Kdo je v skoro dotočeném investigativním snímku za „padoucha“? Jako „rušiče železnice“ u nás Primusová tuší, ale nejmenuje pár konkrétních postav. Reportérovi Deníku řekla, že z pozadí tahají za nitky v představenstvech i komisích klíčových hráčů v české dopravě. A to i v státních či polostátních úřadech.

A proč? Podle filmařky na cílené likvidaci menších tratí můžou mít zájem spekulanti s pozemky i betonová a automobilová lobby. „Z jakého důvodu to ale někdo skutečně dělá, je pořád trochu záhada i pro mě,“ přiznává Primusová.

Dohnat na kameru zástupce „rušičů“ bylo prý obtížné. Nakonec se to podařilo. „Investovat finanční prostředky do něčeho, kde víme, že nebudou vlaky jezdit, je nehospodárné,“ říká v pracovní verzi snímku konkrétně ke Kozí dráze ředitelka komunikace SŽ Kateřina Šubová. „Musíme hospodařit efektivně,“ dodává místopředseda představenstva SŽ a poslanec za ANO Martin Kolovratník.

Pro filmařku jsou ale řeči o efektivním hospodaření stokrát opakované lži, které by se chtěly stát pravdou: „Je potřeba, aby vlaky jezdily tak, jak lidé potřebují. Potom si na to zvyknou a budou je využívat. Silnice také nikdo neruší, i když jejich opravy a údržba stojí nemalé finance. A na rentabilitu se v tomto případě přitom nikdo neptá,“ je přesvědčena Primusová.

Oporu hledá u několika dalších protagonistů snímku. Včetně starostů obcí, kudy by mohl jezdit vlak, ale nejede. Nebo včetně právničky Evy Radové. „Neprovádění potřebných oprav a údržby nebo neprovozování dráhy je přestupkem, za který může být SŽ uložena pokuta až do výše 10 milionů, a to i opakovaně,“ tvrdí pražská advokátka.

Jinde to jde

Primusová se nad českými „rušiči“ pozastavuje i proto, že na západ od nás i v Polsku je prý opačný trend. Menší dráhy tam obnovují ani ne tak z nostalgie na víkend nebo na prázdniny. Lokálky zde chápou jako důležitou, ekologickou a ve finále i levnou součást dopravní infrastruktury pro každodenní kapacitní přepravu lidí i nákladu.

Filmařka má za sebou už snímek Záhada lokálek 1 o dějinách železnice v Česku včetně starších snah o rušení některých drah. Tématu se věnuje s velkým nasazením, dostala se k němu náhodou. „Čekala jsem na vlak na trati na Dobříš a rozčilovala se, že to nejede. A jedna paní mi řekla, buďte ráda, taky to nemuselo jet vůbec. Tu trať chtěli už dvakrát zrušit,“ líčí Primusová.

Ta zrovna tehdy hledala námět na vysokoškolskou práci. „Vygooglovala jsem si rušení tratí a nestačila zírat, kolik toho je,“ popisuje. Postupně se začala scházet s lidmi, kteří ji začali dostávat do „záhady lokálek“. A nakonec z toho vzniknul film.

Pracovní verze nového snímku 39leté absolventky divadelní a filmové vědy v Olomouci Andrey Primusové Záhada lokálek 2 bude v průběhu srpna za poplatek k zhlédnutí na www.zahadalokalek.cz