Když vnímavý člověk vkročí do lesa, okamžitě intuitivně vycítí, že se ocitl uprostřed velmi složitého a fascinujícího ekosystému. Zvířata, rostliny, ale také půda a voda zde fungují v dokonalé harmonii. Nebo by aspoň fungovaly, kdyby do nich často nešetrným způsobem nezasahoval člověk.
Pěstování lesů - od semínka ke stromu, od stromu k lesnímu ekosystému:
Lesy jsou přitom nedílnou součástí krajiny a zastávají řadu velmi důležitých funkcí. Například vytvářejí specifické mikroklima, které snižuje teplotní extrémy a pomáhá udržovat stabilně vlhčí prostředí.
V ČLÁNKU SE DOČTETE:
* Škodná jménem člověk
* Jak se počítá lesnatost?
* Povinnosti pro vlastníky lesů
* Komu patří lesy?
* Pohled do historie
Velmi podstatný je i jejich vliv na vodu. „Les ovlivňuje jakost vody při propuštění srážek korunami, při průsaku lesní půdou i při povrchovém odtoku. Ovlivňuje režim v tocích zadržováním a zpomalováním odtoku dešťové vody,“ vysvětluje například vzdělávací portál Mezi stromy . Jsou to právě lesy, díky kterým je při srážkách voda rovnoměrněji rozdělena (a vlivem mechového patra i absorbována do půdy), což velmi výrazně snižuje riziko povodní.
close
info
Zdroj: Deník/Karolína Šulíková
zoom_in
Věděli jste o lesích?
Za zmínku určitě stojí i schopnost lesa chránit půdu před erozí a sesuvy. „Výsadba lesních pásů snižuje odnos půdy zejména ve svažitých terénech na minimum. Jeden centimetr půdy zmizí z kukuřičného pole v průměru za 15 let, z obilného zhruba za 300 let, ale z lesa až za několik tisíc,“ vysvětluje na konkrétním příkladu web Mezi stromy.
Nahrává se anketa ...
Škodná jménem člověk
Přestože by se ve výčtu toho, proč jsou lesy naprosto klíčové, dalo pokračovat velmi dlouho, lidé se k nim bohužel už dlouhá staletí chovají velmi necitlivě. V České republice tvořily podle Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v roce 2021 zhruba 34 % plochy našeho státu. Laikovi toto číslo na první pohled moc neřekne. Po dodání informace, že původně pokrýval les většinu našeho území, je už však jasné, že se jedná o velký problém.
close
info
Zdroj: Deník/Karolína Šulíková
zoom_in
Graf vývoje lesnatosti od roku 1960.
Jak se počítá lesnatost?
Kolik procent území našeho státu zabírají lesy? Odpověď není tak úplně snadná, protože existují dva hlavní zdroje informací, a to Katastr nemovitostí (KN; spravovaný Českým úřadem zeměměřickým a katastrálním) a Národní inventarizace lesů (NIL).
A tak zatímco třetí cyklus NIL (v letech 2016 až 2020) zjistil, že je plocha lesa na území České republiky 2 923 tisíc hektarů (1 ha = 10 000 m²), což odpovídá lesnatosti 37 %, KN uvádí dost rozdílné číslo. Ve zprávě z roku 2020 se lze dočíst, že lesy zabírají 2 677 tisíc hektarů a lesnatost je tedy 34 %.
Důvod rozdílu je však jednoduchý, a to odlišná definice pojmu „les“. Zatímco jedna zpráva vychází z výměry pozemků podle katastru nemovitostí bez ohledu na skutečnou přítomnost dřevin, ta druhá určuje celkovou plochu lesa statistickým odhadem. Zdroj: Ústav pro hospodářskou úpravu lesů
Potíž však nespočívá jen v tom, že je lesů málo, ale také v jejich složení.
„Velkým vykřičníkem je, že přes 70 % lesních porostů tvoří jehličnaté stromy, a jen zhruba 25 % listnaté, které zde byly původně,“ vysvětluje Michal Tuček spolupracující na projektu Rosteme pro budoucnost, který má v dikci Český královský institut.
Kapitola sama o sobě je umělé vysazování monokultur a obecně druhů stromů, které do zdejší krajiny nepatří. Jejich vlivem dochází k častějším povodním, protože srážky se nevpíjejí do země tak rychle jako v přirozeně vlhkém lesním prostředí. Tyto stromy také běžně trpí plísněmi, jsou náchylné ke schnutí či bojují s patogeny a kůrovcem.
Povinnosti pro vlastníky lesů
Postupně si naštěstí lidé začínají uvědomovat, že lesy jsou nesmírně důležité a je třeba věnovat úsilí k jejich ochraně. Dokonce zákon o lesích nařizuje vlastníkům množství povinností. Majitelé musí například obnovovat lesní porosty vhodnými dřevinami, hospodařit tak, aby byly zachovány funkce lesa, a obecně pracovat na zvyšování odolnosti lesa.
„V posledních letech je patrná i snaha o zvyšování podílu lesů listnatých na úkor jehličnatých. Rovněž probíhá ochrana dlouholetých porostů, čímž se zvyšuje počet stromů starých více než 120 let. Nicméně se dřevo stále hojně těží a porosty mladší 60 let přibývají jen velmi pozvolna,“ připomíná Michal Tuček, že je stále na čem pracovat.
Komu patří lesy? 
Každý les někomu patří. Většina lidí příliš nepřemýšlí nad tím, že se při procházce právě můžou procházet po „zahrádce“ soukromého vlastníka. Ostatně díky českým zákonům si s tím ani lámat hlavu příliš nemusí. Zatímco v mnoha zemích Evropy jsou totiž velké části lesa oploceny a veřejnost do nich nemá přístup, v České republice je toto naopak zakázáno.
„Ze zákona má každý právo na volný přístup do lesů. Vlastníci nesmí svůj les oplotit, s výjimkou lesní školky, ochrany lesních porostů před zvěří, obor nebo farem chovů zvěře,“ vysvětluje internetová encyklopedie Wikipedia. Každý si tak smí pro vlastní potřebu nasbírat lesní plody a suché klestí (pro těžbu dřeva to pochopitelně neplatí – pozn. red.).
Jak se lze dočíst na serveru Mezi stromy, tuzemské lesy jsou rozděleny mezi téměř 300 tisíc vlastníků. „Zajímavostí je, že více než 200 tisíc z nich vlastní les o rozloze do 1 hektaru,“ poznamenává portál.
A kdo tedy české lesy vlastní? Více než polovina je majetkem státu (k roku 2020: 53,76 %), z toho většina patří podniku Lesy České republiky (45,52 % ze všech lesů na území státu). Zbytek tvoří lesy patřící fyzickým osobám (19,12 %), obcím a městům (17,19 %), církevním a náboženským společenstvím (5,32 %), právnickým osobám (3,41 %) a družstvům (1,19 %).
Pohled do historie 
Na dnešním území České republiky se původně nacházely zejména borovo-březové lesy, které pokrývaly většinu území. Změna přišla kolem 5 tisíciletí př. n. l., kdy kočovné lovce a sběrače, kteří lesní porost nijak nenarušovali, vystřídali neolitičtí zemědělci. Ti začali lesy kácet kvůli půdě.
K prvnímu opravdu rozsáhlému odlesnění došlo podle webu Rosteme pro budoucnost okolo 9. století za doby Velkomoravské říše. Ničení lesů postupovalo rychlým tempem až do 14. století. Dřevo se bez váhání používalo nejen jako palivo, ale také k zakládání rybníků, pro stavbu hradů a tvrzí či při budování skláren, hutí a dolů.
Lidé nad nutností lesy obnovovat tehdy nepřemýšleli. A když stromy vysazovali, tak takové, které se jim právě hodily, ne druhy typické pro zdejší krajinu. Kolem roku 1500 se začaly ve velkém sázet jedle, protože mají rovné dřevo vhodné pro stavební práce, v 18. století zase hrál prim rychle rostoucí smrk. V 19. století už vysazování monokultur „jelo“ ve velkém a původní lesy musely chtě nechtě ustoupit.
Že je toto pustošení velký problém, si uvědomovali někteří osvícení panovníci. Například císař Karel IV. vydal v roce 1350 první českou písemnou zprávu s názvem Maiestas Carolina, která zakazovala vypalování lesů. O pět let později byla tato zpráva, která za pokácení zdravého stromu slibovala utětí pravé ruky, součástí zákoníků pro země Koruny české. Omezení plošného kácení se však velmi nezamlouvalo šlechtě. Aby se Karel IV. vyhnul vzpouře, musel zákoník záhy stáhnout.
Odlesňování se nelíbilo ani Marii Terezii. Za její vlády byla lesnatost jen 14 %. Marie Terezie vydala v letech 1754–1756 lesní řády, které mimo jiné nařizovaly zalesnění vytěžených ploch.
