Jan Štefan je přesvědčený, že je normální dávat prostor názorům.

Proč a kdy vzniklo Děčínské fórum?
To bylo v době, kdy se objevil posudek vlivu na životní prostředí EIA na variantu dálničního přivaděče z Děčína k dálnici D8 skrz Pastýřskou stěnu. Přivaděč jsem vnímal již dříve, kdy se lidé neustále dohadovali o tom, kudy by měl vést. Ale když vyšlo najevo, že někdo plánuje přivaděč do toho nejcennějšího území v Děčíně, tak jsem si řekl, že by to tak být nemělo. Když má člověk svoje město rád, tak by měl vyvinout nějakou aktivitu, aby se tak nestalo. V jižních Čechách nebo v Praze by něco takového nebylo možné.

Takže jsem zjišťoval, kdo se o to zajímá. A zjistil jsem, že v minulosti tu bylo několik skupin, které se v tom angažovaly, ale občas spolu soupeřily. Obešel jsem je, ptal se, jestli jsou stále aktivní, jestli v tom budou činit nějaké další kroky. Zdál se jim to jako dobrý nápad, a tak vzniklo Děčínské fórum. Nemá žádnou právní subjektivitu, je to jen volné sdružení několika spolků a zástupců petic.

Následně jste prosadili i zpracování analýzy vhodnosti jednotlivých variant. Co následovalo?
Mohli jsme bořit a jen nadávat, nebo být konstruktivní. Shodli jsme se, že by bylo dobré neříkat jen, co nechceme, ale také i to, co chceme. Ale protože nikdo z nás není na takové odborné úrovni, aby jej respektovalo Ředitelství silnic a dálnic nebo ministerstvo dopravy, udělali jsme analýzu toho, co bylo v minulosti již připravené. Zjistili jsme, že svého času byla připravovaná jedna z variant podél Labe do Ústí nad Labem a druhá tunelem okolo Malšovic. Protože tyto varianty nebyly prozkoumané, začali jsme obcházet politiky a přesvědčovat i lidi, že je potřeba posoudit všechny varianty. Nakonec jsme s Hospodářskou a sociální radou, s městy Děčín a Jílové, krajem a občany dali dohromady peníze a zadali jsme studii proveditelnosti dálničního přivaděče. V té byly tři varianty, které jsme chtěli porovnat.

Veškerou činnost, kterou vyvíjíte, směřujete k politikům, protože se jedná o politická rozhodnutí. Jak se na vás dívají politici jako na aktivisty?
My směřujeme k několika základním partnerům. Jedním jsou úředníci, protože ti mají mnohdy větší rozhodovací pravomoc než politik. Směřujeme samozřejmě i na politiky, protože oni musí zpracovat zadání nebo s ním být minimálně srozuměni. Bavíme se s politiky na komunální úrovni, krajské a částečně i celostátní. Směřujeme i na občanskou veřejnost, protože nemůžeme vyvíjet aktivity, které by někdo bral jako menšinové. A samozřejmě i k médiím. S těmito všemi skupinami se snažíme komunikovat a konstruktivně argumentovat.

Hranice mezi politikou a aktivismem je hodně tenká. Neobvinil vás někdo, že se snažíte dělat politiku, aniž jste byli někam zvoleni?
Vtipné je, že nejvíce výtek je od lidí, kteří sami vzešli s nějakého aktivismu. To mne překvapilo. Myslím si, že aktivní zapojování lidí do veřejného dění je to, co odlišuje demokratické země od těch totalitních. V těch něco takového není, v demokratických ano. Je normální dávat prostor názorům. A ano, u spousty politiků a úředníků je slovo aktivista pořád sprostým slovem. Naším stylem je být extrémně slušný a korektní, abychom zbytečně nezavdali příčinu k nějakému zaškatulkování. Víme, že nejsme u politiků úplně oblíbení, ale na druhou stranu vědí, že pokud něco začneme, tak to také dotáhneme do konce.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Lučan, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase v úterý.