Linda Kamarádová alias Marmelinda se rozhodla před lety proměnit svůj koníček – vaření marmelád, v podnikání. A daří se jí náramně. V mezinárodních soutěžích sbírá jedno ocenění za druhým. Se svým kulinářským uměním, radami a tipy pro marmeládové nadšence zamíří v sobotu do Kadaně. Kdo tam cestu mít nebude, může nabrat inspiraci z našeho rozhovoru.

Jak jste se k vaření marmelád jako podnikání dostala?
Marmelády mám ráda od malička, kdy se u nás doma vařilo to, co nám rostlo na základce. Později mě už nenaplňovala práce v kanceláři a rozhodla jsem se, že to zkusím jako podnikání. Začala jsem vařit po práci po večerech a o víkendech, což trvalo asi tři roky.

V sobotu 23. června se
v Kadani koná od 8 do 12 hodin Jahodový trh. Kromě tradičního farmářského zboží nabídne i ukázku vaření marmelády právě v podání Lindy Kamarádové.

A bylo to dobré rozhodnutí. Loni jste získala na mezinárodní soutěži The World’s Original Marmalade Awards v Anglii čtyři medaile, včetně zlaté. Jaká marmeláda Angličany ohromila?
Byla to soutěž pouze citrusových marmelád. Zlato jsem získala za pomeranč s rebarborou, stříbro za čistě pomerančovou. Dva bronzy braly citron se zázvorem a pomeranč s citronem.

Kdybych se rozhodla, že chci uvařit také mistrovskou marmeládu, co k tomu potřebuji? Asi rovnou chemickou laboratoř, že?
Nene, naopak. Opravdu stačí plotýnka, jeden hrnec, který se nepřipaluje, a dřevěná měchačka. Spíš platí čím méně, tím lépe.

Takže nejdůležitější jsou suroviny?
Rozhodně. Kvalitní vstupní ovoce, které je zralé, voní a nejlépe sezonní.

Jakým ovocem byste začátečníkům doporučila začít? Je nějaké, které se zkazit nedá?
Zkazit se dá asi úplně všechno, ale vsadila bych na jahody. Mají hodně vody, takže se tolik nepřipalují. Naopak bych nedoporučila citrusy, hlavně citrony, a problematické jsou i višně.

To čtenáři rádi uslyší. U nás v regionu jsou velmi oblíbené samosběry na jahodových plantážích. Zavítáte na ně také někdy, doporučila byste je marmeládářům?
Samosběry jsou, pokud se vyplatí i finančně, určitě skvělá věc. Přesně víte, co si do marmelády dáte. Já už ale pracuji s velkým množstvím ovoce, takže mám svoje české dodavatele.

Linda Kamarádová

Setkala jste se v zahraničí někdy s nějakým druhem marmelády ze suroviny, kterou byste vůbec nečekala nebo třeba ani nechtěla ochutnat?
To asi ne, žádné extrémnosti na soutěžích nepotkávám. Zajímavé ale bylo zjištění od soutěžících ze Singapuru, že v Asii marmelády skoro neznají, nevaří je tam. Velmi zvláštní druh mi přinesla zákaznice, která uvařila marmeládu z dřínu. A byla výborná.

Zakládáte si na tom, že nepoužíváte žádné umělé konzervanty. Jak tedy vytvořit marmeládu, která vydrží ve sklepní kóji třeba i rok? Je to bez nich vůbec možné?
Samozřejmě, stačí k tomu jen cukr a pektin. Naše babičky to tak také dělaly, vyvařily ovoce úplně do husta. Pokud se marmeláda zkazí, většinou je to kvůli tomu, že je špatně zavíčkovaná. Určitě není potřeba kupovat všechny ty fixy, želírovací cukry a podobně. To jsou jen taháky na peníze a do marmelády s tím dostaneme všechno možné, i třeba palmový olej.

Vždycky když se do vaření marmelády pustím, vypadá to v kuchyni jako po výbuchu. Dá se tomu nepořádku vyhnout?
Ne. Bublá to, prská to a i moje kuchyň pak hraje všemi barvami – červená, fialová, oranžová.

Odnesla jste si někdy nějaké zranění?
No jéje, popáleniny mám neustále. To ale k marmeládám, stejně jako nepořádek, zkrátka patří.