Na nejextrémnější případy neobvyklé, bizarní, speciální, výjimečné se zaměřují vědci v dokumentárním seriálu Zvířecí rekordmani (aktuálně vysílá Spektrum). Po podrobném zkoumání a porovnávání se všemi živými tvory světa sestavili žebříček zvířat s nečekanými zjištěními.

Nejrychlejší

Snad každý na otázku „které zvíře je nejrychlejší na světě" jednoznačně odpoví gepard. Tato odpověď však není zcela pravdivá. Ne, pokud vezmeme v potaz velikost zvířete v poměru k rychlosti, kterou dokáže maximálně vyvinout.

I tak se samozřejmě gepard řadí mezi nejvíce fascinující zvířata. Dokáže zrychlit z nuly na rychlost 100 km/h během méně než čtyř sekund, což je výsledek, kterým se mohou chlubit pouze nejdražší sportovní auta.

Dalším kandidátem je bazilišek páskovaný, který pohybuje svými zadními končetinami tak rychle, že dokáže běhat po vodní hladině, což mu vyneslo přezdívku Ježíšova ještěrka. Je schopný v nebezpečné situaci vyvinout rychlost 110 km/h.

Absolutním vítězem jsou ale svižníci. Tento málo známý druh brouka, někdy nazývaný tygří brouk, je v přírodě obávaným predátorem právě díky své rychlosti. Nejrychlejší druh svižníků totiž dokáže překonat za pouhou hodinu vzdálenost 8 km. V poměru k jejich tělesné velikosti a převedeno na lidské parametry to znamená, že dokáží běžet rychlostí 480 km/h!

Nejodolnější

Zajímá vás, které zvíře dokáže přežít v nejextrémnějších podmínkách? Říká se, že pokud by vypukla nukleární válka, byli by to švábi, kdo by osídlili planetu. „Jsou neuvěřitelně odolní, vydrží až tři měsíce bez jídla a díky jejich buňkám jsou až 200krát odolnější vůči radioaktivnímu záření než člověk," říkají entomologové. Ostatně podle vědců už tu švábi byli dříve, než se na naší planetě objevili dinosauři.

Dalším zvířetem, které se přizpůsobilo nepříznivému prostředí, je velbloud. Přežít v drsných podmínkách pouště je nelehký úkol, ale velbloudi se dokázali adaptovat tak, aby přežili sucho, horko, nedostatek vody i potravy. Pokud by člověk byl vystaven stejným podmínkám jako velbloud, byl by mrtvý za 36 hodin.

Želvušky jsou ale podle zkoumání vědců tím tvorem, který dokáže přežít nejextrémnější podmínky. Jedná se o živočicha s osmi nečlánkovitými končetinami zakončenými drápy. Želvušky se dokázaly tak adaptovat, že je můžeme nalézt na dně oceánu, na vrcholu hor, na poušti i v pralese. Jsou všude kolen nás, ale my je nevnímáme, protože jsou okem neviditelné. V kritických situacích přecházejí do stavu podobnému bezvědomí, kdy omezují všechny tělesné funkce a čekají na příznivější podmínky. V tomto stavu jsou želvušky prakticky „nezničitelné".

Nejstarostlivější

V divoké přírodě je často přehlížena role samců otců ve spojitosti s péčí mláďat. Věděli jste, že nandu pampový, taktéž nazývaný jihoamerický pštros, se sám stará o vylíhnutá kuřátka? Samice totiž po nakladení vajec samce opouští, proto péče přechází na něj. Sám se stará o potomstvo dva měsíce, než se samice vrátí a připojí se k výchově.

Nejstarostlivějším otcem v říši zvířat je však mořský koník. Po samotném oplození vajíčka nenosí samička, ale naklade je do zvláštního vaku, který má na břiše samec. V tomto vaku se poté potomci vyvíjejí. Začíná tak pravděpodobně nejneobvyklejší březost v říši zvířat. „Těhotenské bříško" tak má po dobu pěti týdnů sameček, který je potom i vrhá. Sameček se samičkou mají prohozené role i při péči o potomky. I když se mláďata rodí živorodá, sameček je přesto dále opatruje a v případě nebezpečí je zpět schovává do vaku.