Když jsme se s Karlem Patočkou setkali, bylo z prvních slov patrné, že tomu, o čem píše, rozumí. Se zaujetím vyprávěl o kamarádství, vojenské technice, i o psaní.

Karel Patočka má už tři vydané knihy a velké plány. Zatím píše hlavně špionážní a dobrodružnou literaturu, rád by svými slovy potěšil ale i děti a chystá se na dva výlety k jiným žánrům. Jeden z jeho románů, Commandos – Bič na Tálibán, se zčásti odehrává i v Žatci. „A má v mé knize hodně důležitou a zajímavou roli,“ láká k přečtení autor.

Proč právě špionážní literatura? Líbí se vám James Bond?
Ani ne, není to úplně to, co bych vyhledával. Ano, líbí se mi jeho technické hračky, ale jinak ne. Možná to bude znít divně, když píši špionážní literaturu, ale nejsem jeho fanoušek.

Takže ani knihy o něm? Jsou přece jen dost jiné než filmy.
Ne, vůbec.

Co vás tedy přitáhlo do této literatury? Jaký je váš oblíbený autor?
V podstatě žádný. Od mládí mám rád román Čachtická paní, ale to je úplně z jiného soudku. Nemám nějak vyhraněného autora, ani ve špionážní literatuře.

Téma vás tedy láká a nechcete se „zatěžovat konkurenty“?
Přesně tak, to mi vyhovuje.

Debutoval jste v roce 2008 románem Území ostnatého drátu. Prodalo se ho přes dva tisíce kusů. To je hodně slušné číslo na nováčka, vlastně i na zavedeného autora.
Ano, na to, že jsem v podstatě neznámý, je to slušné a jsem za to rád. Musíte mít i štěstí a věřím, že je to známka toho, že se mé knihy líbí.

Na podzim roku 2009 následovala kniha Commandos – Bič na Tálibán. Její děj se odehrává částečně také v Žatci. Jak ta je úspěšná?
Snad ano (usmívá se). Regály nekontroluji, ale pokud vím, tak třeba v Chomutově v Globusu se několikrát vyprodala.

O čem je Commandos?
O české speciální jednotce v Afghánistánu, o klucích, kteří mají nejen své problémy, ale i vojenské. Je o kamarádství, o válce, o výzvědné službě, o Talibánu a hrozbách, které přináší.

Může se vše, co je ve vašich knihách, stát? Narážím třeba právě na sérii o Bondovi.
Samozřejmě. Tento román je částečně napsaný podle skutečnosti. Všechno je reálné a může se to stát nebo stalo.

Jako roli hraje v románu Žatec?
Zajímavou a důležitou. V příběhu se odehraje něco, nechci moc prozrazovat, co ty kluky stmelí. Celou jednotku to dá dohromady. Žatec je tedy důležitý pro start příběhu.

Pokud vím, povoláním jste policista. Takže psaní po večerech?
Ano, když je nálada, paní si pustí televizi a já si sednu vedle a píšu. Někdy do hluboké noci.

Jak to jde?
Jak kdy, jak to přijde. Když je niť, tak napíšu za den dvě nebo tři strany. Když ne, nic se neděje. Vím o čem chci psát, ale jak se příběh bude vyvíjet doopravdy, to vyplyne až ze samotného psaní. Pokud mohu soudit, tak píši lehce.

Vy ale knihy jen nepíšete.
Zatím na všechny své knihy jsem dával také návrh na obálku. Mám vždy nějakou představu a zatím pokaždé mě vyslechli.

Vyšly vám už dva špionážní romány, další má jít na trh v roce 2010. Navíc už jste vydal také román pro dospívající mládež. Na čem pracujete teď?
No, je toho trochu víc (směje se). Pracuji na třech látkách, jsou úplně rozdílné. Pracuji vždy zrovna na tom, na co mám náladu.

Prozraďte témata.
Chystám historický román z napoleonské doby. Pak také román z prostředí drogové scény, o mafiánských a policejních praktikách. A chci se pokusit také o psychologický román, jehož děj by se měl točit kolem nevyléčitelně nemocných dětí.

V budoucnu by tedy neměla platit formulka – Patočka rovná se špionážní román?
Možná ne, uvidíme.

Děkuji za rozhovor.

KAREL PATOČKA
Žije v Chomutově, dlouhá léta pracoval jako městský strážník, v současnosti pokračuje svou kariéru v bezpečnostních složkách, ale v Policii ČR. Ve volných chvílích se věnuje psaní, dosud převážně špionážní literatury. V roce 2008 vyšla jeho první kniha Území ostnatého drátu, následovala kniha pro mládež Ska8ová princezna a další dobrodružný román Commandos – Bič na Tálibán. V roce 2010 má vyjít jeho další kniha Ledozem.