Kliknutím zvětšíte„Už před 20 lety jsem míval období, kdy mi lidé říkali, že bych se měl více obléknout, abych nenastydnul. Koupal jsem se v ledové vodě v řekách na horách, ale nějak jsem to nevyhledával. Bylo to takové pasivní otužování,“ říká.
Kdy tedy přišel správný impuls pro aktivní otužování?
Na začátku listopadu 2018. Oslovil mě kamarád David Vencl s tím, že se chodí se skupinkou lidí otužovat na Barboru. Měl jsem je přijít vyfotit, a třeba si to taky zkusit. Od té doby jsem se přestal chodit po letní sezóně koupat s mými dětmi a začal jsem se vědomě otužovat.
Co byste poradil úplnému začátečníkovi?
Na internetu je o otužování spousta kvalitních informací, ale také spousta polopravd a mýtů a ty se často šíří mezi lidmi. Takže asi nejlepší dle mého názoru je se přidat ke skupině, která už má nějaké zkušenosti.
Existují ale obecné rady, které by měl začátečník vědět. Můžete některé zmínit?
Důležité je mít přehled o zdravotním stavu. Problém můžou být hlavně nemoci oběhového systému, zejména vysoký krevní tlak, nemoci srdce. Nastavte si v hlavě, že chlad není původcem nemocí a chorob – to jsou většinou viry a bakterie. To je na otužování to nejtěžší a zásadní, zbavit se strachu. Nesmíte do toho jít s pocitem, že z toho třeba onemocníte, nebo umřete. Nesnažte se trhat osobní rekordy, i když to zpočátku strašně láká. Zapomeňte na teploměr a stopky. Otužování je ohromně individuální, každý má limity jinde. I já osobně někdy vydržím ve vodě 20 minut a druhý den jen 2 minuty.
Kdy je nejlepší doba začít?
Nikdy není lepší čas začít, než dnes. Zítra může být pozdě, může pršet, nebo vám do toho něco vleze. Není důležité čekat na jaro, nebo na září. Začít se dá kdykoliv. A když už začnete, tak u toho vydržte. Pravidelnost je důležitá. Sedm dní dlouhá přestávka už je dost znát a člověk potom začíná skoro od začátku. Parta je na to ideální, vždy vás k vodě někdo vytáhne.
Jaké byly ty vaše začátky?
Intenzivní. Přesto, že jsem s ledovou vodou koketoval už dříve, tak první pocity byly, že nemůžu dýchat, určitě umřu. Po necelé minutě to bylo těžko snesitelné. Hodně z těch pocitů pramenilo z mojí hlavy, ještě dva dny předtím jsem se ve vodě koupal s mými dětmi. Po tom, co jsem tento ponor ve zdraví přežil, jsem druhý den cítil velmi silnou potřebu to hned druhý zopakovat. Po zbytek zimy jsem měl nutkání vlézt do každého rybníka, do každé kašny, kterou jsem zahlédnul. S přirozeným nástupem otužování vzduchem se potřeba vlézt do každé louže postupně snižovala a frekvence ponorů se ustálila na třikrát za týden.
Milan Stryja (vlevo)
Měl jste někdy chuť s tím přestat? Ve smyslu "už mě to nebaví, nic mi to nepřináší"?
Tak určitě je občas náročné hledat motivaci, obzvlášť minulé jaro, kdy člověk nemohl opouštět okres anebo katastr města. I omezení shromažďování dost ovlivnilo způsob, jakým jsme byli zvyklí se otužovat. Místo akcí pro 10-20 lidí jsme začali tvořit menší skupinky až na úroveň párů či jednotlivců, museli jsme hledat alternativní místa k otužování. K otužování není nutný tým hráčů jako ve fotbale, přesto omezení na menší skupiny velmi ovlivnilo celkový zážitek z této aktivity. Přeci jen je to pro nás i zábava a společenská událost. V těch podmínkách musel člověk hledat novou motivaci pro to, aby sbalil ručník a v 8 hodin večer jel někam sekat díru do ledu. Otužování zabere spoustu času, takže jsem se snažil lézt do vody, když kluci spali, nebo byli ve škole, nicméně jsem vždy trochu cítil, že je to na úkor rodiny. Podvědomě jsem se do toho snažil nenápadně rodinu vtáhnout a udělat z toho rodinnou záležitost, což se vcelku povedlo. A když nejdou k vodě se mnou, tak mě alespoň chápou.
Co mám očekávat, když se budu otužování věnovat?
Při otužování se uvolňuje spousta hormonů, mimo jiné endorfiny, které způsobují silný pocit štěstí, který přetrvá několik hodin. Člověk se cítí lépe. Dále se povzbudí imunita, takže člověk eliminuje nebo minimalizuje běžná respirační onemocnění, paralen a coldrex najednou prakticky nejsou potřeba. Člověk získá spoustu nových známých a kamarádů. Na ulici ho začnou zastavovat cizí lidé a vyptávat se na otužování. Hlavně ženám, které byly vždy zimomřivé, a měly rády teplo, věčně studené nohy, časem přestane být stálá zima. Tělo se přestane spoléhat na oblečení a naučí se zahřát přirozeně. Otužování je značný výdej energie, někdo začne hubnout, někdo extra výdej kompenzuje stravou. Člověk si otužováním prodlouží léto, je více na vzduchu. Chodí do přírody i v době, kdy jsou ostatní většinou už zalezlí doma. Léto se tak subjektivně protáhne na celý rok.
Kdy přijdou ty změny, které popisujete?
Nakopnutí hormony začíná hned po ponoření, většinou od 2-3 ponorů, u někoho hned napoprvé. Po několika týdnech či měsících člověk začne nevědomě odkládat teplé oblečení. Přestane vám být zima, i když máte o několik vrstev oblečení méně než lidé kolem vás. Je to individuální, ale po 2-3 měsících by se otužování mělo projevit. Nicméně nástup je poměrně rychlý a je znát každý týden. Začne to otužováním vodou a přidá se k tomu většinou samovolné otužování vzduchem.
Musí se konzultovat zdravotní stav a předpoklady otužování s lékařem?
Pokud si člověk není jistý, že má zdravé srdce a žíly, nebo má jiné chronické onemocnění, tak by se měl určitě poradit s lékařem. Většinou se otužovat dá, někdo však musí postupovat pomaleji, opatrněji. Některé diagnózy však otužování prakticky vylučují, nebo dost omezují. Ideální je konzultace s lékařem, který má s otužováním zkušenosti. Otužování dokonce podporuje léčbu mnohých onemocnění, někdy v podobě kryoterapie, jindy v podobě studených obkladů.
Existuje nějaká věková hranice, kdy otužování ještě není vhodné, nebo už by to člověk v takovém věku neměl dělat?
Nejsem lékař, budu mluvit jen z vlastních zkušeností. Být otužilý je pro tělo téměř tak přirozené jako dýchat a chodit. Řekl bych, že v našich podmínkách se dá vzduchem otužovat už od narození. U nejmenších dětí začít otužováním vzduchem, důvěřovat dětem v kočárku, když si sundávají čepice a rukavice, nebo odkopávají v noci peřinku. Vědí, co a proč dělají. Když je malému dítěti zima, tak si pod tu peřinu zaleze, nebo to dá hlasitě najevo. Takto s dobrým úmyslem rodiče dětem ničí přirozenou termoregulaci. V dospělosti jí pak musí složitě obnovovat. Z téhož důvodu není ani horní věková hranice. Dokud člověk vyleze z rybníka, tak se vodou otužovat může, otužují se lidé ve věku přes 70 i 80 let.
Vnímáte otužování jako fenomén dnešní doby?
Nevnímám otužování jako nějakou novinku, spíše návrat ke kořenům, je to lidem přirozené, tak není důvod se omezovat věkem. Pouze je vhodné volit formu otužování přiměřenou věku. Člověk si na vlastní kůži ověří, že dokáže daleko víc, než si vůbec dokáže představit. Často je limitující faktor hlava, ne tělo.
Milan Stryja
Co k tomu potřebuji? Kromě tedy plavek, pokud nechci jít do vody „na Adama“?
Je dobré si vzít ručník a něco pod nohy, aby člověk nestál v blátě či sněhu při převlékání. V noci čelovku. Když dlouhodobě mrzne, je dobré si přibalit sekeru na rozbití ledu. Vhodné je volné oblečení, do kterého se snadno oblečeme i s prokřehlými prsty či při podchlazení. Nevhodné jsou úzké kalhoty, věci na knoflíky a na tkaničky atd. Věci na zahřátí jako neoprénové rukavice a ponožky osobně nedoporučuji, věřím, že to rozhodí přirozenou termoregulaci. Ani teplý čaj není nutný, je lepší se zahřát pohybem, přirozeně. Opravdu stačí plavky, ručník, karimatka, (sekera) a vhodné oblečení. A určitě nebrat alkohol.
Co osobně vám otužování přináší?
Poznal jsem spoustu skvělých lidí. Subjektivně jsem od té doby, co se vědomě otužuji zdravější. Rýma mě trápí den, dva, oproti týdnu. Je méně četná a má lehčí průběh. V zimě lépe snáším chlad, v létě teplo, zlepšila se mi termoregulace. Mám více energie. Minulou sezónu se moje děti (5 a 7 let) koupaly v ledu se mnou. Vidím u kluků upřímnou radost a hrdost, že to dokážou a také cítím ohromnou vzájemnou důvěru. A to je pocit k nezaplacení.
Je rozdíl v otužování v zimním období a přes léto?
V zimě je otužování určitě intenzivnější, otužujeme se vzduchem, i vodou. V létě jsou příležitosti omezené, jezdíme se koupat na hory, ale i tam je voda poměrně teplá. Když se ochladí, ostatní oblékají dlouhé rukávy, my zůstáváme v tričku.
Žijete na Teplicku. Máte tam partu, ve které se u vody scházíte?
Momentálně mám kolem sebe užší skupinu, do které patří moje děti a můj otec, dále Jirka Štábl, manželé Mareschovi a Veselí a občas se k nám někdo přidá „na hostování“. Máme facebookovou skupinu, kde je skoro 600 členů. Ne všichni jsou přímo z Teplic, ale i tak je tu spousta menších i větších skupinek, které se scházejí buď na Barboře nebo na Cínovci a jinde. Ve skupině sdílíme fotky, zkušenosti a rady. Také máme větší WhatsApp skupinu, kde se domlouvají otužilci bez profilů na Facebooku. S těmi všemi jsme v kontaktu ve virtuálním prostoru. S Davidem Venclem a Jirkou Štáblem jsme založili spolek Otužilci Teplice, s kterými se snažíme v rámci možností propagovat otužování, například loni jsme měli stánek a exhibici na Velké Malé Paříži. Zřejmě díky Covidu jsme minulou sezónu zaznamenali bezprecedentní nárůst zájmu o otužování, což je v této smutné době jedna z mála pozitivních zpráv.
Použité fotografie k článku jsou od Petra Macka, Davida Vencla a vlastní selfie autora.
4
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
