Tento festival měl být výjimečný a měl se lišit od všech ostatních akcí pořádaných pod českým širým nebem. Alespoň to tvrdili před začátkem jeho pořadatelé.

A měli pravdu. Třídenní Open Air Festival (OAF) na letišti v Panenském Týnci předčil očekávání. Jak z návštěvnického hlediska, tak i z hlediska účinkujících skupin, které udělaly z OAF zatím nejlepší fesťák léta!

První den 2. ročníku, byť byl vstup zadarmo, pro nás byl nedostupný. Práce…

Slušný rozjezd

S menším zpožděním dorážíme v pátek do festivalového městečka – no, spíš komplexu. Nad hlavami neustále létá vrtulník a my jdeme přes celý areál letiště až k hlavnímu pódiu, kde již křepčí Dan Bárta se skupinou J.A.R.

Dan Bárta jako vždy zpěv dost prožívá - i v tom je koncert příjemný. Škoda jen, že neslyšíme už žádnou novinku z desky „Dlouhohrající děcka,“ kterou vydají J.A.R. 1. září 2011. Opodál, na druhé stagi to již rozjíždí partička Cartonnage. Zpěvačka mazlivého hlasu, s brýlemi a v šatech a lá černo - stříbrná labuť. Dost rovné beaty nového alba I´m Not Your Computer, které nabízel stan s triky festivalu.

Priessnitz: Vrchol

Mířím na další stejdž (tentokrát zastřešenou), jdu za pražsko-jesenickými lamači dívčích srdcí Priessnitz. Za jasnou srdcovkou. Tu bych nevynechal, ani kdyby zrovna hrál na Open Airu Bůh ví kdo.

Okolo šero, které Priessnitz milují. Jejich hudbě sluší. Šeří se ještě víc. Začíná TO. Mlha, kytara, basa, klávesy, hlas, film na plátně za nimi…

Priessnitz má nápřah jako Nirvana! Zní ploužáček „Malej chlapec“. Frontman Jaromír Švejdík zvedá mikrofon směrem k publiku a to zpívá refrén samo. Stan je v tu dobu plný, lidé přišli o poznání starší než na jiné scény, dost slečen… a dam.

Šakal nebo pes?

Na střeše tourbusu Redbullu paří snad sedm muzikantů projektu SCI*FI*PSI. Jsou výborní! Vyluzují beaty lámané i rovné, éterický vokál zpěvačky, trochu etna, hip hop od černého zpěváka, diskotéka, pohoda. Dost mě baví i díky barevným „egyptským“ maskám šakalů (pardon, psů) s dominantními čumáky a ušisky.

Pomalu se přesouvám zpět ke hlavní stagi. Kluci z Chinaski i Tata Bojs to rozjeli, ale asi každý už čekal na první zahraniční hvězdu – Leftfield.

Leftfield s problémy

Seskupení, jenž muselo kvůli zdravotním problémům klávesáka Neila Barnese experimentovat, ze začátku trochu nudilo tanečními rytmy, ani projekce na třech velkých led panelech za nimi není Bůh ví jak pestrá. S příchodem zpěváka se vše mění. Nejlepším momentem z show Leftfield byly okamžiky, kdy hráč na klávesy začal hrát na „takovou anténu na stojanu“. Na theremin. Poté jsem se vydal spolu s ostatními – už za silného deště, k hlavnímu pódiu, abych si našel co nejlepší místo na sledování největšího lákadla páteční noci – vystoupení The Chemical Brothers.

Hey boy, hey girl

Na anglické duo se přišlo podívat na 20 tisíc lidí. Jejich devadesátiminutový set byl jako vždy plný energie a nabídl lidem ohromující projekci (skoro totožnou, jakou použili o den dříve na festivalu v Maďarsku), na níž se představil bláznivý šašek či řehtající kůň. Ze známých skladeb se fanoušci anglické partičky dočkali pouze zlomku z nich. Největší ohlas nastal, když začaly znít první tóny taneční hymny „Hey Boy“.

„Byl to parádní zážitek, vždy jsem tuto kapelu chtěla slyšet naživo. Jejich show byla velmi povedená. Škoda jen, že nezahráli víc svých starších hitů, ale i tak mě jejich vystoupení nezklamalo,“ uvedla na adresu The Chemical Brothers Jana Čermáková z Ústí nad Labem. S blaženým pocitem a bolavýma nohama se šinu přes celou letištní ranvej k autu s tím, že příští den mě čeká další porce skvělé muziky. Tentokrát méně taneční, zato s kytarovým podkladem.

Česká scéna

V sobotu mě uvítalo překvapivě teplé počasí a nárazový vítr. Ten jsem ale čekal. A čekal jsem také na to, jak se bude prezentovat Jiří Schmitzer se svou kapelou. Nezklamal. Ještě než dohrál, odskočil jsem si do stanu, ve kterém excelovala Ester Kočičková spolu s Katerynou Kolcovou. Jejich komorní pseudomuzikálek neměl chybu. Ostatně, to ocenil i zaplněný stan.

Zábavnou show Na Stojáka jsem si opravdu vychutnal. Představila se řada protagonistů, známých z televizní mutace. Jenže zábavy už bylo dost, a nastal tak čas poslechnout si další porci česko–slovenské hudební nálože, kterou organizátoři festivalu pro návštěvníky připravili. Na hlavní stagi již začali Timkovci a No Name. Publikum bylo jako jeden člověk a společně s kapelou zpívali jejich největší šlágry.

Tanečník Igor

„Bylo to super po všech stránkách. Sice jsme byly jen v sobotu, ale i tak jsme si to náležitě užily. Nezklamaly neuvěřitelné taneční kreace Timka z No Name, vypracované tělo Richarda Krajča a lekce aerobiku skupiny Nightwork,“sdělily své dojmy Martina s Marcelou, které vyhrály lístky na festivalu v soutěži Deníku.

Pak už přišel na řadu zlatý hřeb večera, vystoupení neopunkových Good Charlotte z USA. Ano, nebyli špatní, ale já se víc těšil na dvoupatrovou Axe stage, kde vystoupil se svým setem Angličan Benji Boko.

Díky svému afro účesu nepřehlédnutelný britský DJ a producent má za sebou společnou skladbu s Maxi Jazzem, zpěvákem Faithless a řadu skvělých mixovaných kompilací.

Festival se vydařil. Nezbývá, než se těšit na ten další, příští rok. A už je známo i datum – 9. až 11. srpna 2012.

Vít Hnízdil
Radek Strnad