Lesník o Českém Švýcarsku: Turisté tady chodili po sudu se střelným prachem

Suché kůrovcové dříví ponechané svému osudu zásadním způsobem přispělo k neobvykle rozsáhlému a intenzivnímu požáru v národním parku na Děčínsku, tvrdí 45letý lesní inženýr z Jičína Jan Příhoda. Ten vede think tank Czech Forest, který vydal k situaci v Českém Švýcarsku tiskovou zprávu. Organizace před obrovskými požárními riziky při ponechání souší v lesích varovala už v roce 2018. "Kůrovcové dříví sice nechali i v lesích na Šumavě, tam jsou ale zcela jiné klimatické podmínky a na potenciální požáry se připravili,“ říká Příhoda.    

Kritizujete správu parku, že při řešení kůrovcové kalamity opominula požární rizika. Správa na to zatím nereagovala, ale ministryně životního prostředí už uvedla, že kůrovcové dříví za rozsáhlým požárem nestojí.
My si za naším tvrzením stojíme. Potvrzují to výpovědi některých hasičů z terénu. Teploty se dramaticky liší od běžného požáru v lesích, kdy v drtivé většině hoří hrabanka a přízemní vrstvy.

ONLINE: Požár v Českém Švýcarsku je zlikvidován. Evakuovaní se mohli vrátit domů

Není rozsah požáru způsobený spíš specifickým georeliéfem parku?
Členitý terén má jistě na rozvoj požáru i na možnosti jeho hašení podstatný vliv. Dříve v parku hořelo mnohokrát a vždy to byly kvůli nepřístupnému terénu těžké zásahy. Ale tentokrát je to daleko náročnější. Tvrdíme, že kvůli tisícům kubíků kůrovcového suchého dříví ponechaným na většině území parku.

Ale právě terén parku těžbu dřeva komplikuje…
Kůrovcové dříví tam rozhodně nezůstalo jen v nepřístupném terénu. I jinde v Česku se těží na nesnadno dostupných místech, i když je to náročnější a dražší. Teď se kvůli kůrovcovému dříví hasiči také těžko dostávají k ohniskům. Je tam i obrovské riziko pádu souší.

Na Šumavě nechali kůrovcové dříví svému osudu také, že?
Tomu však předcházela rozsáhlá diskuze o požárních rizicích. Po ní si park musel zřídit svou požární jednotku. Navíc Šumava je velmi dobře zásobená vodou. Mrtvé dříví tam velmi rychle hnije, není tak rizikové.

Uvádíte, že se správa parku rozhodla nechat tam kůrovcové dříví před třemi lety. Odkud tyto informace čerpáte?
Toto rozhodnutí uvedla správa národního parku jako důsledek rozvoje kůrovcové kalamity do podoby, kterou přestala zvládat. Odpověď, proč přesně se tak rozhodla, neznám.

Nic většího jsem v životě neviděl, říká pilot zasahující v Českém Švýcarsku

Jaký byl důvod toho rozhodnutí podle vás?
Z diskuzí na místě jsem nabyl dojmu, že je to kombinací ideologie totální a hlavně co nejrychlejší bezzásahovosti s určitou nerozvážností. Ve výsledku to bylo dost bezohledné rozhodnutí. Nechci kritizovat obecnou vizi fungování národních parků jako bezzásahových území, kde se bude příroda obnovovat sama. Jde spíš o vadu jejího konkrétního provedení a nedostatečného vyhodnocení rizik.

Jste od Jičína, jak s kůrovcem bojují v Českém ráji?
Standardně se těží i v chráněných územích, vlastníci a správci zdejších lesů si požární riziko uvědomují. Samozřejmě v Česku leží i jiné oblasti, kde jsou kůrovcové souše. Ale nikde se to neděje plošně na tak obrovském území jako v Českém Švýcarsku.

Říkáte, že na Šumavě se to povedlo, v Českém Švýcarsku tedy ne?
Evidentně ne, pokud nebyl záměr, jak se vrátit k přirozenému lesu, požár, který zdevastuje celou oblast. Nyní je evidentní, že turisté tady chodili po sudu se střelným prachem. Nebylo otázkou, jestli tam velká část lesů shoří, ale jen kdy to bude.

Majitelka evakuované stáje: Sbalila jsem se a šla, horší to ale bylo s koňmi

Lidé ze správy parku se už dříve vyjádřili, že za požár mohla nedbalost táborníků.
To mi přijde úplně irelevantní. Při tak vysoké návštěvnosti je požár chronické riziko, ostatně hořelo tam už dříve. A nemusí to být zrovna nezodpovědným pálením ohně. Ale třeba jen tím, že tam někdo nechal skleněnou láhev, do které se opřelo slunce.

Hrozí tak velké požáry kvůli kůrovcovému dříví ještě jinde v České republice?
Z analýz satelitních snímků se nedomnívám, že by podobné riziko spojené s ponecháním takto extrémního objemu požárně nebezpečného dříví hrozilo jinde v tuzemsku. V úrovni hasičských sborů jsme plně srovnatelní s jinými evropskými zeměmi. Tím samozřejmě neříkám, že nemůže i v důsledku klimatických změn dojít k dalším lesním požárům. Vlastníci a správci lesů se ale většinou snaží dělat vše pro prevenci rozvoje požárů, která je desetiletí součástí práce lesníků.

Útěky z domovů, beznaděj a slzy. Hřensko zažívá peklo při obřím požáru

V éteru už zaznělo, že se příroda v parku po požáru rychle regeneruje. Platí to podle vás?
Příroda se začne určitě obnovovat. Ale je otázka, kdy a v jaké podobě. Obnova, která bude stabilizovat svahy a kdy nebude docházet k degradaci půdy, která zabrání erozi a bude efektivně zadržovat vodu v krajině, může trvat i desítky let. Po velkém požáru před 10 lety na Bzenecku se tam například přemnožil chroust, který obnovu dlouhodobě decimoval. Oheň pohltí stovky druhů rostlin a živočichů, všechna mláďata zahynou. Nemyslím si, že by člověk měl v kulturní krajině České republiky vítat takovýto restart přírodních procesů.

Jak by si měla počínat správa parku, až dohoří?
Doufejme, že park neshoří celý. Bylo by potřeba se zamyslet, jestli zvolené řešení kůrovcové kalamity byla správná strategie. A pokud ne, udělat náležitá opatření. Navrhujeme kvalitní požární monitoring, i když to může být poměrně drahé. A dále v součinnosti s hasiči učinit opatření proti šíření požárů, tedy hlavně protipožární pásy. A v té souvislosti také zvážit, jaké objemy ponechaného suchého dříví jsou ještě z hlediska potenciálního požáru bezpečné.