Akci pořádá Martina Zemanová, sbormistryně Ústeckého dětského sboru UJEP, dalšími účinkujícími jsou zpěvačka Jitka Zelenková a zpěváci i hudebníci Ondřej Ruml a Václav Kopta. Akce vydělá peníze pro Matyáše, chlapce po dětské mozkové obrně.

Je nepohyblivý, doma je odkázán na vozík a maminka s ním manipuluje jen s obtížemi. Vstupenky na koncert jsou ještě v prodeji, pořadatelům chybí do cílové částky ještě 100 tisíc korun.

Herec Jan Šťastný je dnes, spolu s Veronikou Žilkovou, jednou z hvězd nového seriálu TV Prima Všechny moje lásky. I na něj tedy krátce přišla řeč, ale Deník si s moderátorem povídal hlavně o jeho dávných filmových a aktuálních divadelních rolích…

Vzhledem k vašemu moravskému přízvuku byly vaše první filmové role přemluvené někým jiným. Jak jste to vnímal, neurazil jste se jako patriot? A co na to vaši rodiče? Maminku lékařku to muselo mrzet, ne?
Ne ne, to tak není. To se týká filmu, který jsem točil, když mi bylo patnáct let v Dětském filmovém studiu ve Zlíně. Byla to pohádka, předaboval mě Gustav Bubník a vzhledem k tomu, že nikdo neuvažoval nad tím, že bych se tomu věnoval profesionálně, nikomu to nevadilo.

V TV seriálu Rodáci (1988) režiséra Jiřího Adamce jste hrál mladého komunistu Vitáska. Jeho sláva se s vámi táhla, seriál měl 22 dílů… Dívky vám jistě dost nadbíhaly, fanynky psaly… Jak vlastně vypadala sláva tenkrát v socialistickém Československu?
Ta sláva byla dvousečná, ale přiznávám, nějaké fanynky byly. A máte pravdu, seriál to byl tendenční, ostatně jako všechny seriály tenkrát. Dvousečná ale byla v tom smyslu, že do hospůdky IV. cenové skupiny jsem nemohl. Protože jak jsme my Češi statečný národ a všemu dobře rozumíme , tak bych tam možná dostal na budku. Ale ve dvaceti na škole člověk řeší jiné věci, pro mě to bylo v pořádku.

Jak byste pár slovy představil svou postavu, automechanika a manžela místostarostky ze seriálu Všechny moje lásky?
Je to postava chlapíka ve středních letech, který řeší po přeci jen přežilém stavu manželství, co se sebou dál. A jak a kudy, aby to nebyl jenom starej morous, ale aby se zase znovu nadechl do života.

V dabingu jste to měl poslední roky pestré. Namluvil jste animovaná Letadla 2 i Justin: Jak se stát rytířem, příběh Atlas mraků, kovbojku Buck a kazatel, horor Červená světla. Co rád dabujete, můžete si vybírat?
Moc si vybírat nemůžete. Máte asi deset „výplní mezi reklamy" a pak jeden hodnotný film. Ale já už skoro rok nedabuju. Zúčastnil jsem se akce za zlepšení podmínek a studia se rozhodla, že nás „odstřihnou". Dabing teď tedy rozhodně není moje aktuální téma.

Považujete se v tom za rebela? Byl jste jedním z těch, kteří studiím řekli důrazné Ne!?
Za rebela? Já jen žádal důstojnější podmínky pro naši práci. Ty podmínky se rok od roku zhoršovaly, až už to přerostlo rámec slušnosti. Takže lze-li to považovat za rebelii, pak se považuju za rebela.

Stýská se vám po dabingu?
No jéje, to víte, že mi to není lhostejné. Ale hlavně je to disciplína, která vyžaduje neustálý cvik a intuici. Podmínky dnes opravdu nejsou takové, že si to člověk může někde nazkoušet. A kdo nevyhovuje, toho vyhodí. Ale doufám, že se vše co nejrychleji urovná a budou lepší podmínky. Nicméně teď mám pauzu.

Se Simonou Postlerovou hrajete ve Stoppardově milostném špionážním thrilleru Dvojitý agent v Divadle na Vinohradech. Má 160 minut, to je docela dost, ne?
Ale to zase není tak neobvyklá délka, vždyť to je jen dvě hodiny čtyřicet. Ale je fakt, že text Toma Stopparda je velice těžký, zašifrovaný. Jen to udržet v hlavě je problém, natož ještě něco zahrát. Ale je to i představení, které nás opravdu baví. Ta inscenace ale také vyžaduje aktivního diváka, který spolupracuje. A ne že si sedne „a bavte mě".

Všiml jsem si na jedné fotce, že ve hře i kouříte cigaretu, okolo vás je dým… Je to jedna z možností, jak může režisér herci udělat radost? Třeba Jiří Bartoška si v komedii Moje hra zapaluje jednu od druhé, no a vy také kouříte běžně.
To je pravda, nicméně u Stopparda je to přímo předepsáno, zde se o kouření mluví.

Máte před sebou třetí ročník benefičního koncertu Zpíváme pro Tebe v Ústí. Evidentně to děláte rád, těšíte se?
Ale to víte, že už se těším.