodiče nedávají dítěti mantinely, je špatná. Mnohdy je to spíš neochota rodičů dítěti mantinely nastavit a pak se to může dost vymknout. Měla by v tom být zdravá míra. Podle mě je zásadní, aby byla také shoda s partnerem. Tak bych si to představovala i já – výchova ve shodě a určitě žádný extrém ani jedním, ani druhým směrem.

Vpřed vás posouvají i pokusy a omyly, říká manuálně zručný herec Jaromír Nosek

Jak spolu lidé dokážou v domácnosti fungovat, si řada párů vyzkoušela v době lockdownu… Jak byste shrnula loňský rok z pohledu manželství?
Měla jsem štěstí, že i když jsem byla v lockdownech doma, měla jsem na čem pracovat. To byla pro mě naděje v lepší zítřky. Každého to určitě zasáhlo, byl to konfrontační rok a zvláštní doba, ale práce mě držela nad hladinou a pomohla mi.

Stala jste se novou tváří výrobků pro domácnost, a tak se nabízí otázka… Jak to máte doma, co se týče domácích prací, rozdělené?
Už dříve jsem se stala tváří řady vlasových produktů Dyson. Používám je už léta, ať jde o kulmy, fény a další výrobky. Proto se těším i na tuto novou spolupráci, týkající se novinky, luxusního vysavače Dyson V15 Detect. Určitě si ho vezmu i na chalupu. Běhají tam kočky, navíc za mnou jezdí mamka i ségry a máme takovou psí smečku – a ty chloupky někdy nejdou z gauče odstranit tak, jak bych chtěla. Těším se tedy, že vyzkouším vysavač za běhu. Jinak pokud jde o úklid, nejsem žádný bordelář. Jsem čistotná a mám ráda uklizeno. Ne že bych na to byla upnutá, ale mám dobrý pocit, když udržuji domov v reprezentativním stavu a v harmonii. Co moc nemusím, je žehlení, ale i to je občas potřeba.

Je nějaká domácí práce, která vás baví?
Ráda uklízím, co mi přijde pod ruku. A opravdu mě baví sezonní dekorování domu. Ráda ho zdobím a během ročních období jej proměňuji. Například mi kamarád pravidelně vyrábí nový sezonní věnec na dveře, mám také ráda řezané květiny, občas zasadím truhlíky s bylinkami. Vytvářím zkrátka domáckou atmosféru a teplo domova, miluji i svíčky a aromaterapii.

Využila jste někdy i paní na úklid?
Ano, spolupracujeme s paní, která k nám dochází léta letoucí a pomáhá nám s věcmi, které nestíháme. Jednou za týden máme pomocnou ruku, ale zároveň udržujeme úklid velmi dobře sami.

Sdílíte své soukromí i na sociálních sítích, nebo je využíváte jen k práci?
Sdílím osobní věci v takové míře, v jaké si přeji. Instagram je pro mě platforma, kterou používám především pro prezentaci své práce, ale dávám tam i osobní věci. Ovšem pouze ve zdravé míře, která je mi příjemná.

O ničem jiném než o divadle jsem nepřemýšlela, přiznává herečka Anna Fialová

Napsala jste motivační knihu. Bavila jste se o ní při psaní s manželem?
Obsahově je to kniha, která vychází ze mě. Samozřejmě četl první rukopis, pomáhal s „final touch“, se stylistikou a editováním, protože je v tom nesmírně šikovný. Na knize se podíleli i další lidé – úžasný šikovný grafik, výborná výtvarnice, která udělala krásné ilustrace. Byla to také „piplačka“ s fotkami, není jednoduché vybrat ke každému tématu jednu nebo dvě fotografie. Pomáhal i nakladatel, některé věci se nahrávaly a přepisovaly. Je to tedy výsledek práce více lidí, ale obsahově je to moje dílo, které je autentické, otevřené, pravdivé a vychází ze mě. Mám radost, že mohlo vzniknout. Trvalo to přes půl roku a určitě by kniha nemohla vzniknout, kdybych neměla tolik času, jako bylo během lock downu. Byl prostor tvořit z domova a věnovat se tomu intenzivně, prakticky denně.

Co dalšího vás do konce roku čeká?
Teď jsou aktuální autogramiády ke knize. Dělá mi velkou radost, že zaznamenávám pozitivní reakce. V říjnu mě čeká focení v Itálii, následně letím do Hamburku, kde budu fotit kolekci oblečení. Na to se také moc těším, protože konečně uvidím všechno na sobě. Bude to krásná spolupráce s velmi úspěšnou fotografkou. Dále, pokud se nezmění restrikce, mě čekají další akce a eventy. Doufám, že nebudou posunuty nebo zrušeny. S nadací jsme nachystali velkou akci 1. října, kdy je celosvětový den seniorů, prarodičů a důstojného stáří. Připravili jsme tančírnu pro klienty, partnery, seniory i mladší generaci. Těšila jsem se, že se sejdeme, „zatrsáme“ a oslavíme těch mých patnáct let od Miss World. A pak chystáme předvánoční setkání s klienty, snad nám to opatření dovolí. Zkrátka se nenudím a jsem ráda, že po profesní stránce je můj život takto pestrý a zajímavý.