Když komunisté kvůli těžbě uhlí pod starým Mostem začali v 60. letech budovat dopravní koridor na úpatí mosteckého vrchu Hněvín, nemohli tušit, jaké komplikace novému městu ve 21. století způsobí. Dokázali sice přemístit železniční, silniční a tramvajový tah a řeku Bílinu, ale odřízli hustě obydlená sídliště od současného jezera Most. Nikdo také nepředvídal, že jediná spojka k jezeru, spodní část třídy Budovatelů, se promění v sociálně vyloučenou lokalitu, kterou podle průzkumu z 2020 roku považuje za nejméně bezpečnou většina Mostečanů. Státem financovaný nový most od muzea pomohl jen z části, protože nemá chodník ani cyklostezku.

Pro 72letou Anežku je mezi městem Most a obřím jezerem bezedná propast. Mostecká rodačka do odpočinkové zóny nikdy nešla z města pěšky, i když by chtěla. Co jí v tom brání? Odmítá chodit přes chudinskou čtvrť Stovky, kde by slyšela vulgarity, míjela hlučné party, odpadky, zápach moči a ukradené vozíky z obchodů. „Brr! Pro mě je to odporné,“ svěřuje se u jezera. Od května k němu jezdí přímou autobusovou linkou 16. Předtím musela jezdit ke kostelu a k pláži došla pěšky.

Jiní chodci volí krkolomnou okliku. S kočárkem se dá projet kolem OBI, odkud lze z cípu ghetta rychle vejít na most ke kostelu. „Stovky tudy obcházím, jinak bych si zkazila den. A když jdu zpátky a mám krásný zážitek z jezera, tak znovu raději všechno obejdu, než abych šla přes Stovky,“ říká 28letá Eva bydlící za hotelem Domino. I když může autem, s batoletem chodí raději pěšky, aby se při návalu lidí u jezera vyhnula problémům s parkováním. MHD ji neláká a další možnosti jsou pro ni příliš vzdálené.

Ve středu 21. července si mostecká radnice převzala od stavební firmy nový chodníček, který vznikl podél protějšího břehu řeky Bíliny, vede ke kostelu a propojil Rudolice s Mostem. Stezku, kam nesmí auta ani motorky, lze využít ke klidné procházce k jezeru. „Teď se to hezky zpřístupnilo a k jezeru můžu přímo. Vždycky jsem chodila oklikou, kolem zimáku a přes nepříjemné Stovky, kde jsou nepřizpůsobiví,“ prozrazuje 20letá Martina z Rudolic, která chodí k jezeru pravidelně běhat a venčit psa. Stejně jako ona mohou dojít k jezeru kolem řeky i lidé z panelákových sídlišť, to by ale museli do Rudolic podchodem u vlakového nádraží a za můstkem nad řekou zabočit vlevo k zahrádkářské kolonii. Takže většina lidí nakonec raději volí auto nebo autobus, přestože město je od jezera jen jeden kilometr. Z desítky lidí oslovených Deníkem u jezera byla jen jedna chodkyně.

„Náročné hledání a realizace pěších a cyklistických propojení mezi současným městem Most a potenciální jedinečnou rekreační oblasti v okolí jezera Most vnímám jako základ jakéhokoli kvalitního řešení v oblasti,“ upozornil architekt Ondřej Beneš, který se zabývá rozvojem Mostecké pánve a vede pracovní skupinu Krajský architekt Ústeckého kraje. Podle Beneše pěším dostupná „města krátkých vzdáleností“ ocení nejen obyvatelé. „Že jsou i levnější a ekonomicky výhodnější, dnes již netřeba náročně dokazovat. Bohužel ani nedávno u muzea dokončený lyrový most o těchto progresivních úvahách neví,“ dodal architekt. Podle něj propojování jezera s městem cestami pro chodce a cyklisty otevře brány pro smysluplné vtažení strategicky významné rekreační oblasti do struktury každodenního života.

Chodníček je teprve začátkem

Současné aktivity města naznačují, že je vůle nedostatek řešit. Nový chodníček z Rudolic má být teprve začátek. „Jedná se o první část pěšího propojení, která je zatím ukončena u silnice Most - Braňany. Následná část, která propojí nově dokončenou cestu pro pěší z Rudolic se stávajícími chodníky v lokalitě děkanského kostela, se v současné době projektuje,“ sdělila mluvčí radnice Klára Vydrová.

Město podle ní zároveň zajišťuje zpracování studie na pěší propojení záchytného parkoviště u zimního stadionu s hlavní přístupovou trasou k jezeru Most přes most ke kostelu. Radnice také prověřuje ekonomickou náročnost případné další hlavní trasy k jezeru Most, například ve směru od muzea, kde se uvažuje o výstavbě lávky pro pěší a cyklisty přes dopravní koridor a řeku Bílinu. „Po stanovení odhadu realizačních nákladů a posouzení možných forem financování bude rozhodnuto o tom, zda bude zahájena projekční příprava k tomuto řešení,“ uvedla mluvčí.

Pokud se správně uchopí, bude pro propojování jezera s městem klíčová urbanisticko – krajinářská územní studie jižní části rekreačního území, které je Mostu nejblíž. Radní mají ve čtvrtek 22. července jednat o návrhu na vyhlášení veřejné zakázky na tuto studii.

„Úskalí vyhlašovaného výběrového řízení vnímám jednak v definici zadání, jako i nestanovování jiných než finančních nebo kvantitativních váhových kritérií při výběru zhotovitele. O tom, že to jde jinak a lépe, jsme se už mnohokráte přesvědčili v Děčíně, kde jsem městským architektem. Převahu váhových kritérií v ty okamžiky dáváme na kvalitu portfolia vztahující se k předmětu plnění,“ upozornil Beneš.

Seniorka Anežka doufá, že urbanisté a radnice něco vymyslí. „Hlavně, aby se k jezeru nemuselo chodit kolem Stovek," zdůraznila, když přejela nechvalně proslulou zónu v autobusu a od kostela vyrazila k jezeru po svých.

Jak z města pěšky k jezeru Most

Branou k jezeru je starý most ke kostelu. Hlavní přístupová cesta z centra města vede po třídě Budovatelů, kde je ale deprivovaná obytná zóna Stovky. Té se lze částečně vyhnout obchůzkou kolem OBI nebo zdevastovanými podchody u tramvajové zastávky, které nejsou bezbariérové, po deštích jsou pohodlně schůdné jen v gumácích, bývají pokálené a občas v nich pobývají bezdomovci a narkomani. Alternativou je nový úzký štěrkový chodník vedoucí z Rudolic ke kostelu.

Pěší turisté oceňují městskou autobusovou linku 16, která k jezeru zajíždí. „Je to rozhodně užitečné,“ sdělil 70letý Jiří z Teplic, který byl u jezera poprvé a doufá, že v okolí bude víc odpočinkových koutů ve stínu stromů. „Na to, že se jezero otevřelo ani ne před rokem, tak poskytuje nadstandard. Jiná jezera jsou na tom hůř,“ sdělil Mostečan, který přijel autem. „Jsem po operaci, jinak bych tu byl na kole,“ vysvětlil. Skupinka pěších turistek-seniorek uvedla, že by uvítala propojení jezera s Hněvínem nebo muzeem, aby bylo dostupné i z historického zbytku starého Mostu a návštěvníci se nemuseli trmácet klikaticemi.

Právě s těmito přirozenými lidskými potřebami roste podle architekta Beneše důležitost propojování. Mělo by zahrnovat celou oblast - od jezera Matylda až po čtvrť Pod Lajsníkem.