Počátek novodobého chovu trnuch skvrnitých, které většina návštěvníků ústecké zoo obecně označuje jako rejnoky, se datuje k roku 2012. Trnuchy patří mezi paryby do řádu rejnoků, jsou typické svým zploštělým tělem a elegantním pohybem způsobeným vlnitým pohybem lemů těla.

Exkluzivně jen na webu Deníku„Prvními obyvateli nádrže byli mladý samec, který dostal jméno Placička, a starší samice Pánvička. Po jejím úhynu v roce 2015 získala zoo dvě mladé samice. První odchov se podařil hned v následujícím roce, kdy se narodila dvě mláďata. O rok později se matkou stala i druhá samice, která porodila čtyři mláďata, a letos v lednu jich bylo dokonce šest, “ popisuje tisková mluvčí Věra Vrabcová.

Trnuchy rodí živá mláďata, jejich pohyby v těle matky je možné sledovat ještě před porodem. Narození potomci jsou přesnou kopií svých rodičů, velikost jejich těla je zhruba 8 cm, jen zbarvení je méně výrazné. Matka ani otec o ně nijak nestarají, mláďata jsou samostatná a sama si hledají potravu.

„Mláďata jsme tentokrát nenechali v expozici s dospělými jedinci jako v minulých letech, přemístili jsme je do samostatné nádrže v zázemí. Důvodem je lepší kontrola jejich zdravotního stavu, chování, ale zejména příjmu potravy. Množství krmiva je přesně stanovené, což nebylo v akváriu s dospělými jedinci možné korigovat,“ vysvětluje zooložka Eliška Barcalová.

Trnuchy dostaly své jméno podle jedového trnu umístěného na vrchní straně štíhlého dlouhého ocasu. Jed přechází do rány po bodnutí, ale tento druh jej používá výlučně k obraně, nikoli k lovu.

Svoji potravu sbírají ze dna ústním otvorem, který je umístěn na spodní straně těla a který je dobře vidět, když se pohybují na bočních stěnách nádrže.

S oblibou se zahrabávají do písečného dna tak, že jim koukají jen oči a dýchací otvory. Trnucha skvrnitá obývá jako jeden z mála druhů rejnoků sladké vody, konkrétně povodí jihoamerických řek Amazonky, Orinoka a Paraná.