Zpráva o nucené likvidaci města tehdy šokovala. „Příčilo se nám to. Snažili jsme se na tu nesmyslnost upozornit," vzpomíná Ludvík Losos, ředitel Okresního muzea v Mostě, který za udržení města bojoval i články v novinách. František Šmahel, přední český historik a expert na středověk, přirovnal bourání Mostu ke konci světa. Proto tehdy nemohl uvěřit záchraně děkanského kostela, která se podařila prosadit. „Nedokázal jsem si to vůbec představit," říká Šmahel.

Stěhování kostela, který se stal díky tomu světoznámým, tvoří v celém dějinném zvratu samostatnou a zvláštní kapitolu. Podle historika Matěje Spurného bylo jen v letech 1970 až 1975 publikováno na tři sta článků o stěhování kostela. Komunistická propaganda upozaďovala negativní likvidaci ostatních památek a celého města. Chvála transferu kostela byla přesto oprávněná: byl to světový unikát. „Museli jsme to dokumentovat. Cpaly se do toho velké peníze. Běda, kdyby se nestihly termíny," řekl jeden z asistentů Krátkého filmu Praha, který stěhování natáčel.

Tragický konec ulic, parků a domovů zachytili i umělci. „Je těžké trvat. Já město Most to vím, jako to věděly Pompeje, Kartágo, starověký Řím," píše spisovatel Pavel Brycz v básnické knize Já město, za kterou dostal v roce 1999 prestižní Cenu Jiřího Ortena.