Všechny exponáty pocházejí ze soukromé sbírky sběratele Emanuela Petráně z Mostu. Tužka je předmět, který nás provází od prvních pokusů psaní až do konce života. I v době moderních technologií zůstává obyčejná dřevěná tužka předmětem denní potřeby většiny z nás.
Se sbíráním tužek začal Emanuel Petráň před 34 lety. „Na počátku to bylo jen chaotické shromažďování. Teprve při získání asi 500 tužek jsem se začal zajímat o tužky podrobněji. Od roku 2003 jsem členem Klubu sběratelů kuriozit v Praze, kde je registrováno dalších šest sběratelů dřevěných obyčejných tužek nebo pastelek,“ řekl sběratel.
Sbírku netvoří pouze samotné tužky
Sbírku má uspořádanou podle výrobců, výrobních čísel a tvrdosti tuhy. Součástí sbírky jsou také katalogy a jiné písemné materiály o tužkárenství, různé zvláštnosti, kuriozity a snaží se dokumentovat i vývoj prostředků na psaní. V současné době se specializuje na tužky vyráběné v České republice, na tužky reklamní z celého světa a tužky zvláštní tvarem nebo zvláštního použití. „V mé sbírce se nachází tužtička, která je součástí miniaturního zápisníčku z Františkových Lázní z roku 1920, je dlouhá 25 milimetrů a silná 3,5 milimetru. Oproti tomu moje největší reklamní tužka je téměř jeden metr dlouhá a sedm centimetrů silná. Vlastním i slabounkou tužtičku, která byla součástí tanečního pořádku na I. rolnickém plesu v Brně v roce 1921, různé malé tužky se závitem do nástavců,“ podotkl Petráň.
Věnuje se rovněž sbírání tzv. „tužkařských humoresek“, které sbírku oživují. Zvláště si cení tzv. inkoustových - kopírovacích tužek, kterých má téměř 200 kusů. „Tyto tužky se dnes už nevyrábí, jejich použití bylo nahrazeno moderními technologiemi. Tesařských tužek různých délek se mi podařilo shromáždit asi 150 a číslovaných tužek s potiskem nejrůznějších motivů je téměř 600. Ve sbírce mám celkem asi čtyři a půl tisíce tužek,“ dodal mostecký sběratel. Výstava potrvá do 18. listopadu.
