"Ležel tam jak vyvrženej vorvaň," zní hláška ze slavného Vejdělkova filmu Účastníci zájezdu. Český režisér však po vážném zranění při atletických závodech neležel, naopak ještě dokázal doskákat do cíle. "Štve mě, že s utrženou achillovkou se dá běžet jen pomalu," neztrácel humor ani po zranění. O pár hodin později už mu utrženou šlachu sešívali doktoři.

"Podle lékařů si noha vyžádá několik dní v sádře, pak šest neděl v ortéze a poté šest až osm týdnů rehabilitace," začal vážně Vejdělek. Vzápětí však pokračoval se svým typickým humorem: "Podle mého odhadu bych si ale měl naordinovat několik sezení na psychiatrii, aby zjistili, proč se pořád pouštím do takových volovin."

Tvůrce Žen v pokušení či Mužů v naději se totiž závodů účastnil u příležitosti 24 letého výročí závodu, při kterém štafeta ve stejném složení zaběhla na 4 x 100 metrů čas 44,4 vteřiny, což je dosud platný klubový rekord AC Rumburk, za nějž Vejdělek závodil.

"Říkal jsem si, že by mohla být sranda pokusit se rozhýbat ještě do něčeho rychlejšího, než je dobíhání tramvaje. Také jsem se těšil na kamarády z AC Rumburk," objasnil. Bývalý student UJEP v Ústí nad Labem podle svých slov stále aktivně sportuje, běh však mezi jeho disciplíny už nepatří. "Hraji s kamarády beachvolejbal. Špatně, za to náruživě. Vesluji, plavu, po Náplavce proháním koloběžku. Běhání jsem se až do tohoto závodu vyhýbal, jak jen jsem mohl."

Přesto právě u běhání kdysi začínal. "Rumburský trenér Jan Rein mě viděl pobíhat někde na louce a půjčil mi tretry," vypráví s úsměvem o svých atletických začátcích v osmdesátých letech. "Já pak na jabloneckém oválu vyhrál snad všechno, na co mě v ten den přihlásil." Nakonec se mu ale nikdy nepodařily žádné velké úspěchy, a tak raději přesedlal k filmu.

"Když se po tak dlouhé době pustíte z ničeho nic do něčeho tak náročného, jako je sprint, musíte počítat, že tělo bude odmlouvat," glosuje predikci svého zranění. Na svém účtu na sociální síti totiž několik dní před závodem zveřejňoval vtipné obrázky i glosy týkající se zranění či návštěvy doktorů.

"Často když si z něčeho dělám legraci, tak se ukáže, že jsem byl nebezpečně blízko skutečnosti. To ostatně platí pro mé filmy, teď se to potvrdilo i při sportu." Na jedné z fotek je tak zachycen Vejdělek při startu, k němu jsou přimalovány dvě postavičky, z nichž jedna říká: "V klidu, to je Vejdělek, na to nepotřebuješ stopky, stačí kalendář."

Režisér navíc utrpěl drobnější zranění už v přípravě, přesto nakonec do závodu šel. "To víte, mužská ješitnost. Nechtěl jsem v tom kamarády nechat samotné a věřil jsem, že to rozběhám."

A jakto, že ho i po takovém zranění neopouští humor a optimismus? "Když se z hecu pouštím do takových hloupostí, nezbývá mi, než se nyní sám sobě smát." Vzápětí přidá další vtipný dodatek: "Kdyby se mi to stalo při nějakých milostných orgiích, ale při štafetě? Vždyť je to trapné."

I přesto však nakonec Vejdělek svůj úsek dokončil. "Běžel jsem jako finišmen, přeci jsem to nemohl vzdát kvůli takové prkotině, jako je utržená achilovka," nezapomněl znovu vtipně ohodnotit pro jiné nemyslitelný výkon.

"Spousta jeho filmů je inspirována tím, co se skutečně stalo. Například v Účastnících zájezdu je několik scén, které zažil náš tým na soustředění v Itálii," prozradil předseda AC Rumburk Jan Rein. Zda se nepodařené závody stanou námětem pro jeho další film je zatím ve hvězdách, plán do budoucna už ale Vejdělek má.

"Tahle výzva mě nakopla. Přemýšlím, že bych hned na podzim uspořádal Mistrovství v běhu o berlích. A rovnou se sám přihlásím!"