Kliknutím zvětšíteDvojice z Chomutova opanovala republikový šampionát záchranářských psů v sutinovém vyhledávání. „Neskutečné. Hlavou mi letělo, že se mi splnil sen,“ raduje se z triumfu Miroslava Pýchová.
Aragon Miraliss neboli Aron a s ním Miroslava Pýchová z Chomutova jsou mistry republiky v sutinovém vyhledávání Svazu záchranných brigád kynologů ČR. V konkurenci elitních psích čumáků předvedli nejlepší výkon. „Terény byly tentokrát pachově velmi těžké, byla tam také tma. Ale poradili jsme si s tím. Už když jsem vylezla ven, doufala jsem, že by to mohla být medaile,“ jásá po úspěchu Miroslava Pýchová.
Vraťme se hned na začátku našeho rozhovoru do momentu, kdy jste se dozvěděla, že to vyšlo, že jste vyhráli mistrovství republiky. Co vám problesklo hlavou jako první? Jaké to byly pocity?
Nepopsatelné. Na to snad ani nemám slova. Jela jsem na šampionát s tím, že to zkusíme, ukážeme, co umíme, zabojujeme, ale tohle jsem rozhodně nečekala. Možná mi letělo hlavou, že se mi splnil sen. Ale ani v nejmenším jsem nečekala, že to přijde teď a svým způsobem takhle brzy.
Začala jste hned slavit?
No, dlouho mi nedocházelo, jaký je to úspěch. Dlouho jsem nemohla uvěřit tomu, že se nám to povedlo. Ale je to něco neskutečného, skvělého, super.
Vaším parťákem je flat coated retriever Aragon Miraliss neboli Aron. Jaký je?
Aron je úžasňák. Pes s velkým P. Je to neskutečně vyrovnaný pes, miluje lidi i psy a ostatní zvířata. Má výbornou povahu. Je to rodinný miláček, parádní pes. V záchranařině musí být pouto mezi člověkem a psem extra pevné, musí si vzájemně extrémně důvěřovat, posíláte ho do míst, kam by pes normálně asi nešel. A myslím si, že naše pouto je skvělé.
Jste teď mistryní republiky. Dosud se věnujete hlavně „sportovní” části záchranařiny, což je i jakási příprava na praxi. Co praktická záchranařina, praktické zásahy, láká vás to?
Každý to děláme s tím, že jednou by náš pes třeba mohl zachránit život. S Aronem už na atestační zkoušky, které jsou potřeba pro nasazení v sutinách, asi nepůjdeme. Je mu sedm let. Ale uvidíme, jak to bude s mým dalším psem, vychovávám si už jeho nástupkyni. Třeba to vyjde. Když jsem začínala se záchranařinou, nikdy mě nenapadlo, že se dostanu tam, kam jsem se dostala. Tak třeba to někdy vyjde. Člověk nikdy neví.
Kdy jste začínala?
První zkoušku jsem složila v roce 2013, s přípravou na ni jsem začala v roce 2012. Takže je to deset let zpátky.
Jak jste se k záchranné kynologii dostala?
Když jsem měla prvního flata Alču, tak jsem přišla na cvičák do Blahuňova. Tam mi nejvíce pomáhali a pořád a neustále pomáhají a mají na mém úspěchu neskutečnou zásluhu Petr a Iveta Katrevovi. A přes ně jsem se k záchranařině dostala.
Alča měla být původně mazlíček nebo jste si ji pořizovala s tím, že s ní „něco” budete dělat?
Původně to byl jen parťák. Až pak jsem chtěla, aby uměla základní věci, a pak už se to nabalovalo. Kdysi jsem od našich dostala jezevčíka, ale já jsem vždy chtěla velkého psa. A Alča byl pak jeden ze splněných snů. Rodině bych chtěla také moc poděkovat, hrozně mě podporují. Také chci poděkovat všem, s kterými trénujeme, bez té party lidí by to nešlo.
Miroslava Pýchová a její parťák Aron.
Čím pro vás je záchranářská kynologie?
Naplňuje mě. Je to vlastně způsob života. Pořád někde jsme, cvičíme, trénujeme. Základ je, že mě to baví, baví to hrozně i psy. Kdyby je to nebavilo, nemělo by to smysl. Záchranářská kynologie je každý den jiná. Pořád v jiném prostředí, pes musí pracovat samostatně, vyhodnocovat pachy, sám se rozhodovat, ale i v týmu, být sehraný se svým psovodem. Opravdu mě to hodně baví.
Popište nám mistrovský závod.
Nejprve probíhá přezkoušení poslušnosti a obratnosti, kde musíte prokázat, jak je váš pes ovladatelný, jak zvládá různé obtížné cviky. Poté jsou dvě sutinová hledání, ve dvou různých terénech. Osoby jsou ve výšce i zahrabané v hloubce. Celkem se hledá pět subjektů a vy nevíte, kolik jich je v jakém terénu, nevíte nic.
Jak jste závod prožívala vy?
Poslušnost jsme měli celkem hezkou, byla jsem spokojená. Jsem trémista, poslušnost je pro mě vždy nejtěžší částí. Po ní, když nám poměrně vyšla, jsem se uklidnila. Terény byly tentokrát pachově velmi těžké, byla tam také tma. Ale poradili jsme si s tím. Povedlo se nám to výborně. Už když jsem vylezla ven, doufala jsem, že by to mohla být medaile. A nakonec to vyšlo na tu nejzářivější, jsem strašně, strašně šťastná.
Vy jste vítězství už určitě oslavila. Ale co dostal Aron?
Spoustu pamlsků. To co má rád. Teď ho čeká chvíli odpočinek, je po závodní sezoně. Tak si užijeme procházky a podobně.
Jste mistryní republiky. Co dál?
Určitě budeme pokračovat dál, dál trénovat a uvidí se. Nemám úplně vytyčený sen, občas je lepší si je nedávat. Bude také záležet na tom, jak to půjde mým psům, a podobně. Ale rozhodně budeme dál pokračovat, baví nás to.
Kdyby se chtěl někdo začít věnovat záchranářské kynologii, co byste mu poradila?
Musí kontaktovat někoho, kdo se tím už zabývá. Domluvit se, jet se kouknout na trénink, zjistit si, co to obnáší. Je úžasné se koukat na práci psů. Určitě se ho zkušení lidé ujmou nebo poradí, kam se obrátit.
62
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
