Pilot boeingu Petr Pačes: Na stíhačkách to bývalo dobrodružnější

Petr Pačes se volněji cítí v malém letadle. „V boeingu jsem víc pod tlakem, než když letím jen pro zábavu. S malým letadlem také do vzduchu jdu, jen když je hezky. Do práce musím, i když je bouřka, námraza nebo prší,“ říká pilot.

Co vás přitáhlo k létání?

Přivedl mě k němu táta plachtař. Bral mě odmalička na letiště v Roudnici nad Labem. Ve 14 letech jsem tam na větroni začal létat sám. V 17 letech jsem už létal motorově, a to jako přípravu na kariéru stíhače.

Byla armáda to pravé ořechové?

Do uniformy se mi moc nechtělo. Ale táta chtěl, abych to zkusil kromě elektrotechniky na ČVUT i do Košic na pilota. Udělal jsem přijímačky na obě školy a táta mě nakonec přemluvil, abych šel do Košic. Po škole jsem až do roku 1992 létal jako vojenský stíhač na Mig-21.

Čemu jste se věnoval pak?

Odešel jsem od armády na Řízení letového provozu. Na dopravní letadla se mi nechtělo, létal jsem jen rekreačně. Po takových pěti letech jsem se k tomu ale opět vrátil, létal jsem na Úřadu pro civilní letectví s Calibrou. Šlo o ověřování navigačních zařízení či zálety letadel. Brigádně jsem létal také jako zkušební pilot na Ibisu v Aero Vodochody. Před patnácti lety jsem začal létat na Boeingu 737. S ním létám doteď, zároveň také učím další budoucí piloty.

Jaký je to pocit, sednout si za řízení a mít za sebou 200 lidí?

Zodpovědnost musí mít pilot letadla vždycky. Když jsem létal sám ve stíhačce, nelétal jsem myslím hůř, než jak se snažím teď. Jde mi především i o můj život. A ostatní lidé se s tím svezou také.

FOTO: Stromy pod Řípem bojují v soutěži Alej roku. Svůj strom tu má i Koukalová

Dnes se za kurz na dopravního pilota platí velké peníze. Vás kariéra nic nestála?

Jsem ještě z té generace, kdy se za to neplatilo. Na dopravní piloty se zadarmo kromě vojáků dostali i „práškaři“ kteří létali na letadle typu Čmelák. Ale i civilní piloti, kteří létali na různých menších typech letadel.

Šel byste do toho znovu, kdybyste musel zaplatit nějaké dva miliony, tak jako dnešní adepti?

Těžko říct, zažil jsem to jinak. Ale asi ano, kdybych za to tehdy měl něco zaplatit, asi bych zaplatil. Aspoň se to teď mladým lidem snažím vrátit tím, že je učím létat co nejlépe, když už za to zaplatí tolik.

Dá se výcvikem v simulátoru, na kterém kurz převážně probíhá, předat všechny zkušenosti, které máte jako pilot zběhlý v řízení různých typů letadel?

Snažím se všem studentům přetlumočit i tyto zkušenosti. Oni to použijí jen na boeingu. To není extra zábavné nebo složité létání. Tady se to začíná komplikovat až tehdy, když se sejde víc problémů dohromady. Špatné počasí, málo paliva, problémy s cestujícími, třeba nějaký zdravotní problém. Nebo zavřou letiště a je třeba se rychle rozhodovat. Čím víc má člověk praxe, tím lépe by měl zareagovat.

Je rozhodování v krizových situacích jen na kapitánovi?

Samozřejmě si nechávám poradit i od kopilota, který sedí vedle mě. Bývají to šikovní kluci, když už mají pár let nalétáno. A dnes už máme také šikovné holky. Samotné rozhodnutí je ale na kapitánovi. Také dispečeři mi ze země můžou jen podat informace.

Dostal jste se někdy nahoře do nějaké prekérní situace?

Nic závažnějšího to nikdy nebylo. Když jsem létal na stíhačkách, bývalo do dobrodružnější. To mi ale bylo o 30 let méně, takže jsem to bral trochu jinak. Vojáci také nechtějí, aby piloti stíhaček byli starší 35 let. To už člověk přemýšlí jinak, než armáda potřebuje.

FOTO: Z jablek dělá mošt. Úroda na Litoměřicku je letos slabá

Jak často vás má rodina doma?

Teď už dost. V současnosti mám totiž jen 50procentní úvazek, většinu letů mám výcvikových. 15 dní bývám na zemi. Jako vojenský pilot mám už od 55 let důchod, tak chodím do práce jen pro zábavu.

Kam jste se letadlem podíval nejdál?

S boeingem do Buenos Aires. V zimě létám z Kanady do Karibiku pro tamní společnost spřízněnou s tou, u níž létám v ČR.

Jak je to u této společnosti, sedí v kokpitu jejího boeingu stále stejná dvojice?

Je to pokaždé jiné, stejně tak to je i u stevardů. Všichni by ale měli situace řešit stejně podle manuálu. Vůbec tedy nevadí, když s někým letím poprvé. Musí se to stejně udělat podle standardních postupů.

Jak vypadá všední den dopravního pilota?

Dvě hodiny před letem vyrazím z domova, za půl hodiny jsem na letišti, pak se převléknu do uniformy. Na přípravu, případně domluvu s kopilotem a kabinou je zhruba 20 minut. Hodinu před letem se jede do letadla, projdeme všemi kontrolami, tři čtvrtě hodiny před letem jsme v kokpitu. Připravíme si letadlo, jeden ho obejde, druhý připraví kokpit a počítače. 20 minut před letem začínají nastupovat cestující. Pak podepíšeme nákladový list, zavřou se dveře a letíme. Není tam ani minuta navíc.

Jaký je to rozdíl od přípravy pilota bojového letounu?

Příprava bojového pilota je asi náročnější, je zde navíc bojový výcvik, náročnější zdravotní testy. Před letem jsme měli kontrolu od doktora. Změřil tep, tlak, zeptal se na potíže. To ale dřív měli i piloti dopravních letadel. Teď jenom každý rok chodíme na zdravotní prohlídky.

Co následuje, když doletíte do takového Buenos Aires?

Když let přesáhne polovinu povolené doby ve službě, zůstáváme tam a počkáme na letadlo, které letí za několik dní zpět. V ideálním případě letíme jako piloti, pro firmu je to levnější. Když se jedná o cestu do 5 hodin letu, jako třeba na Kanárské ostrovy, máme tam jen krátkou přestávku. Lidé vystoupí, jiní nastoupí, dotankujeme a do hodiny letíme zpět.

Basketbalové kluby se přou o dívky. Dvacet hráček nemůže hrát

Jak relaxujete, v malých letadlech?

I tak, ale hlavně si vyjdu se psem, na kole nebo na pivo.

Je větší stres řídit malé letadlo než to velké?

Větší zátěž je ve velkém letadle, je to náročnější na soustředění. Tam jsem také pod kontrolou. Když se něco nepovede, můžu čekat, že se mi to za pár dní vrátí, že budou chtít po rozboru letu vysvětlení. Člověk je víc pod tlakem, než když letí jen pro zábavu v malém letadle. V něm také můžu do vzduchu, jen když je hezky. S boeingem musím, i když je bouřka, námraza nebo prší.

Musel jste někdy uklidňovat cestující?

Zatím to nebylo potřeba. Dnešní dopravní letadla jsou natolik bezpečná, že cestujícím podávám jen stručnou informaci o letu a popřeju jim hezký den. Držím se toho, co mi říkala jedna známá. Že jsou lidé radši, když pilot řídí, než když se dlouho věnuje palubnímu rozhlasu.

Vracíte se do Roudnice, kde jste začínal létat?

Ano, jsem členem zdejšího Aeroklubu. Občas tam zajdu za kamarády, mám tu i své letadlo. Podílím se také na přípravách pravidelných Roudnických leteckých dnů, mám na starost letový program a vystupuji jako display pilot.