Kliknutím zvětšíteMezi nimi i terapeutka a vysokoškolská pedagožka Lenka Hlavičková. Nedávno otevřela v Ústí specializovanou poradnu pro děti a dospělé a v rozhovoru pro Deník uvádí, jak si člověk může udržet duševní zdraví.
Nedávno jste v Ústí otevřela novou terapeutickou poradnu, kde využíváte tzv. metodu sandtray terapie. Můžete vysvětlit, o co jde?
V terapeutické práci využívám tzv. terapeutické pískoviště. Tato metoda je vhodná především při práci s dětmi. V prostoru pískoviště si mohou z figurek znázorňujících různé postavy, zvířata anebo věci, sestavit svůj vlastní svět nebo situace, kterými zrovna v životě procházejí. Hra je pro děti přirozeným způsobem vyjádření. Mohou jejím prostřednictvím sdělit i věci, na které by jim pouze slova nestačila. Hra má dále relaxační účinek. Prostřednictvím hry si můžeme nanečisto vyzkoušet různé situace, kterých se v reálném životě obáváme. S tím rozdílem, že ve hře je snadné některé věci změnit. Prožitek spojený se změnou je ale reálný. Může nám ukázat, jakým směrem se v životě vydat, nebo napomoci v rozhodování. Proto potenciálu terapeutické hry někdy využívají i dospělí.
Jaké další terapie nabízíte?
Základní metodou terapeutické práce je pro mě terapeutický rozhovor. Ať už s klientem hovořím o jeho pocitech ze hry, anebo sandtray metodu úplně vynecháme a tématem rozhovoru jsou životní situace, kterými klient prochází, a problémy, které řeší. Pracuji s jednotlivci i s rodinami. Výhledově bych velmi ráda realizovala také skupinová terapeutická sezení. Ta mají velkou sílu pomoci, protože ve skupině se můžeme setkat s lidmi, kteří mají podobné trápení, můžeme se od nich poučit, nebo se vzájemně podpořit.
Jak vlastně člověk pozná, že problémy v rodině přerostly určitou míru a je proto potřeba vyhledat odbornou pomoc v poradně?
Já myslím, že to každý z nás dokáže poznat velice dobře. Klienti obvykle přicházejí ve chvíli, kdy jim jejich problém začíná významně komplikovat každodenní život a z nějakého důvodu pochybují o smyslu života. V tu chvíli si uvědomí, že vyčerpali všechny možnosti, jak situaci zlepšit. Psychoterapii obvykle vnímají jako poslední možnost.
Jak tato samotná terapie „pískem" probíhá a jak dlouho trvá?
Bohužel není možné odhadnout dopředu, kolik setkání bude potřeba, aby se situace konkrétního klienta zlepšila. Každý z nás je jiný a má jiné potřeby. Někdy postačí pár setkání, jindy je terapie dlouhodobá. Účelem prvního setkání je především vzájemné seznámení a také seznámení s nabízenými službami a domluva ohledně pravidel spolupráce. Mnohdy však už po prvním setkání člověk může pocítit významnou úlevu. Záleží na každém z nás, jak dlouho bude na terapii docházet. Někteří to rychle vzdávají, protože čelit problémům a dotýkat se těžkých témat není jednoduché ani příjemné. Zároveň je třeba počítat s tím, že obtíže, které mě trápí i mnoho let, nelze vyřešit za pár týdnů. Pokud se však podaří počáteční rozpaky překonat a v terapii vytrvat, jsou její pozitivní účinky trvalé.
Jaké dosavadní zkušenosti jako psychoterapeutka máte?
Svou kariéru jsem kdysi začínala v pedagogicko-psychologické poradně, kde jsem pracovala především s dětmi s problémovým chováním. V minulých letech jsem vyučovala na pedagogické fakultě budoucí učitele. Zároveň jsem sbírala zkušenosti působením v krizovém centru a na lince pomoci. Soukromé terapeutické praxi se věnuji druhým rokem. Vzhledem k tomu, že lidí, kteří vyhledávají terapeutickou podporu, přibývá, dostala jsem se do situace, kdy jsem musela volit, zda se nadále budu plně věnovat akademické kariéře, anebo zvolím dráhu psychoterapeuta. Vybrala jsem si druhou možnost a v tomto roce působím už na UJEP pouze externě, abych měla více času věnovat se lidem, kteří se ocitli v krizi.
Absolvovala jste řadu zahraničních stáží. Kde všude a co bylo cílem?
První stáže jsem absolvovala už v průběhu vysokoškolského studia. Tehdy jsem strávila půl roku v Portugalsku, kde jsem studovala velmi zajímavý obor s názvem sociokulturní animace. Učili jsme se především, jak pracovat se skupinou, jak rozvíjet potenciál místních komunit a jak terapeuticky využít hudbu, tanec a umění vůbec. Strávila jsem dále 4 měsíce v USA, kde jsem pracovala s dětmi i s dospělými s autismem. Trávili jsme s nimi 24 hodin denně a byla to nedocenitelná zkušenost! Další delší stáž jsem absolvovala v Mozambiku. Jako dobrovolník jsem tehdy pracovala ve škole pro děti se sluchovým postižením. Připravovala jsem pro ně volnočasový program, protože ve slumu je škola zároveň jediným volnočasovým centrem. Letos jsem strávila měsíc v Indii, kde jsem studovala jógu. Byla to taky nenahraditelná zkušenost. Stala jsem se certifikovanou učitelkou jógy a prvky práce s tělem využívám i ve své terapeutické práci. Další stáže jsem měla možnost absolvovat na různých evropských univerzitách coby hostující přednášející. Navštívila jsem univerzity na Islandu, v Turecku, v Německu nebo ve Velké Británii. Jsem vděčná za svou znalost cizích jazyků. Díky tomu, že se dorozumím, mám možnost se v zahraničí v mnohém inspirovat a dozvědět se třeba i o trendech, které k nám zatím nedorazily.
Je pravda, že v současnosti narůstá počet lidí, kteří trpí duševními problémy?
Osobně neznám konkrétní čísla, ale důvěryhodní autoři tvrdí, že tomu tak je. Myslím, že velký vliv na to má rychlé životné tempo a nejistota, která život člověka v globalizované společnosti provází. Tradice a danosti, které pro nás byly jistotou, se rozplynuly. Nic není dáno, ani práce, a tedy i obživu nemáme jistou. To představuje velký stres. Přitom jsou stále křehčí záchranné sítě, které by nás v takovém případě zachytily. Třeba rodiny jsou dnes mnohem méně stabilní. Pokud není rodina funkční, na své problémy zůstáváme úplně sami. To vůbec není příjemná situace.
Kdo vlastně může služby psychoterapeuta vyhledat?
Vlastně úplně kdokoli. Mezi lidmi panuje mylná představa, že vyhledat psychoterapeuta znamená slabost a že jeho služby jsou určeny pouze lidem s duševním onemocněním. Není tomu tak. Každý z nás někdy v životě prochází situacemi, ve kterých potřebuje podporu. Je naopak mnohem lepší přijít dříve, než nás naše problémy úplně převálcují. Není třeba se obávat toho, že se někdo jiný o vašich obtížích dozví. Terapeut je vždy vázán mlčenlivostí. K jeho návštěvě přitom není potřeba ani doporučení praktického lékaře.
Lze čtenářům poskytnout nějaké doporučení, jak si udržet duševní zdraví?
Jistě! Je důležité o sebe pečovat a nezanedbávat vlastní potřeby. Každý z nás potřebuje také odpočinek. Potřebujeme dělat něco, co nás baví, a být obklopeni lidmi, které máme rádi a je nám s nimi dobře. Důležitý je také dostatek pohybu, spánku a zdravá výživa. Znáte to ve zdravém těle zdravý duch. Když se tělo cítí dobře, je lépe také duši, a naopak. Přeji všem čtenářům hodně životního elánu a optimismu do života!
16
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
