V databázi nominací na udělení Nobelovy ceny za lékařství nebo fyziologii pro rok 1930 je pod číslem 118 uveden návrh na ocenění Alfreda Kohna. Dostal se dokonce do užšího výběru. Toho roku ovšem Karl Landsteiner učinil významné objevy v oblasti krevních skupin a dostal přednost. Profesor Kohn byl na Nobelovu cenu nominován celkem třikrát, přesto se o tomto významném vědci téměř neví.

Alfred Kohn byl německo-česko-židovského původu. Narodil se 22. února 1867 ve vsi Libyně nedaleko Lubence (dnes okres Louny). Libyně byla v době Kohnova dětství vesnice s převahou německého obyvatelstva se silnou židovskou komunitou. Po druhé světové válce a následných odsunech německého obyvatelstva a osidlování bývalých Sudet českým obyvatelstvem je dnes ráz této vesnice zcela jiný.

Z malé vesničky až na místo děkana

Rodný dům Alfreda Kohna se bohužel nedochoval. Na nedalekém židovském hřbitově u obce Drahonice můžete ovšem najít hrob jeho otce Leopolda, ševce a podomního obchodníka. Kromě Alfreda měl ještě dalších sedm dětí, a navíc byl budoucí kandidát Nobelovy ceny Alfred z dvojčat. Jen těžko si lze představit horší startovní čáru pro akademickou kariéru budoucího vědce světového významu.

Světové objevyProfesor MUDr. Alfred Kohn byl 26 let přednostou Histologického ústavu lékařské fakulty Německé univerzity v Praze. Do dějin lékařství se zapsal objasněním významu a původu příštítných tělísek a prioritními poznatky o chromafinnních buňkách a sympatických paragangliích. I další Kohnovy studie o hypofýze, o intersticiálních buňkách varlete a o ovariu mají vztah k endokrinologii. V letech 1930 -1932 byl třikrát nominován na Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Patří k významným osobnostem, které Česká republika dala světové vědě.

Po studiích na prestižním staroměstském německém gymnáziu v Praze byl ale Alfred Kohn přijat na lékařskou fakultu německé Karlo-Ferdinandovy univerzity a již během studií se stal demonstrátorem a později asistentem na Histologickém ústavu. Kolem složení jeho závěrečné zkoušky se traduje příběh jako z populárního filmu Cesta do hlubin študákovy duše. Kohn totiž svou zkoušku neustále odkládal s tím, že není dostatečně připraven. Profesor Mayer ho nakonec ke zkoušce přihlásil, takže mu nezbývalo než se před komisi dostavit. Později se stal děkanem Německé univerzity v Praze, přednostou Histologického ústavu, členem a čestným členem řady vědeckých společností.

Lékařské objevy

Význam příštítných tělísek objasnil právě profesor Kohn a byl za to nominován na již zmiňovanou Nobelovu cenu. Označil je za nezávislý endokrinní orgán, tedy žlázy s vnitřní sekrecí, což znamená, že nemají vývod, a proto odevzdávají výměšek přímo do krve. Patří sem například podvěsek mozkový, nadledvinky anebo štítná žláza. Jako první také poznal, že nadledvinky se skládají z tkáně dvojího původu: kůra je derivát mezodermu a dřeň tvoří chromafinní tkáň (tkáň schopná přijímat soli chrómu), uvádí Lucie Ondřichová v článku o Alfrédu Kohnovi, publikovaném v Medical Tribune.

Válka, Terezín a starý profesor

Rok před tím, než se jeho rodná vesnice stala součástí Říše, tedy v roce 1937, odešel profesor Alfred Kohn na penzi. Byl také jmenován emeritním profesorem. Mluvil pouze německy, česky se až do své smrti pořádně nenaučil, byl ovšem židovského původu, takže mu hrozilo nebezpečí likvidace. Po vyhlášení Protektorátu byl vyloučen ze Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách, jejímž byl členem od roku 1919. Jeho kolegové se ho snažili co nejdéle uchránit od deportace do koncentračního tábora, ale jak už to v Čechách bývá, přišlo udání a 9. března 1943 byl zařazen do transportu do Terezína. Bylo mu sedmdesát let, a navíc mluvil německy. To bylo pro přežití v ghettu víc než beznadějné. Pomohli mu však přátelé.

„Na fakultě jsem učil desítky let a mezi koncentrákovými lékaři byli moji žáci, kteří na mě vzpomínali v dobrém, a tak mě podrželi," vysvětloval po skončení války Alfred Kohn.

Po osvobození pak zůstal v Praze podobně jako někteří další židovští vědci, kteří přežili nacistickou perzekuci. Vrátil se do svého bytu v Ječné ulici 9, který udržovala jeho hospodyně Anna Zítková. Ocitl se však ve velice svízelné situaci, neboť jako bývalému německému státnímu zaměstnanci mu byl zpočátku odepřen důchod. Přežil jen díky balíčkům, které mu posílali jeho žáci z Anglie.

Přísný učitel i vědec

Ačkoli se o Alfredu Kohnovi mnoho nepsalo, existuje několik autentickým materiálů mapujících jeho život, ale i charakter. Například jeho žák Max Watzka na něj vzpomínal jako na oblíbeného, ale náročného učitele. Uvádí, že patřilo k dobrým mravům, že nikdo nepřišel do práce později a neodešel dříve než profesor Kohn. Fakt, že profesor bydlel nedaleko ústavu, tuto podmínku ještě ztěžoval. Říká se také, že naléhal na své asistenty, aby se neženili, neboť prý muž, který se stará o rodinu, se nemůže plně věnovat své vědecké práci.

Pravdou je, že on sám zůstal starým mládencem. Tuto svou zásadu změnil až v devadesáti letech, kdy si vzal svou dlouholetou hospodyni Annu Zítkovou, pravděpodobně proto, aby jí zajistil vdovský důchod. V té době obdržel také celou řadu ocenění a čestných členství v řadě vědeckých společností. Mimo jiné mu byl ministerstvem zdravotnictví udělen Řád práce. Zemřel 15. ledna 1959.

Jeho manželka ho přežila jen o čtyři měsíce. Oba jsou pochováni na Novém židovském hřbitově na Žižkově, v Izraelské ulici.

Zpracoval Libor Michalec