V roce 1993 založil Roman Polák nakladatelství Protis. „Jeho motorem byla niterná potřeba spolupodílet se na existenci české literatury, pomáhat jí. Často se říká, že nemáme osvícené mecenáše, kteří pomáhají ne pro reklamu nebo slávu, ale proto, že jinak nemohou. Roman Polák byl skutečným mecenášem české literatury a význam jeho práce je srovnatelný s významem Florianovy vydavatelské činnosti,“ řekl básník a publicista Igor Malijevský.

Za necelé dvě desítky let totiž Roman Polák pomohl na svět více než dvěma stovkám knih.

Protis a Lužice

Nezanedbatelnou částí knižní produkce nakladatelství Protis je překladová literatura. Vzhledem k Polákově lásce k Francii a přátelství s básnířkou a překladatelkou Janou Boxbergerovou převažují frankofonní autoři (G. Apollinaire, C. Bertrandová, R. Sage, A. Schmitz a další).

Pozoruhodnou ediční řadou je však také Kvadra. Název dostala podle čtvercového tvaru knih, který se osvědčil u knih někdejšího Klubu přátel poezie. Z dosavadních šesti svazků na sebe poutají největší pozornost dva absolutně odlišné tituly: čítanka francouzské erotické literatury Slastná to noc a antologie lužickosrbské poezie Jazyk, jímž porozumíš větru. Tou se Protis spolu se sbírkou T. Nawky natrvalo zařadil mezi současné nejvýznamnější zprostředkovatele lužickosrbské literatury českým čtenářům. V této oblasti měl plánů víc, ale ty už bohužel nedokončí.

Družstevní práce

Na tradici prvorepublikové Družstevní práce navázal Polák stejnojmenným projektem společně s kolegou Danielem Podhradským a jeho nakladatelstvím Dauphin. Projekt je určen pro „vydávání prvotin a jiných textů, které se obtížně dostávají z autorských šuplíků“, jak nabízí úvodní prohlášení nakladatelů. Tato činnost je založena na úzké spolupráci autora a obou nakladatelství. Družstevní práce spolupracuje mimo jiné také s Akademií literatury české, pro kterou vydává knihy oceněné cenou K. H. Máchy.

Časopis a kavárna jménem Obratník

K renesančně rozkošatělé činnosti Romana Poláka patřily i jiné způsoby prezentace poezie. V roce 1994 společně s Jakubem Zahradníkem založil časopis Obratník zaměřený na poezii s hlavním cílem informovat veřejnost o publikacích vydaných vlastním nákladem nebo menšími nakladatelstvími. Později založila tato dvojice Klub poezie Obratník a časopis se rozrostl v solidní básnickou revue, která vedle českých autorů uváděla i polskou, ruskou nebo německou poezii.

V roce 2002 si Polák splnil další sen a spolu se svou ženou Marií a kolegou Zahradníkem na pražském Smíchově otevřeli Poetickou kavárnu Obratník, ve které se uskutečnil bezpočet úspěšných literárních večerů.

Knižní grafik a také tiskař

V posledních letech se Roman Polák začal prosazovat i jako tiskař a knižní grafik. „Jeho snem bylo mít vlastní tiskárnu. I toho dosáhl a koupil si spoustu fantastických hypermoderních i muzeálních strojů,“ dodal jeho kolega Zahradník. Jeho tiskárna (a občasné alternativní nakladatelství) Printia postupně přitahovala stále se rozšiřující klientelu, a také periodika jako časopis H_aluze nebo Českolužický věstník.

Jedním z úspěchů Printie bylo získání zakázky na tisk publikací vydávaných varnsdorfskou knihovnou. V některých z nich, byť samouk, naplno rozvinul svůj cit pro knižní grafiku. K originálně řešené grafické podobě sbírky S. Antošové Vlčí slina a bibliofiliím (například R. Sage-Ch. Legendre: Strom v ročním období, G. Apollinaire: Pásmo) se přidalo jeho mistrovské a bohužel poslední dílo v tomto oboru: celkové grafické zpracování a tisk obrazové publikace Hanka Krawcec výtvarné dílo.

Rodina a přátelé

Bez dobrého rodinného zázemí by Roman Polák nebyl tak úspěšný. „Podle mého názoru vedl velmi šťastný rodinný život, jeho žena měla vždy pochopení a všemožně jej podporovala, na mnoha věcech s ním spolupracovala. Rádi cestovali do Francie a Roman tam dokonce jako vydavatel dostal prestižní cenu Stéphana Mallarméa za rok 2000. Vychovávali dvě děti, Lukáše a Natálii, a spolu jim dali vše, co potřebovali,“ popisuje tuto stránku Polákova života J. Zahradník.

Důležití byli také přátelé. Jeden z nich, básník Milan Korál, ve své vzpomínce vystihuje Polákův způsob chápání přátelství: „Kdysi na koleně vydal noviny pod názvem Koráloviny. Byly sestavené z mých článků, glos, fejetonů, básní a próz. Musel s tím mít velkou práci. Ale stálo mu to za to, jen aby potěšil přítele.”

Pozemský život velké osobnosti se uzavřel. Dílo zde ale zůstává a lze věřit, že časem dosáhne i spravedlivého ocenění. Roman Polák si to zaslouží.

Poslední rozloučení se uskuteční v pátek 16. března ve 14.00 hodin ve Velké síni strašnického krematoria.

Zpracoval Milan Hrabal