Známá lounská hard-rock'n'rollová formace, jež koncem tohoto roku oslaví kulatých deset let působení na scéně, chystá comeback původního frontmana a zpěváka Martina "Brzdy" Rubeše. Mladý muž, který byl řadu let tváří i největším showmanem formace, se po zhruba roční odmlce vrací zpět k mikrofonu. Tuto zprávu vnímá většina skalních fanoušku kapely velmi pozitivně.

Joe Purple je tedy opět ve čtyřech v sestavě: Martin Brzda Rubeš: zpěv a hlavní živel, Jan Honzis Stehlík: kytara, vokály, Michal Mišák Vinš: baskytara, Míra Mírus Stehlík: bicí.

Jak se vlastně nyní kapela dívá na události, spojené s odchodem a návratem ústřední postavy? S odstupem.Co bylo podle vás hlavním podnětem Brzdova odchodu?
Mišák: Kapela byla v té době dost aktivní a nabuzená pěknými koncerty, které se dařily. Chtěli jsme to začít brát opravdu vážně a zkusit trochu prorazit, dostat se do širšího povědomí. Na kapele jsme opravdu dřeli. Brzda měl ale v tomto období jiné starosti a priority. Trošku jsme ho nutili do práce. Hlavně samozřejmě kapelník Honzis. A tím se mu to znechutilo – už to pro něj nebyla jen zábava, ale cítil z toho další povinnost, pro kterou nenacházel prostor. Byli jsme na něj trochu naštvaní a bylo to pro nás zklamání. Po pár diskuzích, ve kterých jsme se nepohodli, se kapela na chvíli rozpadla. Pak jsme se rozhodli zkusit pokračovat v triu.

Jaké to bylo, když jste začali koncertovat bez Brzdy? Co na to fanoušci?
Mišák: Nebylo to vůbec jednoduché. První koncerty bez Brzdy proběhly v Lounech, kde měla doposud kapela nejpevnější zázemí. Všichni byli zvyklí na Brzdovu show, tanečky a hlášky. Samozřejmě se změnil i zvuk kapely a byla v tom pak trochu nejistota. V kapele jsem tehdy hrál na kytaru, kterou jsem předal Honzisovi. Už delší dobu jsem totiž pokukoval po base, tak jsme si to vyměnili. Honzis se musel naučit celý repertoár na kytaru a stal se z něj zpívající frontman a kytarista. Já jsem se to přeučil na basu. To celé proběhlo hrozně narychlo, asi během dvou týdnů (směje se), a jelo se na koncert. Mimo Louny nás lidi brali dobře a chválili, ale doma nám to dávali pěkně zbaštit… Rozchod kapely s Brzdou brali asi jako jednostranný podlý vyhazov. Prostě nic příjemného. Je těžké to vidět objektivně.
Brzda: Přiznám se, že v té době jsem na muziku moc myšlenek neměl. Fakt, že nejsem v kapele, mě ale mrzel, to je pravda. Zpočátku to bylo jako po rozchodu s dívkou, takže jsem ani nechtěl jít na první koncert nové sestavy JP. Po nějaké době ale rozporuplné pocity z obou stran vymizely a se zbytkem JP jsem se nadále stýkal. Koncerty jsem ale nenavštěvoval, protože jsem z nich měl stejné pocity, jako veřejnost – hudba dobrá, ale něco tomu prostě chybělo. Já! (směje se) Věděl jsem ale, že vzhledem k časovým možnostem a k hlasovým dispozicím nemá cenu přemýšlet o návratu – jen show nestačí.

Vystoupení kapely Joe Purple

Koho napadlo jako prvního, že by se mohl Brzda do kapely vrátit?
Brzda: Budete se asi divit, ale já jsem o tom vlastně tak nějak přestal uvažovat, protože jsem věděl, že kluci chtějí fungovat trochu profesionálněji a já neměl vůbec ambice se jim vyrovnat. Nepovažoval jsem se za muzikanta. Neumím ani notu. Zároveň se nedokážu věnovat jen jedné věci naplno, mám spoustu aktivit mimo muziku a nechtěl jsem se ničeho vzdávat. Postupem času se to ve mně ale začalo lámat, protože ten pocit, když hrajete na podiu s výbornými muzikanty za zády, před vámi kotel lidí a v ruce mikrofon, je nezaměnitelný. Krom toho se mi stávalo dost často, ze mě už nejen kamarádi a známí, ale i lidi na ulici nebo na jiných kulturních akcích zastavovali a ptali se, proč už „nejsem Joe Purple" a jestli mě zas uvidí na podiu. A jelikož pracuju s Mišákem v jedné firmě a jezdíme spolu každý den autem do práce, bylo by divný, kdyby se řeč na tohle téma jednoho dne nedostala. Poměrně dlouho jsme o tom debatovali, jelikož se blíží výročí 10 let JP a protože bych měl něco zazpívat, začal jsem uvažovat o pár zkouškách a troše toho zpívání. Netušil jsem, jak to nakonec dopadne.
Mišák: Já za sebe jsem Brzdovi v kapele vždycky držel místo. Nikdo z kapely jeho návrat nevylučoval a často jsme o tom mluvili. Brzda o tom ale zpočátku nechtěl vůbec slyšet. Chyběl nám samozřejmě i jako kámoš. Každý koncert a akce v téhle čtyřčlenné partě je fakt nezapomenutelná jízda! Rozumíme si a hodně se nasmějeme. Pokud Brzda bude mít opravdu chuť tu kapelu dělat s náma, má dveře dokořán. Myslím, že to zafungovalo hned na první zkoušce, na kterou Brzda po té době přišel. Sice po tom roce nezpěvu nebyl úplně ve formě, ale když jsme byli zase všichni spolu, myslím, že jak já, tak Mírus i Honza byli fakt šťastní. Brzda s náma byl nedávno na jednom hraní v Karlových Varech. Spontálně si tam s náma „střihnul" pár songů a už z toho nemohl ven. (usmívá se)
Brzda: Ve Varech to byl vlastně první celý koncert tříčlenné setavy, který jsem viděl. Když mi kluci nabídli, ať s nima něco zazpívám, nemohl jsem odolat. Když jsem pak lezl z podia, věděl jsem, že to chci zase dělat, ale že tentokrát pro to musím začít dělat hodně i já sám.

Vystoupení kapely Joe Purple

V jaké fázi je teď Brzdův comeback?
Mišák: Zkoušíme, zkoušíme… Hodně. Strašně nás to baví a zase tomu věříme. Za poslední měsíc jsme spolu strávili spoustu času. Teď jsme třeba zkoušeli čtyřikrát týdně. Máme pár nových věcí, které se Brzda učí. Hodně věcí se měnilo i v písničkách, které dříve už zpíval.Učí se to vlastně úplně nanovo. Po výměně nástrojů zní kapela trošku jinak. I na to si musí člověk zvyknout…
Brzda: V těch Varech jsem sice zjistil, že nemůžu jinak, než vrátit se ke klukům, protože Joe Purple je doslova neodmazatelná etapa mého života, ale že to nebude jen tak. Mišák s basou totálně „srostl" a tahle výměna mu neskutečně prospěla. Prospělo to vlastně i Mírusovi, který v něm teď cítí větší jistotu, než když měl na krku kytaru. S tou si ale právě náramně rozumí Honzis, takže jsem přišel do mojí starý kapely, která je teď vlastně jiná a hraje jí to jako čert! Začlenit se zpátky a dostat se po roce zas do formy nebude sranda, řikal jsem si. Ale takovouhle šanci už člověk nesmí pustit! Takže, jelikož můj zpěv neleží na srdci jen mně, jsme pomohli náhodě, potkali jsme na jednom koncertě slavnou učitelku zpěvu (Lenku P.), slovo dalo slovo a hodiny zpěvu jsou na světě. 
Takže kdybych měl shrnout tuto fázi: zkoušíme celá kapela, zkoušíme po částech, já chodim na zpěv, času do prvního koncertu je málo, protože je už 17. listopadu, nadšení o to víc… Skočil jsem zpátky do vlaku, který sice před nějakou dobou zpomalil, ale nezastavil. Teď letí jako o závod a my si to chceme užít.

Jak to s kapelou vidíte do budoucna?
Mišák: Já myslim, že jsme za jedno. Chceme prostě dělat bigbít a dávat do toho všechno! Chceme být skvělá kapela, která ze sebe pro fanoušky vyždíme maximum, aby si to užili s námi. Prostě se chcem pro rock'n'roll totálně zbláznit! Musí to být jízda! Taky samozřejmě pracujem na nových věcech, takže brzo asi budeme řešit další desku. Chtěl bych hodně koncertovat, což asi my všichni. To je ta nejdůležitější zkušenost a zážitek pro kapelu – živý koncert! Chceme makat a zasloužit si fanoušky, protože bez nich to nemá smysl. Koncert s námi hrajou i lidi pod pódiem. Když máme dobré publikum, hrajem jak o život!
Brzda: Já musim zamakat na zpěvu, naučit se pracovat s dechem a pochopit, jak se dostat na tóny, o kterých se mi dřív jenom zdálo. Hudebně jsem nejslabší článek kapely, a jsem moc rád, že Joe a Lenka se snaží, aby tomu brzo odzvonilo. Co se týče ostatních zpěváků v republice, v pohybu na pódiu nemám konkurenci. Pracuju na tom, abych mohl i svým hlasivkám takhle věřit. Často jsem slýchával, že jsem blázen, magor, že mám gumový nohy, a že takhle nikoho tancovat neviděli. Teď se těším na koncerty. Těšim se na to, jak se budu stále učit, být lepší a lepší, protože právě teď z toho mám tu radost, kterou ve mně kluci z kapely postrádali.

Co by jste vzkázali svým fanouškům?
Brzda: Am bek, pípla…Tak se nezapomeňte stavit třeba hned 17. listopadu na Bahně.Těšíme se na vás! PS: Dík za ty roky s váma, díky vám vim, že to má cenu.
Mišák: Co bych vzkázal fanouškům? Přijdtě si s náma zahrát. Spácháme pořádnej rock'n'rollovej mejdan!

(jp, zpp)