Zima je teprve v půlce, ale možná už dost dlouhá na to, aby se mnohým zastesklo po teplém letním vánku a trávě poseté sedmikráskami. Někdo to řeší dovolenou v přímořských letoviscích, ale málokdo ví, že závan hřejivého větru si lze za třeskutých mrazů připomenout i u nás v Čechách, a to přímo v Českém středohoří. Letní teploty uprostřed zimy skrývá vrh Boreč nedaleko Lovosic. Můžete zde přivonět k sedmikrásce nebo potkat mloka.

Stoupající pára a závan teplého vzduchu, právě tyto úkazy vytvářejí na vrcholku kopce Boreč s nadmořskou výškou 446 m specicfické geologicé podmínky. Znělcová kupa nad osadou Režný Újezd nedaleko Lovosic se tak za mrazivého počasí každoročně stává jedním z nejlákavějších turistických cílů v širokém okolí.

Kouřová hora

Kouřová hora, jak se Borči také přezdívá, v zimě vypouští teplý vzduch a v létě naopak chladí. V minulosti se tak stala motivem mnohých báchorek. Co se tu však děje doopravdy?

„V zimě má tento proces následující průběh: Vzduch je do nitra hory nasáván na úpatí, uvnitř dochází k jeho ohřátí až na 16 stupňů, přičemž je od okolní horniny obohacován i vlhkostí. Celý proces je pak zakončen výronem teplého vzduchu na temeni kopce. Za mrazu ho lze díky vysokému rozdílu teplot pozorovat na několika místech v podobě stoupajícího mlžného sloupu. Současně s tím může docházet k působivému omrzání a ojínění přilehlé vegetace," popisuje Jiří Šedivý z turistického portálu České středohoří.

Místa výronů rozšířená lidskou zvědavostí do podoby mělkých jam umožňují díky specifickým teplotním podmínkám existenci takových organizmů, které bychom u nás jinde jen stěží nalezli. Podobné mikroexhalace v menším rozsahu byly pozorovány i na sousedním Sutomském vrchu.

Další zajímavostí je, že v létě funguje tento systém zcela opačně. Vzduch je nasáván na vrcholu kopce, uvnitř dochází k jeho ochlazování a následnému vytékání z puklin na úpatí. To má za následek značné promrznutí kamenné suti projevující se i tvorbou ledových krápníčků. Tím se blíží efektu ledových jam, které udržují sníh až do pozdního jara, jako tomu je například na Plešivci či na Kamenné hůře u Žandova. I v tomto případě vznikají specifické mikroklimatické podmínky, které nahrávají mimořádně vzácným organizmům, přežívajícím zde coby pozůstatek dávné doby ledové.

Pověsti

Podivné úkazy na vrchu Boreč se staly v minulosti důvodem pro vytváření nejrůznějších pověstí.

Podle jedné z nich za oblaky páry obklopující vrchol kopce mohla kněžna Libuše, která zde promlouvala k bohům.

„Za měsíčních nocí chodívala promlouvat s bohy samotná kněžna Libuše. Právě na Boreči měla Libuše přijímat poselství od bohů. Obklopena byla oblaky a lidé neměli odvahu pokročit dále než na úpatí hory," vypráví pověst.

„Ještě v 19. století si lidé vyprávěli, že z vrcholu Borče vedl kdysi bezedný otvor až do středu Země, dokonce až do pekla. Dokud ho vesničané neucpali balvanem. Bylo jim divné, že v zimě, když je všude sníh, na vrcholu Borče narazíte na místa bez sněhu, kde kolem skalních puklin kypí život. Jako by se nechumelilo a nemrzlo. Z některých škvír viditelně stoupá bílá pára, rostou tam rostliny, lezou brouci," říká Josef Otradovec z blízké obce Sutom.

Jedinečná vegetace

Nejznámější rostlinou na Boreči je bezpochyby Borečka vzácná (Targionia hypophylla). Jedná se o mechorost ze skupiny játrovek a svůj název vyvozuje právě odsud. Tato drobná rostlina pocházející ze Středomoří patří ve světě k druhům celkem běžným, nicméně v České republice představuje jedinou lokalitu svého výskytu. Její drobné zelené lístky s tmavými bobulkami lze pozorovat právě v místech výronu teplého vzduch na vrcholu kopce. Překvapivým zážitkem uprostřed tuhé zimy zde může být rovněž setkání s kvetoucími sedmikráskami či s mloky skvrnitými, nalézajícími dostatek potravy v podobě živého hmyzu. Ze zástupců bezobratlých žijících v těchto výronech náleží mezi nejvzácnější drabčík Quedius picipes. Chladné sutě na úpatí poskytují útočiště střevlíkovitému brouku Petrostichus negligens či hrobaříku Choleva lederiana. Ti patří, jak bylo nastíněno výše, k vzácným reliktům doby ledové.

Zajímavé a chráněné druhy organizmů nalezneme na Boreči nejen v blízkosti ventarol, ale i v listnatých lesích pokrývajících většinu kopce, stejně jako v prostředí skalních výchozů či znělcových sutí. Z rostlinné říše se jedná zejména o koniklec otevřený, hvozdík pyšný, bělozářku liliovitou, bělozářku větevnatou, kosatec bezlistý, třemdavu bílou, lomikámen trsnatý či řeřišník skalní. Z dřevin stojí za to zmínit především endemit Českého středohoří jeřáb český. Z živočichů je tu zaznamenán vzácný druh xylofágních kovaříků vázaných na odumírající duby, dlouhonohý střevlík vrásčitý, modrásek jehlicový, užovka hladká, zmije obecná, jestřáb lesní, krahujec obecný, drozd zpěvný, slavík obecný, sedmihlásek hajní, strakapoud velký, sýček obecný, naše největší sova výr velký, netopýr vousatý a řada dalších.

Významná lokalita

Nejen příroda, ale i lidská ruka zasahovala často do poměrů vrchu Boreč. Svědčí o tom pozůstatky kamenolomů či historický název Holý vrch. Dle hospodářských potřeb člověka byl kopec v minulosti buď odlesněn a spásán, jindy ponechán postupnému zarůstání. Boreč poutal svou výjimečností i zájem vědců a ochránců přírody. Ne náhodou proto náleží mezi nejstarší přírodní rezervace v Českém středohoří (vyhlášena 1951, od roku 1992 má status Národní přírodní památky). Mezi prvními byl zařazen také do soustavy evropsky významných lokalit NATURA 2000. I zdejší naučná stezka z roku 1981 má své prvenství, patří totiž spolu se sousedním Lovošem k nejstarším ve Středohoří. Ta i dnes seznámí každého zájemce se všemi zajímavostmi vrchu Boreč.